Monstrózní. Strašný. Zlý. Je zvláštní, jak dnes na Blízkém východě slova prostě docházejí. Šedesát Palestinci mrtví. V jeden den. Dva tisíce čtyři sta zraněných, více než polovina živou palbou. V jeden den. Figurky jsou pohoršením, odklonem od morálky, hanbou každé armády, kterou vytvoří.
A máme věřit, že izraelská armáda je armádou „čistoty zbraní“? A musíme si položit další otázku. Pokud je to 60 mrtvých Palestinců za den tento týden, co když to bude příští týden 600? Nebo 6,000 příští měsíc? Pochmurné výmluvy Izraele – a hrubá reakce Ameriky – vyvolávají právě tuto otázku. Pokud nyní dokážeme přijmout masakr v tomto měřítku, jak daleko může náš imunitní systém zajít v následujících dnech, týdnech a měsících?
Ano, známe všechny výmluvy. Za demonstracemi v Gaze stál Hamas – zkorumpovaný, cynický, bez „čistoty“. Někteří z demonstrantů byli násilní, posílali hořící draky – proboha – přes hranice, jiní házeli kameny; ačkoli odkdy je házení kamenů hrdelním zločinem v jakékoli civilizované zemi? Pokud osmiměsíční dítě zemře po vdechnutí slzného plynu, co dělali její rodiče, když přivedli své malé dítě na hranici Gazy? A tak to jde dál. Proč si stěžovat na mrtvé Palestince, když se musíme potýkat se Sísy v Egyptě a Assady v Sýrii a Saúdy v Jemenu? Ale ne, Palestinci musí být vždy vinni.
Oběti jsou samy viníky. To je přesně to, co Palestinci museli snášet 70 let. Vzpomeňte si, jak byli před sedmi desetiletími vinni za svůj vlastní exodus, protože se řídili pokyny rozhlasových stanic, aby opustili své domovy, dokud nebudou izraelskí Židé „zahnáni do moře“. Pouze rozhlasové vysílání samozřejmě nikdy neexistovalo. Stále musíme poděkovat izraelským „novým historikům“ za to, že to dokázali. Vysílání bylo mýtem, součástí základní izraelské národní historie, která byla vynalezena, aby zajistila, že nový stát – daleko od založení na troskách cizích domovů – byl zemí bez lidí.
A byl zázrak vidět, jak stejná stará zpravodajská zbabělost začala infikovat zprávy médií o tom, co se stalo v Gaze. CNN označila izraelské zabíjení za „zátah“.
Zmínky o tragédii Palestinců v mnoha médiích odkazovaly na jejich „vysídlení“ před 70 lety, jako by byli náhodou na dovolené v době „Nakby“, katastrofy, jak známo, a prostě nemohli vrátit se domů. Slovo, které se má použít, mělo být naprosto jasné: vyvlastnění. Protože to je to, co se stalo Palestincům před všemi těmi lety a co se stále děje na Západním břehu – dnes, když to čtete – s laskavým svolením mužů, jako je Jared Kushner, zeť Donalda Trumpa, zastánce těchto ubohých a ilegální kolonie vybudované na arabských územích a přivlastněné od Arabů, kteří zemi vlastnili a žili na ní po generace.
A tak se dostáváme k nejděsivější ze všech osudových událostí minulého týdne: současné krvavé lázni v Gaze a slavnému otevření nového americká ambasáda v Jeruzalémě.
„Je to skvělý den pro mír,“ prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Když jsem to slyšel, přemýšlel jsem, jestli nemám vadný sluch. Opravdu řekl tato slova? Bohužel, udělal. V dobách, jako je tato, je nesmírnou úlevou zjistit, že časopisy mají rády izraelský deník Haaretz zachovat svůj smysl pro čest. A přišla ta nejpozoruhodnější reportáž The New York Times kde Michelle Goldberg dokonale zachytila hrůzu Gazy i otevření velvyslanectví v Jeruzalémě.
To druhé, napsala, bylo „groteskní… završení cynického spojenectví mezi jestřábími Židy a sionistickými evangelikály, kteří věří, že návrat Židů do Izraele zahájí apokalypsu a návrat Krista, po němž Židé, kteří nekonvertují bude hořet navždy." Goldberg poukázal na to, že Robert Jeffress, dallaský pastor, přednesl úvodní modlitbu na ceremonii velvyslanectví.
Jeffress, který kdysi tvrdil, že náboženství jako „mormonismus, islám, judaismus, hinduismus“ vedou lidi „k věčnému oddělení od Boha v pekle“. Závěrečné požehnání přišlo od Johna Hageeho, kazatele konce časů, který, jak Goldberg vzpomínal, jednou řekl, že Hitler byl poslán Bohem, aby zahnal Židy do vlasti jejich předků.
O Gaze dodala: „I když úplně zavrhnete palestinské právo na návrat – což je pro mě těžší udělat nyní, když Izrael téměř opustil možnost palestinského státu – stěží to omlouvá nepřiměřené násilí izraelské armády. Nejsem si však tak jistý, že demokraté dostali odvahu diskutovat o izraelské okupaci, jak si ona myslí. Ale myslím, že má pravdu, když říká, že dokud je Trump prezidentem, „může se stát, že Izrael může beztrestně zabíjet Palestince, demolovat jejich domovy a přivlastňovat si jejich půdu“.
Zřídka se v moderní době setkáváme s celým národem – Palestinci – s nímž se zachází jako s nelidmi. Uprostřed odpadků a krys uprchlických táborů Sabra a Shatila v Libanonu – ach osudová jména, která jim zůstala – je chatové muzeum věcí, které do Libanonu přivezli z Galileje první uprchlíci z konce čtyřicátých let: konvice na kávu a klíče od domovních dveří dlouho zničená. Zamkli své domy, mnoho z nich, a plánovali se vrátit za pár dní.
Ale oni umírají rychle, ta generace, jako mrtví z druhé světové války. Dokonce i v ústních archivech palestinského vyhnání (je zaznamenáno nejméně 800 přeživších), organizovaných na Americké univerzitě v Bejrútu, zjišťují, že mnozí, jejichž hlasy byly zaznamenány na konci 1990. let, mezitím zemřely.
Půjdou tedy domů? „Vrátí se“? Tuším, že to je největší strach Izraele, ne proto, že existují domovy, do kterých se lze „vrátit“, ale proto, že existují miliony Palestinců, kteří se dožadují svého práva – podle rezolucí OSN – a kteří se mohou ve svých desetitisících objevit u hraničního plotu. příště v Gaze.
Kolik odstřelovačů pak bude Izrael potřebovat? A samozřejmě jsou tu ubohé ironie. Neboť v Gaze jsou rodiny, jejichž dědové a babičky byli vyhnáni ze svých domovů necelou míli od samotné Gazy, ze dvou vesnic, které existovaly přesně tam, kde dnes stojí izraelské město Sderot, tak často ostřelované Hamasem. Stále mohou vidět své země. A až uvidíš svou zemi, chceš jít domů.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Kolik odstřelovačů pak bude Izrael potřebovat? Strávil jsem šest měsíců v Izraeli v roce 1972, hlavně v kibucu machanayim, kde si pamatuji, že jsem tvrdě pracoval a užíval si života a setkal se s lidmi, kteří toužili po míru. Ale ne každý byl toho názoru a já bych vám v Machanayimu připomněl všechen ten hloupý a tupý hloupý rasismus, který jste byli stále ochotni odhalovat. Není konec kulek, které můžete utratit, ani konec mučedníků, ale výsledek nemůže být nikdy na pochybách,