Skutečná role přistěhovalců – otevřený dopis prezidenta Evo Moralese týkající se „směrnice EU o navracení“.
Až do konce druhé světové války byla Evropa kontinentem emigrantů. Tisíce Evropanů odešly do Ameriky kolonizovat, uniknout před hladem, finanční krizí, válkou, totalitními vládami a pronásledováním etnických menšin.
Dnes se znepokojením sleduji proces „směrnice o návratu“. O textu, na kterém se 5. června dohodli ministři vnitra 27 zemí Evropské unie, se musí 18. června hlasovat v Evropském parlamentu. Mám pocit, že drasticky zhoršuje podmínky zadržování a deportace pro imigranty bez dokladů, bez ohledu na to, jak dlouho strávili v zemi EU, jejich pracovní situaci, jejich rodinné vazby, jak moc se chtějí a dokázali integrovat.
Evropané přijížděli do Latinské a Severní Ameriky masově, úřady jim neukládaly žádná víza ani podmínky. Byli vždy vítáni a budou i nadále. V té době naše americké země absorbovaly evropskou ekonomickou chudobu a politickou krizi. Přišli na náš kontinent, aby využili jeho přírodní bohatství a přenesli ho do Evropy – na velkou cenu původních obyvatel Ameriky. Stejně jako náš Cerro Rico de Potosi a jeho pohádkové stříbrné doly, které poskytovaly peníze evropskému kontinentu od 16. do 19. století. Lidé, bohatství a práva evropských přistěhovalců byly vždy respektovány.
Dnes je Evropská unie díky svému pozitivnímu obrazu místa prosperity a veřejných svobod hlavním cílem přistěhovalců z celého světa. Velká většina přistěhovalců jde do EU, aby přispěla k této prosperitě, nikoli aby ji využila. Jsou zaměstnáni ve veřejných pracích, stavebnictví, nemocnicích, domácnostech a pečovatelských službách, které Evropané dělat nemohou nebo nechtějí. Přispívají k demografické dynamice evropského kontinentu, udržují vztah mezi aktivními a neaktivními tak, aby umožnily jeho štědré systémy sociálního zabezpečení, a dynamiku vnitřních trhů a sociální soudržnost. Přistěhovalci nabízejí řešení demografických a finančních problémů EU.
Naši emigranti jsou pro nás rozvojovou pomocí, kterou nám Evropané neposkytují – protože jen málo zemí skutečně dosáhne svého minimálního cíle 0.7 % HDP na rozvojovou pomoc. V roce 2006 obdržela Latinská Amerika 68,000 300,000 milionů USD v remitenci [peníze zaslané zpět], což je více než celkové zahraniční investice v našich zemích. Celosvětové remitence dosáhly 104,000 10 milionů USD, což je více než 1,100 XNUMX milionů USD poskytnutých na rozvojovou pomoc. Moje vlastní země, Bolívie, obdržela více než XNUMX % HDP v převodech (XNUMX XNUMX milionů USD) nebo třetinu našeho ročního vývozu zemního plynu.
Imigrační vlny tedy prospívají jak Evropanům, tak okrajově i třetímu světu, vzhledem k tomu, že ztrácíme kvalifikovanou pracovní sílu, do níž naše země, přestože jsou chudé, investovaly lidské a finanční zdroje.
Bohužel projekt „návratové směrnice“ tuto realitu značně komplikuje. I když chápeme, že každý stát nebo skupina států má suverénní právo definovat svou vlastní imigrační politiku, nemůžeme připustit, aby byla našim latinskoamerickým krajanům, bratřím a sestrám, upírána jejich lidská práva. „Směrnice o návratu“ předpokládá možnost uvěznění imigrantů bez dokladů po dobu až 18 měsíců, než budou vyhoštěni – nebo „na dálku“ podle terminologie směrnice. 18 měsíců! Bez soudu a spravedlnosti! V současné podobě text směrnice jasně porušuje články 2, 3, 5, 6, 7, 8 a 9 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948. Zejména článek 13 deklarace, který uvádí:
„1. Všechny osoby mají právo svobodně se pohybovat a zvolit si místo pobytu na území státu.
2. Všechny osoby mají právo opustit kteroukoli zemi, včetně své vlastní, a vrátit se do své země.“
A co je nejhorší, existuje možnost, že matky a nezletilí budou uvězněni v detenčních centrech, kde víme, že probíhají deprese, hladovky a sebevraždy, aniž by byla zohledněna jejich rodinná a školní situace. Jak můžeme bez reakce přijmout, že naši latinskoameričtí krajané, bratři a sestry bez dokladů by měli být umístěni do táborů, když velká většina strávila roky prací a integrací? Na jaké straně je dnešní povinnost humanitární intervence? Kde je „svoboda pohybu“ a ochrana před svévolným uvězněním?
Evropská unie se zároveň snaží přesvědčit Andské společenství národů (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor a Peru), aby podepsalo „Dohodu o přidružení“, která zahrnuje dohodu o volném obchodu podobnou povahou a obsahem té, kterou uložila OSN. států. Jsme pod silným tlakem Evropské komise, abychom přijali podmínky velké liberalizace našeho obchodu, finančních služeb, duševního vlastnictví a veřejných služeb. Navíc pod rouškou právní ochrany je na nás vyvíjen nátlak za to, že jsme na Mezinárodní den pracujících znárodnili naši vodu, plyn a telekomunikace. Ptám se, kde je „právní ochrana“ pro naše ženy, mladistvé, děti a pracující, kteří hledají lepší obzory v Evropě?
Podporovat volný oběh zboží a financí, zatímco naši bratři a sestry, kteří se pokoušejí volně pohybovat, čelí bez soudu uvěznění, by bylo popřením základních svobod a demokratických práv. Pokud bude přijata „směrnice o návratu“, nebylo by pro nás eticky možné prohloubit jednání s Evropskou unií a podle diplomatického principu reciprocity si vyhrazujeme právo zavést stejná vízová omezení pro evropské občany, byla Bolívijcům uvalena od 1. dubna 2007. Toto právo jsme dosud nevyužili právě proto, že jsme doufali v dobré znamení od Evropské unie.
Svět, jeho kontinenty, oceány a póly procházejí velkými globálními obtížemi: globálním oteplováním, znečištěním, pomalým mizením energetických zdrojů a biodiverzity, zatímco v každé zemi roste hlad a chudoba, což oslabuje naše společnosti. Udělat z imigrantů, ať už mají doklady nebo ne, obětní beránky těchto globálních problémů, není řešení. Neodpovídá to žádné realitě. Problémy sociální soudržnosti, kterými Evropa trpí, nejsou vinou přistěhovalců, ale spíše výsledkem modelu rozvoje vnuceného Severem, který ničí planetu a rozbíjí lidské společnosti.
Ve jménu lidu Bolívie, všech mých bratrů a sester na tomto kontinentu a v dalších oblastech světa, jako je Maghreb a země Afriky, apeluji na vědomí evropských vůdců a poslanců, lidí, občanů a aktivisté z Evropy, aby neschválili text „směrnice o návratu“. Text, který máme dnes před sebou, je příkazem hanby.
Vyzývám také Evropskou unii, aby v příštích měsících vypracovala přistěhovaleckou politiku, která respektuje lidská práva; což nám umožňuje zachovat tuto dynamiku přínosnou pro oba kontinenty; a jednou provždy napravit obrovský historický dluh, ekonomický i ekologický, který evropské země dluží velké části třetího světa, a uzavřít tak otevřené žíly Latinské Ameriky. Nesmí dnes selhat ve své „politice integrace“, jako selhali se svou takzvanou „civilizační misí“ během koloniálních časů.
Bratrské pozdravy z Bolívie vám všem, úřadům, europoslancům, bratřím a sestrám. A naše solidarita, zejména se všemi „utajenými lidmi“.
Evo Morales Ayma
prezident Bolívijské republiky
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat