Čelí možné invazi obou Británie a Německo v roce 1940 a odhodlaný zůstat neutrální Irské vlády v Dublinu požádal jednoho ze svých vysokých ministrů, aby vypracoval memorandum o tom, jak se vyhnout druhé světové válce. „Neutralita je formou omezeného válčení,“ byla jeho výmluvná, ale bezútěšná odpověď.
Projekt Libanonci by souhlasili. Sedm let prosili, modlili se a domlouvali se, aby zůstali mimo sousední syrskou válku, aby ignorovali izraelské hrozby, sesterské objetí Sýrie, varování Ameriky, prosby Ruska a hanebnosti Íránu. Myslím, že musíte být obzvlášť nadaní lidé, abyste se ochotně usmívali – vděčně, zjednodušeně, statečně, plaše, unaveně – na všechny kolem sebe a prošlo to.
"Když je Libanon měsíc bez vlády, víte, že za to mohou Libanonci," oznámil mi tento týden u kávy v Bejrútu přítel. "Když je Libanon tři měsíce bez vlády, víte, že jsou do toho zapojeni cizinci." Armády samozřejmě cinkaly Libanonem po tisíce let, ale jeho současní nápadníci přicházejí téměř denně. Libanonce objímá nově vítězná Sýrie, ohrožuje je Izrael, varují Američané, objímají je Rusové a věčnou lásku zaručují Íránci, kteří platí a vyzbrojují Libanonský Hizballáh milice. A to vše se státním dluhem 80 miliard dolarů, 1.5 milionu syrských uprchlíků a výpadky elektřiny – každý den bez výjimky – od roku 1975.
Je to lekce, jak být malý, zůstat v bezpečí a žít ve strachu. Dočasný kabinet Saada Harírího – ve skutečnosti předvolební libanonská vláda a příští vláda srostlé do jedné, přičemž každý ministr byl vybrán podle únavného muslimsko-křesťanského systému sektářství v zemi – přijal politiku „oddělení“ od regionálních konfliktů. „Disociace“ je verzí neutrality, ve které téměř každý od Američanů po Íránce a EU předstírá, že Libanon je sjednocený ve vzájemné lásce a je mnohem užitečnější nedotčený než zničený při opakování občanské války z let 1975-1990. EU samozřejmě vyhazuje peníze na zkrachovalého libanonského pacienta, protože nechce, aby do Evropy proudilo ještě více uprchlíků.
Neutralita Libanonu ho ve skutečnosti chrání i před sebou samým. Sunnité dostávají masivní finanční prostředky od Saúdů, kteří nenávidí Íránce, Hizballáh a libanonské šíity, kteří je podporují. Sunnitský libanonský premiér Saad Hariri miluje Saúdy – nebo spíše musí milovat Saúdy, protože podporují jeho premiérství a protože má saúdské občanství a Saúdové věří, že splní jejich příkazy. Čtenáři si možná vzpomenou na gentlemanský únos Hariri v Rijádu minulý rok a jeho strašidelné znovuobjevení před saúdskoarabskou televizí, aby „rezignoval“ na svůj libanonský premiér, dokud ho prezident Macron nevysvobodil ze spárů korunního prince Mohammada bin Salmána a neodvezl ho do Paříže, kde se záhadně ujal svého libanonského premiéra. Hariri, držitel eklektického pasu, je také francouzským občanem.
Libanonští křesťané jsou jako vždy rozděleni – prezident Michel Aún zůstává Assadovým kamarádem, zbytek se obává další syrské „intervence“ v Libanonu – zatímco Hizballáh říká, že pokud Izrael zaútočí na Írán, válka mezi šíitskými milicemi a Izraelem se znovu spustí na jihu země. Libanon. Izrael pravidelně vyhrožuje Hizballáhu – k radosti Hizballáhu – a Libanonu. Drúzové Walida Jumblatta stále čekají na zničení Asada. Zkuste to všechno vysvětlit Donald Trump. Koneckonců, je to teprve před rokem, co tečkovaný americký prezident chválil Harírího za to, že je „v první linii boje proti Hizballáhu“ – naneštěstí netuší, že chudák starý Hariri sedí vedle ministrů Hizballáhu v libanonském kabinetu.
Američané (a Saúdové) proto neustále a zbytečně nabádají Libanon, že šíitský Hizballáh musí být odzbrojen/rozpuštěn/sloučen s libanonskou armádou – protože jsou vyzbrojeni Íránem (zdroj všeho zla), nepřítelem Izraele. (písmo všeho dobra) a spojenec Sýrie (jehož vůdce chtějí Američané stále teoreticky sesadit z trůnu jako zdroj veškeré chemické války) – a zároveň posílat zbraně libanonské armádě. Kromě toho žádný libanonský voják – a tím méně šíita – se nechystá zaútočit na své šíitské bratry a sestry v jižním Libanonu ve prospěch Američanů, Saúdů nebo Izraelců.
Takže americká podpora neustále přichází, až do určitého bodu; před pouhými dvěma měsíci byl velitel libanonské armády generál Joseph Aoun ve Washingtonu, aby diskutoval o „spolupráci v boji proti terorismu“ – jen několik měsíců poté, co jeho vojáci a Hizballáh („teroristé“ podle ministerstva zahraničí USA společně pomohli vyhnat islamisty z Ersalská kapsa v severovýchodním Libanonu. Američané dali libanonské armádě čtyři lehké útočné letouny A-29 Super Tucano, dostatečně silné, aby sestřelily Isis, a dostatečně slabé na to, aby nepředstavovaly žádnou hrozbu pro Izrael. Americká vojenská pomoc Libanonu činí mírně ubohých 70 milionů dolarů ročně – srovnejte to se 47 miliardami dolarů za 40 let s egyptskou armádou, která nedokáže potlačit ani současné povstání ISIS na Sinaji. A americké zbraně přestanou do Bejrútu dorazit, dali Američané naprosto jasně najevo, ve chvíli, kdy Libanonce zlákají íránské nabídky.
Íránci se svou krachující riálovou ekonomikou nabízejí Bejrút ještě více peněz – odkud přesně, nevíme – než Američané, spolu se zbraněmi, zemědělskou a průmyslovou pomocí. Po nových vojenských a obranných dohodách Íránu se Sýrií a „produktivní roli“, kterou bude hrát v poválečné rekonstrukci Sýrie – slova íránského ministra obrany Amira Hatamiho – nemluvě o přestavbě syrských vojenských zařízení, leteckých základen, škol, nemocnic. (ve srovnání, tento seznam má rozměry Marshallova plánu) musí jistě dojít ke spojení fondů a fantazie. Člověk by si nemyslel, že íránský ministr hospodářství byl tento týden odvolán. Netřeba dodávat, že Rusové chtějí svůj podíl na obnově Sýrie – a Libanonci také, dalo by se dodat –, ale v Libanonu mají Rusové tým, který nabízí, že odvezou desítky tisíc syrských uprchlíků domů se zárukami bezpečnosti.
To je dobrá zpráva pro prezidenta Aúna a jeho ministra zahraničí Gebrana Bassila (který je shodou okolností Aounův zeť), kteří se chtějí zbavit syrských uprchlických táborů v Libanonu a pomoci obnovit „normalizaci“ v Sýrii. Objevila se ale spousta námitek ze strany Evropanů a OSN, kteří se budou muset zapojit a chtějí zajistit, aby uprchlíci nebyli vraženi do vězení ve chvíli, kdy překročí hranici, a chtějí se především vyhnout „normalizaci“. “ poválečné Sýrie za Asada.
Syřané mezitím chtějí obnovit své dřívější „sesterské“ vztahy s Libanonem a jsou netrpěliví, když Libanonci – zejména Harírí – vzdorují. Sýrie s masivními vlastními výpadky elektřiny již nabízí elektřinu Libanonu a Libanonci byli potěšeni, když slyšeli, že syrská vláda právě znovu převzala kontrolu nad syrsko-jordánským hraničním přechodem v Nassibu. To by jistě znovu otevřelo jediný pozemní tranzitní průchod pro libanonský export do Jordánska a Perského zálivu.
Mělo to ale háček. Syrský velvyslanec v Bejrútu Ali Abdul Karim Ali tento týden učinil patřičně baasistickou poznámku. „Nepřátelé nyní hledají způsoby, jak odložit svou hrdost, takže“ – a zde měl na mysli Libanon – „a co ta bratrská země, jejíž pozemní hranice jsou kromě okupované Palestiny všechny se Sýrií? Pro Palestinu čtěte Izrael. A Ali dodal: "Sýrie samozřejmě potřebuje Libanon, ale Libanon ho potřebuje víc." Pak přišly zprávy – nepotvrzené, ale znepokojivé pro Harírího pro-saúdský tábor –, že vracející se uprchlíci sice mohli překročit hraniční přechod Nassib, ale libanonská nákladní auta přepravující ovoce a zeleninu dovážející ze země ještě nebyla otevřena. "Vydírání," zařval Hariri. Ještě více drásající Libanonce byla fotografie ukazující ruskou vojenskou policii a syrské jednotky na hranici s Nassibem.
Takže pokud Libanon potřebuje Sýrii více než Sýrie potřebuje Libanon, předpokládám, že Libanon potřebuje Ameriku více než Amerika potřebuje Libanon – ale Írán potřebuje Libanon více než Libanon potřebuje Írán. A Saúdové potřebují Libanon, protože mohou použít Hariri jako figurku sunnismu proti šíitské ose Hizballáh/Syrsko a poškodit tak šíitský Írán. A Libanonci se svým dluhem ve výši 80 miliard dolarů – ironicky důsledkem politiky Harírího zavražděného otce Rafiqa – Saúdy potřebují. Rusové? S jejich flotilou plující po vlnách u syrského pobřežního města Tartus jistě nikoho nepotřebují. Možná měl ten irský ministr – Frank Aiken, veterán z irské války za nezávislost a irské občanské války – v roce 1940 pravdu. Neutralita je formou omezeného válčení.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Malý Libanon. Populace 7 milionů, z toho více než 2 miliony uprchlíků! A to mohou být právě ty v důsledku konfliktu v Sýrii. Jak to může být? USA bojují proti uprchlíkům, hrají velkou roli v produkci uprchlíků na Blízkém východě i jinde!
Jaký svět. O Libanonu jsem se více dozvěděl, protože tam žije Robert Fisk a psal o Blízkém východě už 5 desetiletí. Libanon je jedním z několika „kanárů v dole“, o kterých potřebujeme vědět více.
Tolik ještě co říct…