"Gratuluji našemu prezidentovi k jeho jmenování premiérem," řekl student Národní univerzity An-Najah v Nábulusu několik dní poté, co bylo oznámeno, že prezident univerzity prof. Rami Hamdallah nahradí doktora Salama Fayyada. "Ale ptám se sám sebe, proč by měl opustit úspěšnou říši, kterou vybudoval, pro slabou a chudou entitu, jakou je palestinská vláda," řekl student druhého ročníku svobodných umění. Její přítelkyně souhlasily a pak naznačily, že diskuse skončila; byli nemocní z politiky a chtěli vyrazit na narozeninovou oslavu.
Mladá žena zřejmě nepřeháněla, když univerzitu, v jejímž čele Hamadalláh posledních 15 let stál, označila za „impérium“.
Má čtyři kampusy – tři v Nábulusu a jeden v Tulkarmu (fakulty zemědělství a veterinární medicíny) – které se dohromady rozkládají na ploše 178 dunamů, dále univerzitní nemocnici, která byla otevřena před měsícem, a místní rozhlasovou stanici, která si to povoluje. zaujmout stanovisko ve sporech mezi různými politiky. Největší univerzita na Západním břehu, An-Najah, má asi 22,000 1,800 studentů a 848 2011 zaměstnanců (včetně XNUMX učitelů od roku XNUMX). Jeden z učitelů, bývalý student a nyní otec studentů, říká, že tato univerzita má obrovský ekonomický a sociální vliv na život v Nábulusu a na severním Západním břehu Jordánu, ne-li ještě dál.
An-Najah („úspěch“) se vyvinul ze střední školy založené v roce 1918, v roce 1941 se stal vysokou školou, vyvinul se v učitelský seminář, který v roce 1965 také uděloval akademické tituly, a poté, v roce 1977, byl prohlášen za národní univerzitu. V Nábulusu říkají, že během Hamdalláhova působení, za posledních 15 let, univerzita vzkvétala, pokud jde o počet učitelů a studentů, akademickou rozmanitost, množství fakult a kateder, výzkumné plány a akademické konference, vazby se zahraničními univerzitami, atd. Proto se můžeme divit Hamdalláhově souhlasu vstoupit na lůžko nemocných, kterým je vláda Ramalláhu. Na druhou stranu není divu, že prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás si ze všech lidí vybral do funkce premiéra právě jeho.
Přestože Hamdalláh ve čtvrtek večer složil přísahu jako předseda vlády spolu se svými ministry (sedm z nich nově jmenovanými), nadále působí jako prezident univerzity. Jako premiér dostal dva náměstky, aby se mohl nadále starat i o univerzitní záležitosti. Oficiálně má Hamdalláh stát v čele přechodné vlády do 14. srpna: To je konečné datum (aktuální) stanovené pro ustavení vlády národní jednoty Hamasu a Fatahu. Málokdo věří, že se tak skutečně stane, ale univerzita mezitím nemusí jmenovat nového prezidenta.
Ukazuje se, že nejen Hamdalláhovy prokázané administrativní schopnosti vedly k jeho jmenování do čela přechodné vlády. Tento týden se zahraniční zpravodajové ptali, zda je „členem Fatahu“. Ostatně odpor členů Fatahu vůči odcházejícímu premiérovi Salámovi Fajádovi byl hlavním faktorem v jeho rozhodnutí rezignovat. Oficiální odpověď zní ne, o Hamdalláhovi není známo, že by byl členem Fatahu. Pozorovatelé však poznamenávají, že jeho blízký vztah se dvěma silnými muži ve Fatahu a v koterii zesnulého předsedy PA Jásira Arafata hrál důležitou roli při jeho jmenování prezidentem univerzity i premiérem. Jedním je Tayeb Abdul Rahim, generální tajemník vlády v čele s Arafatem, a dnes generální tajemník Abbásova úřadu (a také rodák z Anbaty, jako Hamdalláh). Druhým je Tawfik Tirawi, který byl v době založení Palestinské správy šéfem palestinské rozvědky na Západním břehu Jordánu a který si udržuje svou moc v hnutí Fatah jako Abbásův bezpečnostní poradce.
Navzdory Hamdalláhovým úzkým vazbám s vůdci Fatahu učitelé tvrdí, že na univerzitě ti, kteří se ztotožňují s Hamasem, vyučují bez zasahování. Někteří si naopak myslí, že je měl Hamdalláh držet na uzdě, říká člen fakulty, který je politicky proti oběma hnutím. Zároveň ale členové pedagogického sboru přiznávají, že jsou při hodinách obezřetní, když mluví o politice PA a některých vůdčích osobnostech. Stejně jako na všech palestinských univerzitách jsou v An-Najah studenti, kteří pracují pro palestinské bezpečnostní služby nebo jsou pro ně informátory. Už jen myšlenka na jejich přítomnost slouží jako cenzor.
Po roce 2007, kdy se palestinská politická entita rozdělila na dvě soupeřící vlády Hamasu a Fatahu, bezpečnostní služby Palestinské správy na Západním břehu bez zasahování pracovaly na odstranění a umlčení studentů identifikovaných s Hamasem. Nebylo to rozhodnutí prezidenta univerzity a je sporné, zda mohl tomuto vývoji zabránit, vzhledem k atmosféře občanské války, která tehdy panovala.
Pracovníci ostrahy, kteří dnes stojí u vchodu do univerzity a kontrolují vstupující, a také se mísí mezi studenty, jsou zaměstnanci univerzity. Jejich práce je přijímána s pochopením. Tisíce lidí se potulují po různých kampusech a nikdo nechce vidět, jak vypuknou rvačky. Ukáže se ale, že ochranka studentkám také podotýká, že jim není dovoleno nosit příliš těsné oblečení (většina studentek má mimochodem pokrývku hlavy). Ostraha se také vyjadřuje ke studentům a studentkám, kteří se na nich místo toho, aby seděli na schodech nebo lavicích, roztahují v jakési poloze vleže. Studentkám, které se zmínily o zapojení ochranky do záležitostí dress code, to vypadalo, že je to normální. Úžas jednoho z rodičů studentů přítomných v místnosti je přivedl ke zpochybnění politiky. To také svědčí o tom, jak se zjevná či skrytá ostraha stala součástí společenské kultury.
V 1980. a dokonce 1990. letech se Národní univerzitě An-Najah říkalo „univerzita chudých“, jak si tento týden připomněli dva bývalí studenti, jejichž dcery tam nyní studují. Administrativě a správní radě, která se skládá ze zástupců bohatých a vlivných rodin města, se podařilo získat dostatek peněz na to, aby si mohly účtovat nižší školné než ostatní univerzity (v té době v Betlémě, Hebronu a Birzeitu severně od Ramalláhu) a také poskytovat stipendia a půjčky za výhodných podmínek. Především na ni s hrdostí vzpomínají jako na univerzitu, která byla v 1980. a počátkem 1990. let výchozím bodem pro demonstrace proti izraelské okupaci a z jejíhož studentského hnutí vzešli vůdci Fatahu, levicových organizací Organizace pro osvobození Palestiny. také hnutí Hamás.
Jeden ze zkušených členů fakulty také vzpomíná, že „tehdejší studenti byli starší“ než dnešní studentský sbor. Strávili několik let v izraelských věznicích a po propuštění se okamžitě zaregistrovali na univerzitu a díky nim byly hodiny živé a zajímavé. Koncem 1990. let a pokračující v letech druhé intifády během Hamdalláhova prezidentství získal studentský list ztotožněný s Hamásem většinu ve studentské radě – na univerzitě, která byla považována za součást Fatahu.
Nedošlo k žádnému pokusu zabránit demonstracím podpory ozbrojených členů různých organizací (a sebevražedných útoků). Takové protesty se zdály normální uprostřed vojenských útoků, zármutku a touhy po pomstě. Na druhou stranu si studenti připomínají, že obléhání Nábulusu a přísná omezení pohybu nebyly považovány za platnou omluvu pro nepřítomnost nebo pozdní příchod na hodiny. Výuka a zkoušky pokračovaly i tehdy, jak jen to šlo.
Volby do studentské rady v Nábulusu se konaly koncem dubna tohoto roku. Kandidát ztotožněný s Hamasem kandidoval poprvé od roku 2008. Obdržel 33 křesel, zatímco kandidát Fatahu získal 43. Studentka, která nehlasovala, říká, že na rozdíl od Fatahu vedli aktivisté Hamasu dobře organizovanou a pragmatickou kampaň. Přesto Fatah vyhrál. Zdá se, že kouzlo Hamásu je na ústupu.
Stranické rozdělení je zavádějící, říkají jak učitelé, tak studenti. Neshody a rivalita jsou o moci a pozicích, ne o ideologii a vizi. Většina studentů – produkt školního systému PA – jsou apolitičtí, řekněme učitelé a rodiče. Jejich znalosti o palestinské historii a geografii jsou nedostatečné. „Před dvaceti a 30 lety nám řekli, že vzdělání je součástí našeho boje proti okupaci,“ stěžuje si jeden z profesorů. "Ale dnes studie postrádají jakoukoli národní identitu. Jsou součástí spotřeby, nikoli kultury, a jsou navrženy tak, aby sloužily technokratické touze budovat instituce pro stát, který neexistuje."
To není kritika Hamdalláha, ale koncepcí, které řídí vládu, které bude stát.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat