V roce 1941 editor Edward Dowling napsal: „Dvě největší překážky demokracie v United States jsou zaprvé rozšířený klam mezi chudými, že máme demokracii, a zadruhé chronický teror mezi bohatými, abychom ho nedostali." co se změnilo? Teror bohatých je větší než kdy jindy a chudí přenesli svůj klam na ty, kteří věří, že až George W. Bush v lednu příštího roku konečně odstoupí, jeho četné hrozby pro zbytek lidstva se zmenší.
Prošlá nominace Baracka Obamy, která podle jednoho udýchaného komentátora „znamená skutečně vzrušující a historický okamžik v US historie“, je produktem nového klamu. Ve skutečnosti to vypadá jako nové. Skutečně vzrušující a historické momenty byly vymýšleny kolem amerických prezidentských kampaní tak dlouho, jak si pamatuji, a generovaly to, co lze ve velkém měřítku popsat jen jako kecy. Rasa, pohlaví, vzhled, řeč těla, rázní manželé a potomci, dokonce i výbuchy tragické majestátnosti, to vše je zahrnuto do marketingu a „vytváření obrazu“, nyní umocněného „virtuální“ technologií. Díky nedemokratickému systému volebních škol (nebo v Bushově případě zfalšovaným hlasovacím strojům) mohou vyhrát pouze ti, kteří systém zároveň ovládají a poslouchají. Bylo tomu tak od skutečně historického a vzrušujícího vítězství Harryho Trumana, liberálního demokrata, o kterém se říká, že je skromným člověkem z lidu, který dále ukázal, jak tvrdý je, když vyhladil dvě města atomovou bombou.
Pochopení Obamy jako pravděpodobného prezidenta United States není možné bez pochopení požadavků v podstatě nezměněného systému moci: ve skutečnosti velké mediální hry. Například od té doby, co jsem na těchto stránkách srovnával Obamu s Robertem Kennedym, učinil dvě důležitá prohlášení, jejichž důsledky nesměly zasahovat do oslav. První bylo na konferenci Amerického izraelského výboru pro veřejné záležitosti (Aipac), sionistické lobby, která, jak zdůraznil Ian Williams, vás „obviní z antisemitismu, když budete citovat její vlastní webovou stránku o její moci“. Obama již nabídl poklonu, ale 4. června zašel ještě dále. Slíbil, že podpoří „nerozdělené Jeruzalém" tak jako Izraelhlavní město. Ani jedna vláda na světě nepodporuje izraelskou anexi všech Jeruzalém, včetně Bushova režimu, který uznává rezoluci OSN označující Jeruzalém mezinárodní město.
Jeho druhé prohlášení, z velké části ignorované, bylo učiněno v Miami dne 23. května. V rozhovoru s krajanskou kubánskou komunitou – která v průběhu let věrně produkovala teroristy, zabijáky a obchodníky s drogami pro americké administrativy – Obama slíbil, že bude pokračovat v 47letém ochromujícím embargu. Kuba který byl OSN rok co rok prohlášen za nezákonný.
Obama šel opět dále než Bush. Řekl, že United States ztratil Latinská Amerika“. Popsal demokraticky zvolené vlády v Venezuela, Bolívie a Nikaragua jako „vakuum“, které se má naplnit. Upozornil na nesmyslnost íránského vlivu v Latinské Americe a podpořil to Kolumbie„právo zasáhnout teroristy, kteří hledají útočiště za jeho hranicemi“. V překladu to znamená „právo“ režimu, jehož prezident a přední politici jsou napojeni na eskadry smrti, napadnout své sousedy jménem Washington. Rovněž podpořil takzvanou iniciativu Merida, kterou Amnesty International a další odsoudili jako iniciativu US přináší „kolumbijské řešení“. Mexiko. Nezastavil se tam. "Musíme také tlačit dále na jih," řekl. To neřekl ani Bush.
Je načase, aby zbožňovači politicky vyrostli a diskutovali o světě velmoci tak, jak je, ne jak doufají, že bude. Jako všichni vážní prezidentští kandidáti, minulí i současní, je Obama jestřáb a expanzionista. Pochází z nepřerušené demokratické tradice, jako je válečnictví prezidentů Trumana, Kennedyho, Johnsona, Cartera a Clinton demonstruje. Obamův rozdíl může spočívat v tom, že cítí ještě větší potřebu ukázat, jak je tvrdý. Jakkoli barva jeho pleti přitahuje rasisty i příznivce, jinak je pro hru o velmoci irelevantní. „Opravdu vzrušující a historický okamžik v US historie“ se objeví pouze tehdy, když bude napadena samotná hra.
www.johnpilger.com