Za osmnáct měsíců budou občané volit prezidenta. Bude-li kampaň v roce 2004 něčím jako ta poslední, budou výsledky voleb znamenat vyvrcholení depresivní mediální podívané.
Pro diváky zpráv může být obtížné přijmout kandidáty a pokrytí. Vystupování v televizi se může stát únavným, nevolným nebo horším. Reklamy v kampani často posouvají hranice hladkého podbízení. Zdá se, že novináři se běžně zaměřují na „dostihy“ soutěže místo toho, aby informovali o obrovských finančních zájmech, kterým kandidáti sloužili.
Kampaně řízené médii nyní dominují každému prezidentskému klání a jsou silně zkreslené ve prospěch velkých peněz. A zatímco miliony progresivně smýšlejících Američanů touží mít vliv na politický proces, často čelí něčemu, co se zdá být volbou mezi přísným kompromisem a marginalizací.
Během prezidentských kampaní dochází k pozoruhodným přechodům. Lidé, kteří jsou obvykle upřímní, se mohou stát vyhýbavými nebo dokonce přímo nečestnými – tak jako tak – na veřejnosti – když se prohlásí za horlivé zastánce konkrétního uchazeče. Nuance a smíšené hodnocení mají tendenci jít ven.
„Podpora“ kandidáta příliš často znamená lhát o kandidátovi. Nedostatky rychle mizí; náhle se objeví ctnosti. Jakýsi druh PR alchymie, replikovaný v lidech, proměňuje dlouholeté oportunisty v profily s odvahou a časem opotřebované korporátní šmejdy na šampiony obyčejných lidí.
Tento druh přetvářky byl velkým problémem v roce 2000, kdy se mnoho levicově orientovaných příznivců Al Gorea snažilo vykreslit viceprezidenta jako vytrvalého nepřítele nespravedlnosti. Podle vnímaných pravidel mediální hry nemohli uznat Goreovy špinavé aspekty ani skutečnost, že udělal hodně, aby pomohl posunout těžiště politické vážnosti národa doprava. V nesčetných mediálních debatách se příznivci Gore pokoušeli propagovat svého vlajkonoše jako nesmiřitelného nepřítele privilegií — zejména na rozdíl od skutečného kandidáta.
Mnoho aktivistů Demokratické strany po dlouhou dobu soukromě naříkalo nad podřízeností strany korporátní moci a přitom veřejně vychvalovalo demokratické vůdce jako příkladné. Důvodem pro toto schizoidní chování je, že je nezbytné pro propagaci koherentního mediálního obrazu.
Je tu přinejmenším jeden velký problém: Pro miliony potenciálních voličů tato taktika prostě nesedí. Když jsou pozváni, aby se přidali k politické linii, která chválí nominované hackery jako vizionáře, mnoho lidí by raději nevolilo – nebo by mnohem raději odevzdalo hlas kandidátovi malé strany, který nemá šanci vyhrát, ale jehož aktivisté alespoň zdá se, že mají zájem být pravdiví a budovat poctivé hnutí.
Co kdyby ale progresivní příznivci demokratického prezidentského kandidáta příští rok zkusili něco jiného? Co kdyby se rozhodli být upřímní, aby je slyšel celý svět – včetně všech zpravodajských médií? Ten kontrast by byl markantní.
Starý režim: "Kandidát X je inspirativní vůdce."
Nový režim: „Kandidát X je poněkud falešný, ale ve srovnání s prezidentem Bushem je to rytíř v lesklé zbroji.“
Starý režim: „Záznam kandidáta X ukazuje, že vrátí integritu do Bílého domu.“
Nový režim: „Záznam kandidáta X ukazuje, že je mazaným služebníkem korporátní Ameriky. Ale budu od něj hlasovat, protože George W. Bush je ještě horší."
Starý režim: „Kandidát X vnese rovnováhu do zahraniční politiky USA.“
Nový režim: "Kandidát X je politováníhodný militarista, ale Bush je ještě nebezpečnější."
Nový režim může znít trochu divně, dokonce bizarně. Ale to by nám mělo něco napovědět – když se upřímnost zdá divná a absurdní tvrzení se zdají být docela normální.
Takový přístup by mohl přilákat mnoho progresivistů, kteří chtějí ukončit Bushovo prezidentství, ale zároveň chtějí být v tomto procesu pravdiví. Pro ty, kterým je demokratický kandidát odporný, ale ne tak odporný jako George W. Bush, by se objevila nová možnost – to, co by se dalo nazvat „odporující podpora“.
Upřímnost během volebního roku se může zdát jako radikální odchod s mlhavými důsledky. Je pravda, že to není žádná záruka ničeho – kromě větší jasnosti a menšího zmatku v americké politice.
________________
Norman Solomon je spoluautorem knihy „Target Irák: Co vám média neřekla“. Úryvek a další informace najdete na: www.contextbooks.com/new.html target