Ti, kteří byli okouzleni pseudorealitou, museli být při sledování na kraji svých míst Zero Tmavě Třicet, hollywoodský popis toho, jak US SEAL Team Six zabil 1. května 2011 Usámu bin Ládina.
Ale nedávno uniklá zpráva ukazuje, že „strhující“ hollywoodský popis „největšího lovu všech dob“ nebyl tak okouzlující, jak se předstíral. Ve skutečnosti, nebýt „šokujícího stavu věcí“ v samotném Pákistánu, kde se místní správa zcela zhroutila, byl by nálet dalším zpackaným pokusem o zabití muže, který používal primitivní prostředky – například kovbojský klobouk – aby se vyhnul dronům, protože dokázal přežít téměř devět let.
337stránková zpráva byla výsledkem důkladného, ale tajného vyšetřování komise zřízené pákistánskou vládou po americkém náletu. Bylo zaměřeno hlavně na odpověď na otázku, jak americké síly, údajný spojenec, pronikly do pákistánského vzdušného prostoru, zabily Bin Ládina a tři Pákistánce a pak se vznášely nepozorovaně pryč.
Odpověď měla jen málo společného se zdatností americké armády, jejíž chování komise považovala za chování „zločince“. Místo toho spočívá odpověď ve vlastním selhání pákistánských úřadů – nebo, jak popisuje strana 87 zprávy, „Syndrom imploze vládnutí“.
Hlášení pro Al JazeeraAsad Hashim shrnul závěry komise: „Usáma bin Ládin, šéf al-Káidy, se dokázal devět let vyhýbat odhalení v Pákistánu kvůli kolektivnímu selhání vojenských a zpravodajských orgánů pákistánského státu a ‚rutinní‘ neschopnosti na každém úroveň struktury civilní správy."
Bez tohoto kolektivního neúspěchu by nemohlo dojít k žádnému americkému úspěchu, který se mění ve strhující filmy generující obrovské množství peněz a živí mýtus o neomylnosti americké armády.
Načasování uniklé zprávy bylo také docela zajímavé. Objevilo se to krátce poté, co Edward Snowden, dodavatel americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), unikly usvědčující informace o velmi pochybném a nezákonném chování americké vlády v souvislosti s jejím globálním sledovacím programem. Stovky milionů lidí ve Spojených státech a po celém světě se staly obětí špionážního programu NSA, ať už prostřednictvím svých telefonních záznamů, nebo prostřednictvím programu PRISM, který špionážní agentuře poskytuje přímý přístup k uloženým aktivitám na internetu téměř kohokoli a kdekoli. Je to „globální, všudypřítomný sledovací systém, jehož cílem je celosvětová eliminace soukromí,“ napsal Glenn Greenwald z Poručník.
Podle uniklých informací byly USA odposlouchávány dokonce i úřady EU. Pokud byli odposloucháváni nejbližší spojenci Ameriky, pak není nikdo v bezpečí. Brazilské noviny Globe ve zprávách, založených na informacích poskytnutých Snowdenem, odhalilo, že USA využily telekomunikační infrastrukturu v Brazílii, aby získaly obrovské objemy komunikací a mohly špehovat vlády v celém regionu.
Zatímco Al JazeeraÚnik se promítl do mediálních debat o vlastních selháních Pákistánu a jeho podivném spojenectví s USA – které bez ostychu nadále porušuje suverenitu země – Snowdenovy úniky generují celosvětovou debatu o vytrvalých pokusech USA o globální vměšování a nadvládu, navzdory jejich opakovaným neúspěchům v Iráku a Afghánistánu a jeho slábnoucí, kdysi nezpochybněná, role supervelmoci.
Zatímco korporátní americká média pokračují v tom, že dělají vše, co je v jejich silách, aby se zaměřila na nejméně relevantní části Snowdenova příběhu, apologeti americké vlády se snaží ránu zmírnit. Jim Lewis, bývalý zpravodajský úředník – nyní v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu – to řekl podle Financial Times: „Všechny velké mocnosti se zabývají špionáží. To zahrnuje Čínu, Rusko a USA. Není to válka, není to útok, není to použití síly, dokonce to není ani nátlak.“
Přestože na Lewisových poznámkách je kus pravdy, když jsou oběťmi stovky milionů lidí ze všech zemí světa, nelze než namítat nezákonnost a velikost činu. Člověk ví, že to není vaše každodenní špionážní praktika, když Cristina Fernández, prezidentka Argentiny, říká: „Běhá mi mráz po zádech, když se dozvíme, že nás všechny špehují prostřednictvím svých zpravodajských služeb v Brazílii.“
Ani ten nejparanoidnější z nás by si nedokázal představit, do jaké míry americká vláda porušila právě ty zákony na ochranu soukromí, které pomáhala navrhovat, propagovat a přísahat je chránit. Snowdenův únik odhalil aspekty neoprávněných praktik NSA, ale co dalšího se stále tají? A jaký je konečný cíl vlády USA, když potenciálně špehuje každého občana a každou vládu?
V některých částech světa vyvolal skandál se špionáží výše uvedené otázky a další. "Odhalení oživila vyprávění o nebezpečích světa ovládaného nedůvěryhodnou supervelmocí, která byla nečinná, protože místo toho zuřila debata o americkém úpadku," napsal Geoff Dyer ve Washingtonu.
Měla by se ale debata odklonit od citelného poklesu k něčemu jinému? Sotva, protože údajně odvážný nálet, který zabil Bin Ládina, by v žádném případě neměl přispívat k mýtu o neomylnosti americké armády živené Hollywoodem. Globální sledování je pouze známkou toho, že prezident Barack Obama – jako představitel vládnoucí třídy USA – nebyl nikdy upřímný, když se pokoušel uchvátit svět obrazem mírnější a mírumilovnější americké vlády. Podle závěrů pákistánské komise nálet na bin Ládina vyprávěl o žalostném stavu věcí, který zasáhl všechny aspekty vlády a armády, a o tom, jak jej Spojené státy tajně využívaly k provádění svých vlastních politických programů, a to i na úkor domnělého spojence. Je těžké uvěřit, že po tom všem může jakákoli vláda skutečně důvěřovat americké administrativě.
Z
Ramzy Baroud (www.ramzybaroud.net) je mezinárodně publikovaný publicista a redaktor PalestineChronicle.com. Jeho nejnovější kniha je: Můj otec byl bojovník za svobodu: Nevyřčený příběh Gazy (Pluto Press).