Tento druh zpráv vidíme tu a tam. Někdy se snažíme představit si lidi za čísly, lidskou realitu pod povrchovými abstrakcemi. Celkově však odpovědi svědčí o chybách žurnalistiky – i o našich vlastních.
"Špatná výživa přispívá k úmrtí asi 5.6 milionu dětí každý rok," uvedlo začátkem května depeše Associated Press s odkazem na nová data Dětského fondu OSN. A: "UNICEF ve své zprávě uvedl, že jedno ze čtyř dětí mladších 5 let, včetně 146 milionů dětí v rozvojovém světě, má podváhu."
Budoucnost je ponurá pro mnoho dětí, které se narodí v příštím desetiletí. Jak poznamenala AP, „svět zaostává ve snaze snížit hlad na polovinu do roku 2015“.
Při četbě této zprávy u více než bohaté snídaně jsem přemýšlel o omezeních novinářské práce, která se často dělá s těmi nejlepšími úmysly. Ať se snaží, jak chtějí, reportéři a redaktoři často nepřekračují profesionální drážku mediálního pracoviště. Novináři běžně fungují jako kolečka v mediální mašinérii, která zpracovává tragédie jen jako další zpravodajskou komoditu.
Mnoho lidí trápí vzorce negativních událostí po celém světě. A hlad je obzvláště znepokojivý; v době ohromného blahobytu pro některé je absence základní výživy pro obrovské množství lidských bytostí základní morální oplzlost. V celém spektru kultury, víry a ideologií – ať už se zdá, že náprava spočívá v náboženské charitě nebo vládní činnosti – je upřímná touha snížit utrpení velmi běžná.
Zpravodajské stanice jsou zběhlé ve vytváření živých příběhů o neštěstí. Tyto příběhy mohou být emocionálně ovlivňující nebo dokonce politicky mobilizující, pokud jde o úsilí o pomoc. Ale zastřešující záležitost priorit není vhodná k tomu, aby se dostala do mediální pozornosti. Obecně platí, že novináři zaměstnaní v korporacích nejsou o mnoho více nakloněni zatloukání pokřiveného charakteru národních a globálních priorit než náčelníci korporací nebo vládní úředníci.
Ve světě, kde koexistuje tolik bohatství a tolik chudoby, závisí zachování hrubého status quo na smyslu pro přiměřenost, který hraničí s – a dokonce se s ní protíná – morální, ne-li právní kriminalita. Institucionální realita moci nás může otupit k našemu osobnímu smyslu pro rozlišování mezi tím, co je spravedlivé a co není přijatelné.
Na této planetě v roce 2006 neexistuje větší kontrast než propast mezi lidským hladem a vojenskými výdaji. Zatímco mezinárodní humanitární agentury omezují už tak mizerné rozpočty na potraviny kvůli nedostatku financí, štědrost na zbraně a válku je i nadále groteskně štědrá. Největším pachatelem zeměkoule je vláda Spojených států, která se při současném raketově rostoucím tempu výdajů – pokud sečtete všechny standardní rozpočty a „doplňkové“ prostředky na válku – blíží k době, kdy americké vojenské výdaje dosáhnou 2 miliard dolarů za den.
O tom mluvil Martin Luther King Jr. v roce 1967, když varoval: „Národ, který rok co rok utrácí více peněz na vojenskou obranu než na programy sociálního povznesení, se blíží k duchovní smrti.“ Takový výskyt není náhlý; postupně nás předbíhá a stává se součástí normalizované scenérie.
Žurnalistika má ve svých převládajících inkarnacích silnou tendenci zapadnout do této scenérie. A ať už pracujete v redakci nebo se díváte v obývacím pokoji nebo si čtete u snídaňového stolu, je třeba vědomého aktu vůle podívat se na celkový obraz – a zpochybnit vládnoucí priority, které jsou zároveň docela správné a hrozné.
Vyzýváme nás, abychom na vysoce kvalitní žurnalistiku nahlíželi jako na nezaujatou, takže profesionálové dělají svou práci bez obhajování. Pasivní přijímání vražedných priorit mezi námi je však formou de facto advokacie. Je to obhajoba nejpřesvědčivějšího druhu – příkladem.
Otřepané klišé říká, že peníze hýbou světem. Do jaké míry je to pravda, se dá polemizovat. Ale hlubší otázky se točí kolem priorit, které by měly určovat hluboce důležitá rozhodnutí jednotlivců a institucí. Žurnalistika na tyto otázky odpovědět neumí. Ale žurnalistika by se jich měla ptát.
_______________________________________
Poslední knihou Normana Solomona je „Válka usnadněná: Jak nás prezidenti a vědci neustále točí k smrti“. Informace najdete na: www.WarMadeEasy.com