Padilla proti Hanftovi, velmi důležité včerejší rozhodnutí amerického odvolacího soudu pro čtvrtý obvod v Richmondu, nesmí zůstat bez povšimnutí. Mnohem méně netruchlení.
Čtvrtý obvod téměř akceptoval tvrzení Bushova režimu, že Oprávnění k použití vojenských sil Společná rezoluce (Public Law No: 107-40, 18. září 2001) dává režimu „všechny pravomoci nezbytné a vhodné k ochraně amerických občanů před teroristickými činy ze strany těch, kteří zaútočili na Spojené státy 11. září 2001“, a že „tyto pravomoci zahrnují pravomoc zadržet identifikované a zavázané nepřátele, jako je Padilla…“ (str. 24).
(Všimněte si, jak při čtení stanoviska Čtvrtého obvodu zní, jako by vyšel přímo z úst jednoho z mluvčích režimu?)
Ale šířeji (tj. více skutečný svět), rozhodnutí by mělo být učiněno přesně podle Deborah Pearlstein z Human Rights First (jejíž práce na těchto vzájemně souvisejících otázkách tzv. „války proti terorismu“, statusu „nezákonného nepřátelského bojovníka“, výslechu, mučení a „vydávání“ a , zkrátka globální americký gulag, je na jedničku) vyjádřila to v ní prohlášení jménem Human Rights First:
Rozhodnutí soudu fakticky prohlašuje celý svět – včetně Spojených států – za bojiště podléhající vojenské jurisdikci, kde mohou být američtí občané zbaveni svých ústavních práv.
(Rychle stranou. Měl bych dodat, že druhá polovina Pearlsteinova prohlášení mi připadá neopodstatněná: „Očekáváme, že Nejvyšší soud se bude tímto historickým případem zabývat, a jsme přesvědčeni, že soudy nakonec potvrdí práva všech občanů USA na řádný proces.“ Nebo proč nominovat lidi, jako je John Roberts, do Nejvyššího soudu USA?)
Toto rozhodnutí musíme přijmout z hlediska jeho současného amerického kontextu – stejně jako musíme brát celý hurikán na pobřeží Mexického zálivu a jeho následky stejným způsobem. "Soudce J. Michael Luttig napsal rozhodnutí pro tříčlennou porotu v Richmondu ve Virginii," dnes ráno LATimes říká nám. "Je považován za na užším seznamu kandidátů prezidenta Bushe na obsazení uvolněného místa u Nejvyššího soudu."
Nepochybně.
Podobně to bylo přesně z toho samého důvodu – tj. z důvodů určitého použití státní moci, božského práva volených představitelů, přesvědčení, že výkonná moc je nejen nad zákonem, ale i nad zákonem jako takovým – že Soudce John Roberts byl v červenci nominován na místo soudce Sandry Day O'Connorové u Nejvyššího soudu USA. Ostatně v Hamdan proti Rumsfeldovi (15. července 2005), o kterém bylo rozhodnuto během několika dní po své nominaci do Nejvyššího soudu USA, se Roberts připojil k památnému rozhodnutí amerického odvolacího soudu pro District of Columbia, který zjistil, že „konflikty s Talibanem a al-Káidou jsou odlišné“ – příhodně, že jsou to konflikty sui generisa že z hlediska práva USA, existujících smluv a mezinárodního zvykového práva a precedentů se nikdo nemůže dotknout generálního ředitele.
Toto rozhodnutí uzavřelo:
Nestátní subjekty nemohou podepsat mezinárodní smlouvu. Takový aktér není ani „mocností“, která by byla způsobilá podle článku 2 [Třetí Ženevské úmluvy] zajistit ochranu dodržováním požadavků úmluvy. Společný článek 3 [Třetí Ženevské úmluvy] zaplňuje mezeru tím, že poskytuje určitou minimální ochranu takovým nezpůsobilým osobám v „ozbrojeném konfliktu, který nemá mezinárodní povahu a který se odehrává na území jedné z Vysokých smluvních stran“. Mezera, která se vyplňuje, je neschopnost nezpůsobilé strany stát se národem. Slova „není mezinárodního charakteru“ jsou tedy rozumně chápána tak, že odkazují na konflikt mezi signatářským národem a nestátním aktérem. Nejviditelnější formou takového konfliktu je občanská válka. Ale vzhledem ke struktuře Úmluvy je logický výklad „mezinárodního charakteru“ takový, který odpovídá základnímu odvození slova „mezinárodní“, tj. mezi národy. Proto si myslím, že kontext nutí k názoru, že konflikt mezi signatářem a nestátním aktérem je konfliktem „ne mezinárodního charakteru“. (str. 21–22)
Myslím, že filozofie, kterou tyto lidi řídí, je naprosto transparentní. A to platí stejně, ať už mluvíme o přírodních katastrofách, humanitárních krizích nebo lidských konfliktech – Spojené státy americké jsou jedním z nejhlubších konfliktů na povrchu Země, to je třeba opakovat.
Je-li státní moc nasazena ve prospěch třídních a nekrytých privilegií (včetně zavedených privilegií těch, kdo okupují státní instituce), je státní moc dobrá a tyto pravomoci státu by měly být posíleny. Proto Padilla proti Hanftovi. Hamdan proti Rumsfeldovi. A podobně.
Zákony a stát se stávají problematickými pouze tehdy, když se je lidé snaží používat způsobem, který zpochybňuje privilegia třídy a nahé moci.
Tolik k diktatuře „ortodoxní liberální ideologie“.
Jak mi dnes ráno napsal přítel, aby mi připomněl, jeden z nejdůležitějších postřehů o státní moci a exekutivních výsadách za války přišel od stolu Winstona Churchilla, tehdejšího premiéra Spojeného království, v roce 1943 – „když nebezpečí čelila jeho země byla možná o něco vážnější než cokoli tady,“ dodává můj přítel.
Řekl Churchill (viz např.Válka proti terorismu nebo válka proti spravedlnosti?“ Geoffrey Bindman, 8. února 2005):
Pravomoc exekutivy uvrhnout člověka do vězení, aniž by vznesl jakékoli obvinění známé ze zákona, a zejména mu odepřít úsudek jeho vrstevníků, je v nejvyšší míře odporná a je základem veškeré totalitní vlády, ať už nacistické nebo Komunistický.
Je dobré si uvědomit, kam by se současný režim Američanů mohl v očích předchozích generací zařadit.
Vždy je také dobré sledovat „přísné konstruktéry“ kontrarevoluce, jak usilovně pracují na americké ústavě. Žádná malá vláda pro tyto lidi. Alespoň ne tam, kde jde o stát v jeho násilných funkcích, které rozbíjejí lidi a napadají zemi. Jediná velká vláda, pro kterou tito chlapíci nenajdou ani stopu původního záměru ve svém zkoumání ústavy USA, je ta, která je oživena představou obecného dobra a která pomáhá lidem obecně, spíše než selektivně. Výhradně.
Proboha tohle is Amerika přeci. Ať o tom není pochyb.
Denně roste stín, který na Spojené státy a svět vrhají nezodpovědné elity.
Oprávnění k použití vojenských sil Společná rezoluce, Kongres Spojených států, veřejné právo č.: 107-40, 18. září 2001
"Prezident podepisuje povolení k použití zákona o vojenské síleKancelář tiskového tajemníka Bílého domu, 18. září 2001Salim Ahmed Hamdan v. Donald H. Rumsfeld, ministr obrany Spojených států a kol. (č. 04-5393), soudce A. Raymond Randolph et al., Odvolací soud Spojených států pro District of Columbia, 15. července 2005
Jose Padilla versus CT Hanft, velitel USN, Consolidated Naval Brig. (č. 05-6396), soudce J. Michael Luttig et al., Odvolací soud Spojených států pro čtvrtý obvod, 9. září 2005"Soud povoluje Bushovi zadržovat amerického „bojovníka“ na dobu neurčitou“, Edward Alden a Patti Waldimer, Financial TimesZáří 10, 2005
"USA vyhrály soudní rozhodnutí v případu „špinavá bomba“.Richard A. Serrano, Los Angeles TimesZáří 10, 2005
"Soud dává Bushovi právo zadržet amerického bojovníka“, Neil A. Lewis, New York TimesZáří 10, 2005
"Soud rozhodl o podezřelém z terorismuBob Egelko, San Francisco ChronicleZáří 10, 2005
"USA mohou omezovat občany bez poplatků, soudní řád“, Jerry Markon, Washington PostZáří 10, 2005
"Obvinit Jose Padillu,“ redakce, Washington PostZáří 10, 2005
"Amerika se loučí s právním státem“, Siddharth Varadarajan, HinduZáří 12, 2005Americký gulag, ZNet, 13. července 2004
Další americký gulag, ZNet, 14. července 2004
Spojené státy vs. svět, ZNet, 10. září 2005
Dovětek (29. listopadu): Více o této plíživé – a někdy i cválající – americké tyranii, viz:
"Pentagon rozšiřuje svou domácí dohledovou činnostWalter Pincus, Washington PostListopadu 27, 2005
Abychom odstranili jednu malou pasáž z této důležité zprávy, statistici velké vlády v rámci amerického establishmentu chtějí, aby vláda byla dostatečně velká a výkonná na to, aby používala „špičkové informační technologie a sběr dat“, což zahrnuje „využívání komerčních dat“ získaných s pomocí of Corporate America, špehovat vás a špehovat mě v naději, že chytím někoho při spáchání údajných vlastizrádných činů nebo při přípravě na ně – kde co je vlastizrádný by měla být chápána ve stejném otevřeném smyslu jako, řekněme, „válka proti terorismu“ s jejími „nezákonnými nepřátelskými bojovníky“ a jejími trvalými zadržováním bez ústavní ochrany. habeas corpus-typ práv, na základě toho, že americký prezident prohlásil, že Spojené státy se zabývají a nový druh války, že Soandso je nezákonný nepřátelský bojovník v této nové válce, a proto tamto neplatí ústavní ani mezinárodní ochrana. Doba.
Pro dvě další analýzy americké tyranie, viz:
"V případech teroru nastavuje správa vlastní pravidlaAdam Lipták, New York TimesListopadu 27, 2005
"Bush Game na Padilla May Backfire“, Marjorie Cohn, TruthoutListopadu 28, 2005
Jak informoval Adam Liptak:
„Pojem ‚nepřátelský bojovník‘“ podle nařízení ministerstva obrany z minulého roku zahrnuje kohokoli „součástí nebo podporující síly Talibanu nebo Al-Káidy nebo přidružené síly“.
Při slyšení v prosinci v případu vzneseném zadrženými uvězněnými v námořním zařízení v zálivu Guantánamo na Kubě se soudce zeptal úředníka ministerstva spravedlnosti na omezení této definice. Úředník Brian D. Boyle řekl, že dotyčné nepřátelství bylo globální a mohlo by pokračovat po generace.
Soudkyně Joyce Hens Greenová z federálního okresního soudu ve Washingtonu položila řadu hypotetických otázek o tom, kdo by mohl být zadržen jako nepřátelský bojovník podle vládní definice.
A co „malá stará dáma ve Švýcarsku, která vypisuje šeky na to, co si myslí, že je charitativní organizace, která pomáhá sirotkům v Afghánistánu, ale ve skutečnosti je zástěrkou pro financování aktivit Al-Káidy? zeptala se.
A co obyvatel Dublinu, „který učí angličtinu syna člověka C.I.A. ví, že je členem Al-Káidy?"
A co reportérka Wall Street Journal pracující v Afghánistánu, která zná přesnou polohu Usámy bin Ládina, ale neprozradí ji vládě Spojených států, aby ochránila svůj zdroj?
Pan Boyle řekl, že armáda má moc zadržet všechny tři lidi jako nepřátelské bojovníky.
Vždy pamatujte na zastrašovací taktiky, které doprovázejí represivní kampaně: Kombinované představy, že nepřátelství je globální, a že nepřátelství bude trvat po generace.
Proto musíme Tyranovi poskytnout neomezené pravomoci, které po nás požaduje, aby nás ochránil před újmou.
"Tyran v čele“, ZNet, 25. května 2005
...museli to udělat nacisté, Sověti v jejich gulazích nebo nějaký šílený režim..., ZNet, 19. června 2005
"Samotná definice tyranie“, ZNet, 20. června 2005
"Super Predátor“, ZNet, 7. října 2005
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat