"Necítím žádnou důvěru v to, že země, kromě nás samotných a těch, kteří sedí u tohoto stolu, se mohou s tímto problémem vypořádat zcela vážně. Nevidím, že by nám Američané pomáhali, ani Evropané, kteří by nám pomáhali, a ve skutečnosti na mnoha při příležitostech, kdy přinášejí programy pro diverzifikaci, zemědělskou výrobu a tak dále, dopouštějí se podvodu na lidech, čímž zvyšují očekávání, a je jich mnoho, kvůli malým příspěvkům, které přinášejí.“
– Ralph Gonsalves, předseda vlády Svatého Vincenta a Grenadin, Managua, 7. května
Dalším důvodem, proč lidé důvěřují korporátním médiím, je to, že reportéři a spisovatelé vypadají jako oni, obyčejní jedinci, kteří se snaží vyrovnat s rozmary nepředvídatelného světa. Cení si normálnosti. Normálnost pro lidi v zemích západního bloku obecně spočívá v hojnosti a pohodě. Tato hojnost a lehkost usnadňuje liberální humanitární sebeobraz, čestný, tolerantní k rozmanitosti, hledající mírové řešení konfliktů, projevující slušný zájem o zranitelné lidi a odpor k krutosti.
Firemní zpravodajská média zneužívají nemístnou důvěru lidí tím, že informují o pokryteckém, sadistickém status quo vnuceném vládami západního bloku, jako by to bylo normální a s nezbytnou zaujatostí, aby tomu tak bylo. Nyní propagandistická válka sílí, protože trh skřetů korporátní globalizace čelí vážnému přerušení, ne-li dokonce konci, nezpochybnitelné hojnosti a klidu. Zesílení propagandy je vysvětleno a signalizováno koncentrací korporační kontroly zpravodajských médií a jejich zjevným ztotožněním se s politickou mocí
Goblin Market a Dorian Gray
Vyhrocený psychologický snímek z přílivu imperialismu západního bloku, „Goblin Market“ od Christiny Rossetti, vypráví, jak může být nezkušenost fatálně svedena falešnými sliby luxusního požitku a nadbytečnosti. Rossetti napsal Goblin Market v roce 1862, jen pár let poté, co si Británie druhou opiovou válkou vynutila otevření čínských trhů a posílila svou kontrolu nad Indií tím, že porazila to, co nazvala vzpoura. Následky irského hladomoru byly ještě nedávné. V samotné Británii poskytla chudoba a nespravedlnost nekonečné téma pro Dickense, George Eliota a jejich současníky.
Vědomě nebo nevědomě je nepravděpodobné, že by Rossettiho morální bod vyloučil náboženské pochybnosti o imperialistických zločinech v zahraničí a groteskním kapitalistickém vykořisťování doma. Stejně jako „Obraz Doriana Graye“ od Oscara Wilda vydaný v roce 1891, další hluboký evropský testament kolem motivu narcismu, má nyní „Goblin Market“ mimořádný ohlas. Vzhledem k tomu, že korporátní spotřebitelský kapitalismus nedokáže zajistit lahodnou, šťavnatou a věčně mladou prosperitu, lidé v zemích západního bloku se obrací proti předním světlům, která selhala. Mezi oběťmi je prominentní britský premiér Gordon Brown.
Druhy "chtít" stojí za to chtít
Brown jako oficiální ekonomický fixátor Spojeného království vtipkoval, že existují dva druhy státních kancléřů: ti, kteří selžou, a ti, kteří se dostanou ven včas. Brownův dvojník, nejvyšší agresor válečných zločinů Tony Blair, si očividně vzal vtip k srdci. Ztuhl Browna a nechal ho jako padavého chlapíka, který držel hořké zbytky ubohého dědictví New Labour.
Komentátoři ve Spojeném království, zatímco Browna kritizují, mu obvykle připisují zásluhy za hledání řešení světové chudoby, o kterou se údajně vášnivě stará. Brown může chtít snížit chudobu, ale rozhodně bez újmy na moci a výsadách zájmů, které zastupuje. Jakou výhodu to v takovém případě dává „chtít“? Věčně odložené přání? Toužebný povzdech? Bezvýznamné gesto pro styk s veřejností? Fiasko Gleneagles G8 „Make Poverty History“ naznačuje to druhé.
Korporátní mainstreamoví novináři západního bloku zřejmě nemají ponětí, jak vlády jejich zemí a jejich politické vedení vypadají zvenčí korporátní kapitalistické bubliny. Pouhý jeden den válečných výdajů zemí západního bloku by stačil k transformaci zdravotnictví a školství v několika desítkách zbídačených zemí. Neexistují však žádné známky jakékoli odhodlané snahy posunout priority od standardní imperialistické agendy ekonomické nadvlády a vojenské agrese. Řeči o snižování chudoby od vedoucích představitelů G7 se neustále ukázaly jako neupřímná pěna.
Obraz korporátního mediálního imperialismu
Po Oscaru Wildeovi by člověk musel mít srdce z kamene, aby nebyl netečně lhostejný k utrpení Gordona Browna. On, Tony Blair a jejich komplicové G7 pokračovali v režimu genocidních sankcí proti Iráku, přestože věděli o jeho ničivých dopadech na statisíce dětí. Porovnejte jejich manipulaci s událostmi v Tibetu s jejich spoluúčastí na rozsáhlé lidské katastrofě v Kongu. Neustále podporovali plíživou genocidu Izraele proti Palestincům.
Úmyslně se domluvili, aby zničili životaschopnost vlády Jeana Bertranda Aristida na Haiti a nakonec připravili vražedný převrat. Podporují narko-polamilitární režim v Kolumbii, který dohlíží na vysídlení přibližně 4 milionů lidí z venkovských oblastí. Stejný počet lidí byl vysídlen v Iráku v důsledku americko-britské zločinné útočné války.
Více než deset let dohod o „volném obchodu“ s Kanadou a Spojenými státy zničilo mexickou venkovskou ekonomiku. I tam byly miliony lidí vysídleny chamtivou hospodářskou politikou korporativistického imperialismu západního bloku. Mexická společnost byla zničena a zkorumpována zločineckou organizací nezbytnou k uspokojení drogových návyků společností západního bloku a připravenosti jejich korporátních finančních institucí zpracovávat miliardové zisky z drog.
Autoři firemních zpráv nás zároveň ujišťují, že Gordon Brown chce snížit světovou chudobu, jejich kolegové šíří zprávy naznačující, že vlády Venezuely a Kuby zklamaly své národy. Ale jsou to země jako Kolumbie a Mexiko, které viditelně selhaly. Korporátní média posilují zprávy západního bloku, že Hizballáh a Hamas ohrožují regionální stabilitu. Ale je to Izrael, kdo soustavně destabilizuje region svou neutuchající vojenskou agresí. Korporátní média staví Írán jako agresivní vliv destabilizující Irák. Ale jsou to země západního bloku, kdo napadl Irák.
Tváří v tvář takové věčně mladé duplicitě je banální podívaná na novináře mainstreamových korporátních médií, kteří píší politický nekrolog Gordona Browna, téměř zcela irelevantní. Brown a jeho kumpáni z G7 a novináři z médií, kteří je paraziticky zamořují, jsou variacemi na Doriana Graye, který se potácí na klesajícím goblinském trhu. Občas masky sklouznou a člověk nahlédne do reality.
Hlavní převaděč lidí král Juan Carlos W. Bush je zodpovědný za to, že americké síly koupily nevinné lidi v Afghánistánu, aby je mučili a věznili. Vůdci G7 se dohodli na tom a na mučeních nazvaných „mimořádné vydávání“, kterých se účastnily stovky dalších jednotlivců. Spolupracují na masakrech civilistů, ke kterým pravidelně dochází v Afghánistánu a Iráku. Jejich vojenské výpravy jsou stejně chybné jako jejich klopýtající ekonomiky.
Summit o potravinové bezpečnosti v Managui
Vzhledem k podvodnému postoji G7 jsou jediní lidé, kteří pravděpodobně udělají něco významného pro snížení světové chudoby, političtí vůdci, jejichž vlády závisí na jejich podpoře na zbídačené většině jejich zemí. Nastartujte důležitý summit o potravinové bezpečnosti, kterého se účastní představitelé Bolívie, Nikaraguy, Ekvádoru, Kostariky, Haiti, Hondurasu a Svatého Vincenta a Grenadiny. Zúčastnily se také delegace na vysoké úrovni z Venezuely, Kuby, Salvadoru, Mexika, Guatemaly, Dominikánské republiky, Belize a Panamy. O tomto důležitém setkání se v korporátních mainstreamových médiích téměř vůbec nepsalo.
Mezi různými vůdci, kteří hovořili na summitu v Managui 7. května, haitský premiér Rene Preval řekl:
"Pro mě je to příležitost poděkovat CARICOMu prostřednictvím prezidenta Svatého Vincenta a Grenadiny a je to také příležitost poděkovat Venezuele za okamžité zaslání pomoci, stejně jako dalším zemím, které nám také pomohly... Venezuela poslala nám bezplatně patnáct tisíc tun močoviny a v současné době vykládáme 50 traktorů darovaných Venezuelou. … Už se nemůžeme dočkat a uvidíme, jak naše země budou záviset na bohatých zemích. Musíme vybudovat solidaritu mezi našimi zeměmi, abychom garantovat naši produkci potravin."
Preval také poukázal na souvislost mezi zhoršujícími se dopady změny klimatu, jako je zvýšená frekvence hurikánů, a produkcí potravin a následnou potřebou zvýšené regionální koordinace a solidarity. Po Prevalovi jeden řečník za řečníkem poukazoval na pokrytectví a rozpory evropských a severoamerických politik v oblasti obchodu, životního prostředí a vojenských výdajů.
Dokonce i Oscar Arias, prezident Kostariky, rozhodný spojenec vlády Spojených států, poznamenal: „...znovu mluvíme například o nesrovnalostech a rozporech tak velkých, jako je výdaje 70 miliard USD nebo 75 miliard USD na rozvojovou pomoc, zatímco svět utrácí 1.3 bilionu USD za zbraně a vojáky s jedinou zemí, jak všichni víme, se Spojenými státy, s polovičními výdaji!"
Arias také poznamenal, že různé země v regionu dosáhly pokroku směrem k cílům tisíciletí pro snížení chudoby. Měl intelektuální poctivost, aby poukázal na to, že nejúspěšnější zemí při plnění těchto cílů je Kuba. Řekl: "A to nám jen ukazuje, že na Kubě jsou cíle jasné; že se rozhodli pro priority odpovídající etice, konkrétně pomoci kubánskému lidu uspokojit nejzákladnější potřeby jejich obyvatelstva."
Honduraský prezident Manuel Zelaya poznamenal: „Rozpory mezinárodního modelu nás přiměly přijmout víru, že průmyslové ekonomiky shromažďují své přebytky, aby je daly do zemědělství a učinily zemědělství ziskovým pro jejich ekonomiky, zatímco rozbíjejí naše výrobce, ale otevírají prostor pro spotřebitele, levné jídlo z průmyslově vyspělých zemí. Výsledkem byla falešná iluze: bylo nám dáno věřit, že globalizace mezinárodních trhů vyřeší energetický problém, potravinový problém, rozvojový problém – ale vše ještě zhoršilo!"
Ekvádorský prezident Rafael Correa řekl: „Problémem není nedostatek zdrojů, problémem nejsou technická omezení, problémem je strašně nerovnoměrné rozdělení bohatství a zvrácené systémy, které tyto struktury udržují, místo aby se je snažily napravit…… předpokládá se, že tržní systém zaručuje optimální alokaci zdrojů… ale o jaké optimální alokaci mluvíme, když po 20 letech dogmatického uplatňování neoliberální tržní teorie máme nedostatek potravin v zemích s obrovským potenciálem pro zemědělskou produkci? Něco je špatně, velmi špatně A my tomu musíme čelit a napravit to."
Navzdory jejich ochotě podílet se na koordinaci reakcí na potravinovou krizi mezi signatáři společného prohlášení chybí Kostarika, Salvador a Panama. Oscar Arias řekl, že má "pojmové rozdíly s některými z toho, co je zde uvedeno, nejen v úvahách, ale v dohodách. Jsou vyjádřeny určité hodnotové soudy, které nesdílím, a z toho důvodu se raději vylučuji." Ve skutečnosti velká část závěrečného prohlášení zní jako poznámky z probíhající práce, což ve skutečnosti je – integrace Latinské Ameriky a Karibiku založená na suverénní solidaritě.
Mezi mnoha tématy, o nichž se hovořilo před závěrečnou deklarací, byla zvýšená role státu při garantování produkce potravin, povinné navýšení financí soukromého sektoru pro zemědělství, reaktivace procesů pozemkové reformy ve prospěch malých a středních producentů, udržitelné využívání mořské zdroje, bezpečnost držby půdy a zlepšená komunikační infrastruktura. Samotná závěrečná deklarace jasně ukázala, že ačkoli byl summit svolán, aby čelil současné krizi potravinové bezpečnosti, účastníci jej považují za pomoc při koordinaci procesů, které již probíhají ve Střední Americe, v zemích ALBA, v Karibiku a v Jižní Americe obecně.
Setkání bylo historické v tom, že se země Střední Ameriky setkaly se zeměmi ALBA a dalšími přidruženými zeměmi, jako jsou Ekvádor a karibské národy, konkrétně poprvé, aby vypracovaly společné přístupy k otázce společného zájmu. Ve zdravém světě by to jednou provždy vyvrátilo lež, že Venezuela a Kuba mají rušivé a destabilizující vlivy v Latinské Americe. Jak poznamenal nejeden účastník summitu, jedinou destabilizující zemí v Latinské Americe je Kolumbie, které se po desetiletí nedaří vyřešit vnitřní občanskou válku.
Prakticky naprostá absence zpravodajství o této důležité schůzce v mainstreamových korporátních zpravodajských médiích a zkreslené zpravodajství, které se jí dostalo v regionálních médiích drtivě ovládaných pravicí, potvrzují nevyhnutelný závěr. Pro korporátní média západního bloku je ze své podstaty nemožné poskytnout pravdivý a poctivý obraz světového dění.
Jakékoli poctivé podávání zpráv o summitu v Managui a jeho průběhu by muselo zahrnovat obrovskou shovívavost všech účastníků.
Podívaná na to, jak regionální lídři vynakládají veškeré úsilí, aby pohřbili své rozdíly, aby pokročili v regionálních mezivládních procesech, je skutečně vystřízlivění. Ukazuje se, že zpravodajství mainstreamových korporací o Latinské Americe je zcela nečestné a liberální sociálně-demokratické komentáře ni-chicha-ni-limonada vypadají falešně a s mdlou hubou. Zatímco korporátní propagandistická média západního bloku neohlásila summit v Managui a změnila jej na nenovinky, umožnila zdvojnásobit podvodnou kampaň vedenou USA a Kolumbií proti Ekvádoru a Venezuele na základě notebooků záhadné provenience údajně získaných z březnového útoku na ekvádorské území.
Čtení Přepis nikaragujské vlády z Managua Food For Life Summit a Závěrečná deklarace summitu aby tato propagandistická kampaň vypadala přitaženější a samoúčelnější než kdy jindy. To je jistě důvod, proč o summitu nepsal hlavní korporátní tisk. Jakákoli férová zpráva by ukázala, že standardní výpověď korporátních médií o Latinské Americe nabízená spotřebitelům médií západního bloku je zcela hloupá a nečestná. Odhalilo by to také, že zbytek světa má dost globálního gobliního trhu korporátního spotřebitelského kapitalismu.
toni solo píše pro tortillaconsal
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat