Existuje jen málo cvičení zábavnějších než zesměšňování nesmyslů, které vycházejí z úst lídrů ve Washingtonu. Skvělé na tom je, že je to zcela dvoustranné. Ani jedna strana nemá monopol na slavnostně vyslovené absurdity. A samozřejmě se nikdy nemusíme bát, že nám dojde materiál.
Vítězem soutěže z minulého týdne se stal John Kasich, bývalý republikánský předseda sněmovního rozpočtového výboru a současný guvernér Ohia. Národní veřejnoprávní rozhlas (NPR) udělal s Kasichem rozhovor v rámci příspěvku o stavu jednání o zvýšení dluhového stropu.
NPR představil Kasicha slovy, že byl předsedou sněmovního rozpočtového výboru, „když v 1990. letech vyrovnával rozpočet s prezidentem Clintonem“.
Kasich je pak citován jako říká:
Na konci dne se na sebe podíváte do zrcadla a řeknete si: ‚Udělal jsem to, co bylo správné pro rodiny a pro děti, a když jsem zaplatil politickou cenu, tak co?‘“
Příběh pak končí:
"Takový postoj chce prezident na své čtvrteční schůzce. Přijďte do Bílého domu, říká, ale nechejte svou rétoriku za dveřmi."
Docela dojemné, že? Může to být dokonce inspirativní. Koneckonců, politik, který je ochoten dělat to, co je správné, i když riskuje svou kariéru, je vzácný pták.
Stává se také, že to není pravda. Washingtonský tiskový sbor žije v nějaké bizarní iluzi o vyrovnaných rozpočtech na konci Clintonových let. Nepocházejí od politiků, kteří by dělali těžká rozhodnutí. Vznikly díky mnohem silnějšímu ekonomickému růstu, než se očekávalo, a ochotě Alana Greenspana ignorovat ekonomickou ortodoxii a expanzi nezastavovat.
To lze snadno zjistit pouhým pohledem na projekce z rozpočtového úřadu Kongresu (CBO). V roce 1996 CBO projekcí [3] že rozpočtový deficit na rok 2000 by činil 244 miliard $ (2.7 procenta HDP). Místo toho ekonomika hospodařila s přebytkem 232 miliard dolarů, tedy zhruba 2.4 procenta HDP. To zahrnuje posun od deficitu k přebytku ve výši 476 miliard USD nebo 5.1 procentního bodu HDP. To by odpovídalo snížení ročního deficitu o 750 miliard USD v roce 2011.
I když Kasich a NPR tvrdí, že tento posun od deficitu k přebytku je výsledkem těžkých rozhodnutí politiků snížit výdaje a zvýšit daně, není to prostě pravda. Podle CBO byl čistý příspěvek odvahy pana Kasicha ke snížení deficitu minus 10 miliard dolarů. Jinými slovy, součet dopadů legislativních škrtů ve výdajích a zvýšení daní na rozpočet během tohoto čtyřletého období měl přidat 10 miliard dolarů deficit [4].
Hlavním důvodem, proč se rozpočet dostal z deficitu do přebytku, bylo to, že ekonomika rostla mnohem rychleji, než se očekávalo, a nezaměstnanost klesla mnohem níže, než konsensus v ekonomické profesi říkal, že je to možné. V roce 1996 CBO předpokládala, že míra nezaměstnanosti bude v roce 6 2000 procent. Ve skutečnosti to byla 4 procenta.
Stalo se to z velké části proto, že Greenspan ignoroval ekonomickou ortodoxii a umožnil ekonomice pokračovat v růstu i poté, co míra nezaměstnanosti klesla pod šestiprocentní hranici, kterou většina mainstreamových ekonomů považovala za nižší dno. Očekávali, že inflace vzroste, pokud míra nezaměstnanosti klesne na 6 procent, a určitě se vymkne kontrole na úrovni 5 procent.
Greenspan ignoroval ortodoxii a přehlasoval námitky předních ekonomů Fedu, kteří byli jmenováni Clintonovou. Kdyby si jmenovaní Clintonovou prosadili cestu a Fed by se držel ekonomické ortodoxnosti, pak by se rozpočet nikdy nedostal do přebytku. To vše je snadné vidět při rychlém pohledu na publikace CBO.
Slíbil jsem, že zesměšňování rozpočtu by bylo dvoustranné, takže si na chvíli také vynasnažme zesměšnit prezidenta Clintona. Clinton poskytl rozhovor s Národní časopis [5] minulý týden s názvem "Ztracená dekáda: Bill Clinton uvažuje o důvodech ekonomických potíží od doby, kdy před 10 lety odešel z úřadu."
V tomto díle nám Clinton říká, jak to v 90. letech dělali správně, s myšlenkou, že to bude recept na budoucí prosperitu. Je neuvěřitelné, že článek nikdy nezmiňuje akciovou bublinu, která byla hlavním motorem ekonomiky na konci 90. let. Splash této bubliny, v té době největší bubliny aktiv v historii světa, nám přinesl recesi v roce 2001 a nejdelší období bez růstu pracovních míst od Velké hospodářské krize (dosud).
Článek také nezmiňuje Clintonovu politiku vysokého dolaru. Nadhodnocený dolar učinil americké zboží nekonkurenceschopným na světových trzích a vedl k prudce rostoucímu obchodnímu deficitu na konci Clintonových let. Masivní obchodní deficit a nerovnováha z něj vyplývající vytvořily základ pro realitní bublinu.
Kdybychom měli politiku založenou na realitě, Clintonová by se schovávala pod skálou a nepoučovala by nás o cestě k ekonomické prosperitě. Ve skutečnosti měl Clinton dokonce tu drzost, aby nám řekl, jak vytvořit pracovní místa ve výrobě obchodu [6], zjevně přehlížející fakt, že ekonomika přišla o pracovní místa ve výrobě každý ze svých poslední tři roky ve funkci [7].
Fakta jsou zde poměrně jednoduchá a jsou o 180 stupňů v rozporu s příběhy o rozpočtu a ekonomice v hlavních zpravodajských kanálech. Rozpočtoví fanatici ale mají peníze a moc, takže o nich ještě uslyšíme. Můžeme si alespoň užít hru na posměch.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat