V nedávném rozhovoru pro pákistánské noviny Dawn Usáma bin Ládin odůvodnil zabíjení nevinných Američanů takto:
„Pokud nepřítel okupuje muslimské území a používá obyčejné lidi jako lidský štít, pak je dovoleno na tohoto nepřítele zaútočit. Pokud například bandité vtrhnou do domu a drží dítě jako rukojmí, pak otec dítěte může na bandity zaútočit a při tomto útoku může být zraněno i dítě. Amerika a její spojenci nás masakrují v Palestině, Čečensku, Kašmíru a Iráku. Muslimové mají právo zaútočit na Ameriku jako odvetu."
To je tradiční ospravedlnění zabíjení, ne?
Oni zabijí nás, my zabijeme je, oni zabijí nás, my zabijeme je.
Co se kdy stalo s „nezabiješ“?
Stejně nevýrazné je ospravedlnění prezidenta Bushe pro zabíjení: jsme ve válce s terorem.
Dobře, co tedy s námi páchaným terorem?
My zabíjíme nevinné, oni zabíjejí nevinné. Všechno je to teror.
Minulý týden Bush řekl, že se nezaměřujeme na nevinné civilisty.
ach jo? Co třeba jaderný útok na Hirošimu a Nagasaki nebo požární bombardování Drážďan? A co americká podpora v 1980. letech proti válce v Nikaragui a těžba CIA v nikaragujských přístavech – akce, které zabily tisíce lidí a vedly k rozsudku proti Spojeným státům u Světového soudu?
Civilní cílení a teror, čisté a jednoduché.
Nejopovrženíhodnější jsou ti v našich médiích, kteří pohodlně sedí ve svých moderních kancelářích, zírají do svých počítačů a mačkají klávesy obhajující další zabíjení nevinných tisíce kilometrů daleko.
Zde je náš krátký seznam deseti nejhorších v pořadí podle odpudivosti:
Michael Kelly (Washington Post): „Američtí pacifisté… jsou na straně budoucích masových vražd Američanů“, jsou „objektivně proteroristické“, „zlí“ a „lháři“.
Jonathan Alter (Newsweek): Zajímalo by mě, zda by mučení „odstartovalo pozastavené vyšetřování největšího zločinu v americké historii“. Vyzývá pacifisty, aby zmlkli, protože „zabij nebo buď zabit“.
Bill O’Reilly (Fox TV): „USA by měly bombardovat afghánskou infrastrukturu na trosky – letiště, elektrárny, jejich vodní zařízení, silnice. … Afghánci jsou zodpovědní za Taliban. Neměli bychom se zaměřovat na civilisty, ale pokud se nepovstanou proti této zločinecké vládě, budou hladovět, tečka."
DOPOLEDNE. Rosenthal (Washington Times): Kromě Afghánistánu chce bombardovat Irák, Libyi, Súdán, Írán a Sýrii.
Ann Coulter (ex-National Review): Její odpovědí na terorismus je „napadnout jejich země, zabít jejich vůdce a obrátit je na křesťanství“.
Steve Dunleavy (New York Post) “ „Reakce na tento nepředstavitelný Pearl Harbor 21. století by měla být tak jednoduchá, jako je rychlá – zabijte ty bastardy. …Výstřel mezi oči, rozstřel je na kousíčky, otrávte je, pokud ano… Pokud jde o města nebo země, kde se tyto červy vyskytují, bombardujte je na basketbalová hřiště.“
Rich Lowry (National Review): "Pokud srovnáme se zemí část Damašku nebo Teheránu nebo cokoli jiného, je to součástí řešení."
Charles Krauthammer (Washington Post): "Bojujeme, protože ti parchanti zabili 5,000 XNUMX našich lidí, a pokud je nezabijeme my, zabijí nás znovu."
Thomas Friedman (New York Times): "Musíme bojovat s teroristy, jako by neexistovala žádná pravidla." A zvrácené „dejte válce šanci“.
George Will (Washington Post): „Bushova administrativa říká zemi, že je třeba udělat nějaké umírání. …Cílem není ‚přivést teroristy před soud‘, což navrhuje přivést je do klidného soudního prostředí – právníci, soudní síně, řádný proces, všemu předchází pečlivé čtení práv Mirandy. Cílem je spíše zničení nepřátel."
Velké mediální korporace se samozřejmě mírovým hlasům vyhýbaly.
Po 11. září Clear Channel, největší vlastník rozhlasových stanic v zemi, rozeslal interní memorandum se seznamem skladeb, které stanice neměly hrát, včetně „Imagine“ od Johna Lennona.
Lennonova vdova Yoko Ono v reakci na to vytáhla celostránkový inzerát v New York Times s osmi slovy z písně: „Představte si, že všichni lidé žijí život v míru.
Pak vytáhla billboard na Time Square s nápisem: "Dej šanci míru."
"To, co John napsal, je velmi silné a krásné poselství," řekla Ono. "Myslím, že (Clear Channel) chtěli, aby každý byl v jakémsi režimu útoku."
John Lennon: "Dej šanci míru."
Thomas Friedman: "Dejte válce šanci."
Vy rozhodujete.
Russell Mokhiber je redaktorem Corporate Crime Reporter se sídlem ve Washingtonu, D.C. Robert Weissman je redaktorem Washingtonu, DC-based Multinational Monitor. Jsou spoluautory Corporate Predators: The Hunt for MegaProfits and The Attack on Democracy (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1999).
(c) Russell Mokhiber a Robert Weissman