Finkelstein komentuje: Evropský žurnál mezinárodního práva publikoval přelomový článek Johna Dugarda a Johna Reynoldse s názvem „Apartheid, mezinárodní právo a okupovaná palestinská území“ (2013). Dugard je předním odborníkem na právní aspekty režimu apartheidu v Jižní Africe a je také uznávaným mezinárodním právníkem. Níže jsou uvedeny některé zajímavosti z článku.
Jihoafrické apartheidové bezpečnostní síly příležitostně zabíjely politické oponenty svévolným a tajnůstkářským způsobem, ale ve většině případů takové osoby raději postavily před soud. Bylo to proto, že zrada a terorismus byly v zemi, která tehdy uplatňovala trest smrti, hrdelními zločiny. Soudně schválené popravy militantů v Jižní Africe byly pravděpodobně přímočařejší než izraelské mimosoudní popravy, které umožňují zabíjení militantů a zároveň umožňují Izraeli hrdě prohlásit, že neuplatňuje trest smrti. (str. 891-92)
Stejně jako tomu bylo v případě apartheidu v Jižní Africe – kde se uplatňovala „exekutivní vazba“, ale v menším měřítku – opatření, která stát uplatňoval v odepření práva na život a svobody osob určité skupiny, jsou primárně zaváděna s cílem eliminovat nesouhlas nebo odpor vůči izraelské nadvládě. (str. 895)
Je třeba poznamenat, že pavučina relativně nejasných a nedostupných vojenských rozkazů a předpisů v kombinaci s byrokratickými omezeními, která jsou často rasisticky formulována spíše než na papíře, činí hloubku systematické izraelské diskriminace méně bezprostředně nápadnou než její protějšek v Jižní Africe, kde jsou výslovně rasistické a volně dostupná legislativa učinila režim apartheidu v jistém smyslu „čestnějším“ ve svém diskriminačním záměru. Nikde to není zjevnější než v případě „silničního apartheidu“ (který se v Jižní Africe nepraktikoval) na Západním břehu Jordánu, který zavádí oddělené, ale v podstatě nerovné silniční sítě pro židovské osadníky a Palestince, bez jakéhokoli jasného právního základu a bez jakéhokoli upozornění. rezervace takového druhu, jaký používala Jižní Afrika k rezervaci samostatných parků, autobusů, pláží a dalších veřejných zařízení pro výhradně bílé okupace. (str. 897)
Dnes je jasné, že bezpečnost je přinejlepším druhotným ospravedlněním zdi. Jeho primárním účelem je anexe území na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě, kde sídlí židovské osady…. Izraelská zeď as ní související infrastruktura bran a stálých kontrolních bodů odhaluje záměr zavést systém stálých enkláv, ve kterých jsou pobyt a průchod určovány rasovou identitou – v kontextu okupace, dokud trvá, a v konečném důsledku usnadňuje anexi velkých oblastí. ze západního břehu Jordánu. Palestincům tak zůstane v nejlepším případě možnost vzniku státu typu Bantustan ve zbývajících rezervách. (str. 900)
Západní břeh Jordánu je pro Palestince...redukován na řadu rozsekaných enkláv. (str. 901)
Jediný závěr, který lze vyvodit z institucionalizovaného a systematického režimu nelidských činů a diskriminace (bez ostychu založeného na ideologii nároku) vůči palestinskému lidu, je, že Izrael má v úmyslu zajistit nadvládu židovských Izraelců nad Palestinci. (str. 911)
Izrael přenechává blaho okupovaných lidí mezinárodním dárcům a vytvořil cyklus závislosti na pomoci. Nedostatečný respekt Izraele k potřebám palestinského lidu je v kontrastu s akcí, kterou podnikl režim apartheidu v Jižní Africe za zlepšení materiálních životních podmínek v Bantustanech, které vytvořil. (str. 911)
Na okupovaném palestinském území se rozvinul systém apartheidu. Izraelské praktiky na okupovaném území nejen připomínají – a v některých případech i horší – apartheid, jaký existoval v Jižní Africe, ale porušují i zákonný zákaz apartheidu. (str. 912)
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat