Předpokládám, že údiv pro to není slovo. Napadá mě hloupost. V Bejrútu jsem prostě nevěřil svým uším, když mi telefonát sdělil, že lord Blair z Kut al-Amara se chystá vytvořit „Palestinu“. Zkontroloval jsem datum – ne, nebylo to 1. dubna – ale zůstávám ohromen tím, že tento ješitný, podvodný muž, tento osvědčený lhář, vykonstruovaný právník, který má na rukou krev tisíců arabských mužů, žen a dětí skutečně uvažuje o tom, že se stane „naším“ vyslancem na Blízkém východě.
Může to být skutečně pravda? Vždy jsem předpokládal, že Balfour, Sykes a Picot jsou ztělesněním arogance na Středním východě. Ale Blair? Že by tento expremiér, tento muž, který vzal svou zemi do písku Iráku, skutečně věřil, že má v regionu svou roli – on, jehož vlastní nesmyslný vyslanec, lord Levy, tam podnikl tolik tajných cest, které byly naprosto k ničemu. – si teď pošpiní ruce (a obávám se, že i naše životy) v poslední koloniální válce na světě je prostě zdrcující.
Samozřejmě bude v kontaktu s Mahmúdem Abbásem, pokusí se odsunout Hamás na okraj, bude donekonečna mluvit o „umírněných“; a budeme muset poslouchat, jak hlásá morálku, jak je absolutně a zcela přesvědčen, že dělá správnou věc (a nezapomeňte, že jde o stejného muže, který loni odložil příměří v Libanonu, aby se podělil o směšné výroky George Bushe naděje na izraelské vítězství nad Hizballáhem) při nastolení míru na Blízkém východě…
Ani jednou – nikdy – se neomluvil. Ani jednou neřekl, že lituje toho, co udělal naším jménem. Přesto lord Blair ve skutečnosti věří – v to, co musí být rekordní akt sebeuspokojení pro muže, který připravil falešné důkazy o iráckých „zbraních hromadného ničení“ – že může na Blízkém východě konat dobro.
Neboť tady je muž, který je v regionu totálně zdiskreditován – politik, který zjevně selhal ve všem, o co se kdy na Blízkém východě pokusil – a nyní věří, že je tím správným mužem, který povede Kvartet k záplatě „Palestiny“.
V honbě za quislingy, aby splnili naše přání – tj. přijali ještě méně mandátní Palestiny, než by Arafat snesl – předpokládám, že Blair má své využití. Jeho jedinečná směs bezohlednosti a nečestnosti bude bezpochyby velmi dobře padat našim místním arabským diktátorům.
A mám podezření – vždy za předpokladu, že tento mimořádný příběh není nepravdivý – že Blair bude moci ve své honbě za „mírem“ objet Damašek, dokonce i Teherán, čímž připraví půdu pro americkou ústupovou strategii v Iráku. Ale "Palestina"?
Palestinci uspořádali volby – skutečné, s měděným dnem, demokratické varianty – a vyhrál Hamas. Blair ale pravděpodobně nebude moci mluvit s Hamasem. Bude muset mluvit pouze s Abbásovými feťáky, aby vyjednával s administrativou, kterou tento týden tak přesně popsal můj starý kolega Rami Khoury jako „vládu představivosti“.
Američané mluví – a zde cituji mluvčího ministerstva zahraničí Seana McCormacka – o vyslanci, který může pracovat „s Palestinci v palestinském systému“ na rozvoji institucí pro „dobře spravovaný stát“. Ach ano, vidím, jak by se to líbilo lordu Blairovi. Má rád dobře spravované státy, spoustu „teroristických zákonů“, dostatek bezpečnosti – i když jsem stále trochu zmatený tím, co má „palestinský systém“ být.
Byl to James Wolfensohn, který byl původně „naším“ vyslancem pro Blízký východ, bývalý prezident Světové banky, který odešel ve frustraci, protože nemohl ani rekonstruovat Gazu, ani pracovat s „mírovým procesem“, který byl narušován každou novou židovskou osadou a každou raketou Kassám. vystřelil do Izraele. Myslí si Blair, že může být lepší? Jaká medová slova uslyšíme?
Vsadím se, že se nezmiňuje o izraelské zdi, která Palestincům bere tolik půdy navíc. Bude to „bezpečnostní bariéra“ nebo „plot“ (jako slavný berlínský „plot“, kterému tehdejší velkorysí východoněmečtí Vopo policajti ve skutečnosti říkali „bezpečnostní bariéra“).
Budou zde výzvy ke zdrženlivosti „na všech stranách“, nekonečné výzvy k „umírněnosti“, žádné výzvy ke spravedlnosti (což je vše, co lidé na Blízkém východě prosili za posledních 100 let).
A Izrael má rád lorda Blaira. Blairovo kluzké používání jazyka skutečně pravděpodobně osloví Ehuda Olmerta, jehož vláda nadále zabírá arabskou půdu pro Židy a Židy, jen když čeká, až objeví Palestince, s nímž by mohl „vyjednávat“, Mahmúd Abbás, který má nyní prestiž králíka poté, co byly jeho síly rozdrceny v Gaze.
S kterým ze dvou „palestinských“ premiérů bude Blair mluvit? Samozřejmě ten s límečkem a kravatou, který pracuje pro pana Abbáse, který bude požadovat více „bezpečnosti“, přísnější zákony, méně demokracie.
Nikdy jsem nebyl schopen přijít na to, proč Blízký východ přitahuje Balfourovy, Sykesové a Blairové do svého chřtánu. Kdysi byl naším oblíbeným řešitelem problémů James Baker – který pracoval pro otce George W., dokud ho Izraelci neomrzeli – a předtím jsme měli celý seznam generálních tajemníků OSN, kteří navštívili region, mračili se a varovali před vážnými důsledky, pokud bude mír brzy nepřišel.
Vzpomínám si na jiného muže s Blairovou pompézností, na jistého Kurta Waldheima, který – již nebyl šéfem OSN – ve skutečnosti věřil, že by mohl být „vyslancem“ pro mír na Blízkém východě, navzdory své malé válečné kariéře zpravodajského důstojníka pro armádu Wehrmachtu. Skupina „E“.
Jeho návštěvy – zejména zesnulého krále Husajna – samozřejmě nevyšly naprázdno. Ale Waldheimova schopnost zatáhnout za válečnou minulostí oponu má s Blairem jednu věc společnou. Waldheim totiž neochvějně, důrazně, opakovaně odmítal uznat – vůbec –, že kdy udělal něco špatného. Koho vám to teď připomíná?
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat