Strávil jsem posledních 6 měsíců sdílených mezi Venezuelou, Kolumbií a Ekvádorem učením se o pohybech velké vlády, debatami o revoluci a viděním krvežíznivé bitvy propagandistických válek v Latinské Americe. Prohloubilo mé chápání nejen Castillano (španělský dialekt používaný v bývalém španělském království) a latinské kultury, ale také mechanismu změn nebo potlačování změn na národní úrovni.
Za poslední měsíc však došlo k rychlé změně tempa a změně úhlu. Jsem v Chiapasu v Mexiku, kde jsem slyšel Commandante Marcose a Naomi Klein mluvit o „revolučním cestovním ruchu a těžbě naděje“ mezi jinými problémy s bitvami dnešních bohatých světových aktivistů. Také jsem strávil několik dní uvnitř zapatistické mystiky. Povídání s lidmi, kteří žijí každodenní realitu zapatisty, a dozvědět se o tom, jak vidí boj světa a své osobní zápasy v boji. Naučil jsem se důležitost jejich jazyků (stejně jako pár frází) a jejich kultury a bitvy o jejich udržení naživu ve světě změn, na kterém nejsou autonomní.
Zbytek mého času jsem sdílel s aktivisty v San Cristobal, městě, které má zvláštní slávu mezi revolučním turismem a malebným koloniálním útěkem a komunitou Acteal. Acteal je politickým ústředím organizace Las Abejas, která byla založena v roce 1992 jako pacifistická alternativa k zapatistům, kteří také požadovali, aby byla respektována jejich práva, pokud jde o přístup k půdě a důstojný život. V důsledku toho se stali oběťmi masakru v roce 1997, kde bylo popraveno 45 domorodých, převážně žen a dětí vládou placenými a vycvičenými polovojenskými jednotkami (www.acteal.org).
Přišel jsem ve velmi zajímavou dobu. Nejen, že jsem byl vyslechnut na summitu k 10. výročí masakru, ale také jsem dorazil v době vnitřních politických turbulencí. Postoj, který Abejové v roce 1992 zaujali, byl takový, že nebudou spojeni s žádnou politickou stranou a že budou bojovat za spravedlnost a důstojnost jako autonomní skupina. Na papíře vypadá postoj podobně jako postoj zapatistů, ale od masakru v roce 1997 se organizace soustředila méně na převzetí mexického a globálního systému represe a více na hledání spravedlnosti pro ty, kdo se podíleli na masakru (z nichž 27 zůstává na svobodě a vláda, která útoky schválila, nebyla nikdy vyslýchána, tehdejší mexický prezident, který o plánech věděl, nyní přednáší na YALE o globalizaci! Ernest Zedillo http://revolucionandopormediodeideasypraxis.blogspot.com/2007/12/actael-10-aos-de-impunidad-y-los-que.html pro španělské čtenáře). Dnes 10 let spousty zahraničních finančních prostředků pro Las Abejas vyschlo a zbyla komunita, která stále trpí ztrátou svých rodinných příslušníků a lží šířenými mainstreamovými mexickými médii. Region zaznamenal finanční injekci od vlády v reakci na zapatisty a v menší míře Las Abejas, aby se komunity nevzbouřily a nehledaly vlastní řešení, jak zlepšit svou životní úroveň. A zatímco si zapatisté s určitou pomocí zahraniční pomoci a slávy vytvářející příjmy budovali vlastní odpovědi, aby vytvořili důstojný život, Las Abejas zůstali uprostřed jakési neúplné autonomie. Někteří říkají, že mají horší životní podmínky než jak provládní „PRI'istas“ (kteří byli nasmlouváni jako druhá vojenská možnost vlády v regionu), tak zapatisté, kteří nyní mají autonomní školy, lékařské kliniky. a další náležitosti.
Otázkou nyní pro Las Abejas je, zda přijmout podporu od PRD (středově levá strana Lopeze Obradora), nebo začít hledat vlastní řešení a zůstat v odporu. V každém případě je cesta před námi obtížná a plná tlaků ze strany organizace i mimo ni. V zájmu světa doufám, že zůstanou v boji za svět spravedlnosti, protože masakr v Actealu se dnes odehrává v Iráku, Palestině, Súdánu a na mnoha dalších místech světa, protože korporační a politické zájmy usilují o vládu kultury a poslušné pracující spotřebitelské stroje nás všech a berou půdu jako svůj osobní generátor zisku. V zájmu vzdělání a zdraví jejich vlastních dětí není výběr tak snadný.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat