Praxe a mezera, která se objevila kolem roku 2008, americké korporátní daňové „inverze“ – nejnovější verze v dlouhém seznamu amerických nadnárodních korporačních daňových podvodů – se rozmohly v roce 2014. Daňová inverze se dá do pohybu, když americká korporace koupí jinou offshore společnosti a poté manipuluje s daňovými kódy obou zemí, aby získal co největší čisté snížení daní. Velká Británie, Irsko, Švýcarsko a další jsou poslední dobou oblíbená místa pro „inverze“. A americké korporace a průmyslová odvětví v čele této nové vlny jsou typicky farmaceutické společnosti, technologie, kabelová televize, zábava, lékařské vybavení, finance a související maloobchodní společnosti – s mnoha dalšími také čekajícími v křídlech.
Stručně, takto to funguje: Po zakoupení offshore společnosti americká společnost určí své globální ústředí tak, že se nachází v nové zemi nákupu. Se svou centrálou nyní mimo USA může nyní společnost převádět zisky dosažené v USA prostřednictvím různých triků „převodu cen v rámci společnosti“ do zahraniční centrály a země, kde jsou efektivní daňové sazby nižší a kde různé americké daňové kódy offshore. americké nadnárodní korporace mají k dispozici mezery. Americká kupující společnost může také převést svůj offshore dluh z koupené společnosti do svých operací v USA. Vyšší dluh az toho plynoucí vyšší platby úroků z tohoto dluhu jsou podle daňových zákonů USA odečitatelné z daní z příjmů právnických osob v USA. „Inverzní“ dohoda tak poskytuje americké korporaci výhodu dvojího snížení daní. Ale to je jen začátek.
Zisky, které je třeba realizovat, nepocházejí pouze z manipulace amerického daňového zákoníku ze strany kupující nefinanční společnosti. Stínoví bankéři a jejich finanční spekulanti (tj. hedgeové fondy, soukromé kapitálové společnosti, investiční banky, pojišťovací společnosti atd.) jsou také velkými příjemci z procesu fúze a akvizice v jádru toho, co se objevuje na povrchu, v případě daně inverze, jako „jen“ další nadnárodní americký podvod s korporátní daní.
Nižší daně pro americkou korporaci z inverze znamenají více zadržené korporátní hotovosti a také vyhlídky na vyšší budoucí zisky, což vše zase žene nahoru cenu akcií společnosti. Díky tomu je společnost ještě atraktivnější pro investory, jako jsou hedgeové fondy a akciové společnosti, které nakupují velké bloky akcií nakupujících i nakupovaných společností. Banky a stínoví bankéři, kteří vstoupí do procesu hned na začátku a skupují akcie společnosti v průběhu procesu, také poskytují původní financování nákupu společnosti. Jiní naskakují do akcií v průběhu akvizice. Jakmile to skončí, brzy i pozdě příchozí pak sklízejí pěkný kapitálový zisk z případného zhodnocení ceny akcií, které téměř vždy následuje po dohodě.
Získané zisky tedy nepocházejí pouze ze snížení daní pro americkou nákupní společnost, ale jsou finanční a souvisí se spekulacemi s cenami aktiv spojenými s procesem „daňové inverze“ a samotnou akvizicí.
Praxe inverzí si získala pozornost veřejnosti na začátku tohoto roku, když se americký drogový gigant Pfizer pokusil koupit britskou lékovou firmu Astrazeneca. Společnost Pfizer nabídla více než 69 miliard dolarů na koupi společnosti Astraneca, ale byla odmítnuta jejími akcionáři, kteří chtěli ještě více.
Klíčová role hedgeových fondů a stínových bankéřů v dohodě mezi Pfizer-Astrazeneca byla od začátku jasně zřejmá, protože Pfizer nevložil lví podíl na své nabídce ve výši 69 miliard dolarů za Astrazeneca ze své vlastní zadržené hotovosti. Velký blok financování měl pocházet z jejích hedgeových fondů a dalších partnerů stínových bankéřů a externích investorů.
V mnoha případech jsou iniciátory a podněcovatelé akvizice hedgeové fondy (aka Vulture Funds) a další stínoví bankéři. Jsou v popředí a pobízejí managementy amerických korporací k „invertování“. Dobrým příkladem je nedávný případ společnosti Walgreen, amerického prodejce drog. Jeho hlavní investor, hedgeový fond Jana Partners LLC, tvrdě prosazoval, aby Walgreen přesunul své sídlo do Švýcarska nebo Velké Británie. Tento druh tlaku ze strany fondů, jako je Jana Partners, ztěžuje korporátním generálním ředitelům odolat, protože hedgeový fond se může vždy obrátit na akcionáře společnosti a nechat je vyvinout tlak na management, aby obchod provedl, pokud obchod nechtějí se „vzpoura“ akcionářů a chtějí si udržet svá firemní pracovní místa. Velcí akcionáři vidí příležitost pro významné kapitálové zisky ze zhodnocení akcií v daňových inverzních transakcích a společně s hedgeovými fondy požadují, aby management provedl firemní nákup a přemístění centrály.
Jinými slovy, i když se zdá, že korporace získávají na náklady veřejných daňových poplatníků snížením daně z příjmu právnických osob – což jasně dělají – ještě větší zisky pocházejí z finančních spekulací, z nichž mají prospěch také investoři, velcí akcionáři a vyšší management kupující společnosti.
V případě Walgreen bylo minulý týden oznámeno, že Walgreen od nákupu ustupuje – prozatím. Zjevně nebylo správné načasování, když přišlo těsně před pololetními volbami v USA pro společnost závislou na amerických vládních dotacích svým zákazníkům, za které si mohou kupovat své léky. Ale váhání Walgreena je pravděpodobně dočasné, aby se obnovilo po listopadových volbách, kdy se mezera v „daňové inverzi“ řeší v komplexních právních předpisech o revizi korporátních daní v USA, které americké korporace požadují od Obamovy administrativy a Kongresu již několik let.
Firemní manažeři i spekulanti s hedgeovými fondy těží z daňových inverzí. Investoři svých hedgeových fondů a další velcí akcionáři jim obvykle nabízejí „sladkou pobídku“, aby uzavřeli inverzní dohodu. Není to tedy jen možná hrozba vzpoury akcionářů, kterou podnítili vlastní investoři velkých fondů společnosti, která motivuje více podnikových manažerů, aby naskočili do rozjetého vlaku daňové inverze. Vyšší manažeři mají také velký prospěch ze zhodnocení ceny akcií v důsledku obchodů. Jejich vyúčtování daně z příjmu fyzických osob z prodeje jejich vlastních osobních akcií poté, co cena akcií společnosti v důsledku transakce stoupne, je často kryta jejich společnostmi. Jejich vlastní osobní kapitálové zisky z obchodů jsou často „vydělány“ jejich společností (tj. zaplaceny z výdělků společnosti) jako součást obchodu.
Takže všechny úrovně finančních spekulantů těží z těchto „inverzních“ obchodů – investoři stínových bank, manažeři hedgeových fondů, velcí akcionáři a špičkoví podnikoví manažeři s významným podílem akcií a kompenzací – všichni realizují velké kapitálové zisky z manipulace cen akcií, která je jádrem obchodů s daňovými inverzemi. Opět nejde jen o vyhýbání se daňovým povinnostem; jde o manipulaci s cenami akcií a obrovské kapitálové zisky. Dlouhodobým přínosem pro společnost může být snížení daně z příjmu právnických osob; ale krátkodobě velké spekulativní zisky kradou spekulace na inženýrské akcie a další formy finanční manipulace.
V minulém roce se objevila skutečná „vlna“ propuknutí firemních inverzních obchodů. A potenciální ztráta příjmů z korporátní daně v USA, pokud by tento trend pokračoval, je mnohými odhady považována za významnou. Obamova administrativa letos v létě upozornila na možnost, že by mohla podpořit legislativu, která by tuto praxi omezila. Politický výhled před volbami v listopadu 2014 je však prakticky nulový, pokud jde o přijímání legislativy, která má tento trend zastavit. Zatímco návrhy zákonů představilo počátkem tohoto roku několik liberálních senátorů, Obamova administrativa zatím většinou jen mluvila o podpoře takové legislativy, nebo nabízela návrhy upravující požadavky na povolení inverzí, ale ve skutečnosti jim nezabraňovala. To, co se děje politicky v administrativě a Kongresu, je proto jen „velkolepé“, aby to vypadalo, že se jich to týká. Do listopadových pololetních voleb se nic nestane.
Politické složky obou stran v USA hledí na období po volbách, během kterého dojde k přijetí amerického daňového zákoníku a všeobecných revizí a škrtů korporátních daní. Součástí této komplexní revize korporátní daně bude nepochybně institucionalizace pravidel upravujících inverze korporátní daně do budoucna. Daňové inverze nezmizí; teprve začaly.
Trend „inverze“ je dalším příkladem rostoucí dominance globální finanční kapitalistické elity, která je hluboce zakořeněna zejména v USA a Velké Británii, ale celosvětově roste co do počtu i absolutního bohatství.
Tato elita prohlubuje svou kontrolu nad nefinančními společnostmi a stále více tyto společnosti směřuje k růstu zisků z finanční manipulace jako primární podnikové aktivity – v tomto případě „inverze“ a podnikové fúze a akvizice.
Namísto vytváření zisků realizací skutečných věcí, které vyžadují skutečné investice a zaměstnávání skutečných lidí, se globální kapitalismus stále více zaměřuje na investice do finančních aktiv – tj. investice, které produkují ještě rychlejší a lukrativnější růst zisků než staromódní „skutečné“ investice, které vyrábí věci, které vytvářejí pracovní místa a příjem pro lidi, aby si je mohli koupit.
Globální kapitalismus se postupně stále méně zajímá o vytváření věcí pro zisk, než o vytváření forem peněžního kapitálu jako zisku. Ti, kdo se zabývají investicemi do finančních aktiv (tj. finanční elita), proto pro sebe získávají stále větší podíl na globálních příjmech a bohatství, zatímco ti, kteří se kdysi podíleli na investicích produkujících statky, zjišťují, že jejich podíl na příjmu neustále klesá.
Globální stínové banky nyní kontrolují více než 70 bilionů dolarů investovatelných aktiv, podle tak „radikálních“ zdrojů, jako je Financial Times celosvětové periodikum. A investoři s velmi vysokým čistým jměním, asi 200,000 30 jednotlivců po celém světě s ročním příjmem 70 milionů dolarů nebo více ze stávajících aktiv – tj. nová elita globálního finančního kapitálu – nyní vlastní téměř polovinu z těchto 10 bilionů dolarů v investovatelných aktivech. A očekává se, že jejich aktiva do roku 2017 vzrostou o dalších XNUMX bilionů dolarů.
Inverze a související fúze a akvizice jsou jen jedním příkladem rostoucího důrazu globálního kapitalismu na finanční formy spekulativních „investic“ v 21.st století. Inverze jsou jen posledním příkladem tohoto globálního relativního posunu směrem k finančnímu spekulativnímu investování.
Rostoucí posun nefinančních podniků směrem k „portfoliovému“ investování; rostoucí trend ke spekulacím s fúzemi a akvizicemi, deriváty, starými a novými formami dluhopisů, temnými fondy akcií a dalšími množícími se formami sekuritizovaných finančních cenných papírů; prudký růst institucí stínového bankovnictví po celém světě; šíření likvidních finančních trhů, na kterých lze spekulovat; a zrychlující se pozice a aktiva investorů s velmi vysokým čistým jměním po celém světě – z nichž dvě třetiny se nacházejí v USA a Evropě – to vše jsou příklady nových trendů v 21.st století, kdy se globální kapitalismus posouvá k větší spoléhání se na vytváření finančních zisků.
Americkým politikům se nejen nepodaří zastavit inverze, ale po volbách v listopadu 2014 budou sledovat, až se obě křídla Korporátní strany USA v USA sejdou a uzákoní nové komplexní snížení korporátní daně. V tomto novém kodexu budou zahrnuty nové podmínky upravující budoucí globální inverze korporátní daně – stejně jako pravděpodobné výrazné snížení oficiální americké korporátní sazby na 28 % nebo méně, které v posledních dvou letech slibovali Obama i republikáni. ale bylo odloženo do nadcházejících listopadových voleb.
Jack je autorem knih „Epic Recession: Prelude to Global Depression“ (2010) a „Obama's Economy: Recovery for the Few“ (2012), nakladatelství Pluto Press, Londýn, Velká Británie, a chystané knihy „Transitions to Global Depression“ (2015). ). Moderuje rozhlasovou show Alternative Visions na Progressive Radio Network a slouží jako ‚Shadow‘ Federal Reserve Chair v Green Shadow Cabinet. Jeho web je www.kyklosproductions.com. On bloguje na jackrasmus.coma tweety na @drjackrasmus.