Masový exodus ze Swatu se dostává na titulní stránky po celém světě. Přes milion jich bylo vysídleno. Jde o nejhorší humanitární krizi od tragédie ve Rwandě v 1990. letech. Nabízí se vysvětlení, že je to nutné k vyplavení Talibanu ze sytě zeleného údolí Svát na severu Pákistánu. Tato vojenská operace, zahájená s cílem stabilizovat americkou okupaci Afghánistánu a jeho takzvanou „válku proti terorismu“, se v korporátních médiích téměř nezmiňuje. Naopak, hlavní americké noviny se odvolávají na obavy, že by pákistánské jaderné zbraně mohly padnout do rukou Talibanu. Je to příběh zasazený CIA?
Je to počtvrté za necelé tři roky, kdy byla oblast Swat vystavena vojenské operaci. Nejnovější ofenzíva má však jiný charakter.
Za prvé, tato vojenská operace byla narychlo zahájena. Spojené státy pohrozily použitím dronů ve Svátu, pokud nebude Taliban zastaven v postupu do sousedních okresů Dir a Boner.
Za druhé, nejde o falešnou operaci. Tentokrát se armáda zaměřuje na Taliban.
Za třetí, pákistánská mainstreamová média a velké politické strany tuto vojenskou akci otevřeně podporují. Dříve mainstreamové islamistické a pravicové strany, včetně PML-N bývalého premiéra Naváze Sharifa, sympatizovaly s Talibanem a byly proti jejich zaměřování. Tentokrát PML-N stojí na straně vládnoucí koalice v čele s Bhuttovou PPP.
Široká veřejnost se obrací proti Talibanu. Rozmach ve vnímání veřejnosti byl katalyzován videem, na kterém Taliban bičoval dívku. To Pákistánce šokovalo. Mluvčí Talibanu Muslim Khan však trest obhajoval a tvrdil, že dívka měla být ukamenována.
Zatímco v médiích dominovali představitelé a publicisté pro Tálibán, tentokrát nejsou na straně Tálibánu. Mnoho novinářů podporujících Tálibán, zesměšňovaní jako mediální mudžáhidové, je nyní začalo kritizovat. Nicméně právě liberálové v médiích se ukazují jako nejhorší váleční štváči. V roce 1999 byli první, kdo přivítal vojenské převzetí a doufal, že generál Mušaraf zbaví Pákistán „vousů“. Později, rozčarovaní Mušarafem, upínali všechny své naděje na strýce Sama.
Je ironií, že krajně levicové a islamistické strany jsou na stejné straně plotu: obě jsou proti vojenské operaci, ale z různých důvodů.
ZCELA VLEVO A ZCELA VPRAVO NA STEJNÉ STRANĚ PLOTU
Islamistické strany vidí příležitost pro sebe v talbanizaci společnosti. I když islamisté ve všeobecných volbách v roce 2008 nezískali více než čtyři procenta hlasů, byli schopni zasahovat do demokratických a sociálních svobod Pákistánu. Jen před pár týdny zavedly dvě elitní vysoké školy v Láhauru, 400 kilometrů od Swatu, na svých kampusech dress code: studentkám bylo doporučeno nenosit džíny a oblékat se skromně.
Krajní levice naopak považuje vojenskou akci za kontraproduktivní. Levice považuje Taliban za hrozbu pro občanskou společnost a zejména dělnickou třídu. Ale hrozbu nelze zničit.
Po 9. září vyhnaly americké síly Taliban z Kábulu, ale pouze dočasně. Nejen, že je Tálibán zpět v Afghánistánu, ale pákistánská kmenová území a Pohraniční provincie přešly pod Taliban.
Přední pákistánská levicová skupina, Labour Party Pakistan (LPP), v nedávném tiskovém prohlášení proti vojenské operaci prohlásila: „Boj proti náboženskému extremismu může být úspěšný pouze do té míry, do jaké jsou základní problémy dělnické třídy v sociální, politické a ekonomické oblasti jsou vyřešeny. Kromě rozvoje systému bezplatného vzdělávání se sekulárním sylabem pro všechny to musí znamenat konec feudalismu, realizaci pozemkové reformy a konec americké okupace Afghánistánu.“
Vojenská operace ve Svátu zakrývá skutečnost, že pákistánská armáda považuje Taliban za aktivum a není ochotna jej obětovat, aby potěšila USA. Zatímco armáda splachuje Taliban ze Svátu, džihádistická infrastruktura (výcvikové tábory, semináře, noviny, charitativní organizace, které stojí za Talibanem) zůstávají v jiných částech země nedotčeny.
PÁKISTÁNSKÁ VOJINA JE SOUČÁSTÍ PROBLÉMU
Džihádistická infrastruktura nemůže být demontována žádnou civilní vládou, protože Inter-Services Intelligence (ISI), všemocné zpravodajské křídlo armády, blokuje všechny podobné pokusy. Je ironií, že obyvatelé Swatu, kteří jsou nyní vysídleni v důsledku vojenské operace Rah-e-Haq 4, se po dosažení uprchlických táborů ocitnou v hostiteli Lashkar-e-Tayyaba.
Byla to právě LeT, která loni v listopadu připravila teroristický útok na Bombaj osm ozbrojenců v černých kápích. Po epizodě v Bombaji pákistánská vláda zakázala LeT a Jamaat-ud-Dawa (JD), její charitativní frontu.
Podle deníku Guardian „Falah-e-Insaniat Foundation (FIF) nabízí jídlo, lékařskou péči a dopravu vesničanům prchajícím do distriktu Mardan.“ Noviny s odvoláním na odborníky a některé členy FIF tvrdí, že skupina je pouze přejmenovaným pomocným křídlem Jamaatud Dawa, skupiny, kterou pákistánská vláda zakázala loni v prosinci poté, co ji OSN prohlásila za teroristickou organizaci.
Pomocný tábor FIF se nachází mimo Sher Gur v Mardanu, pár set metrů od hranic s Malakandem, kde se soustřeďují boje. V táboře je přítomen Abdur Rauf, šéf FIF a bývalý šéf Dawova sociálního křídla. Rauf řekl Guardianu, že 24hodinové kuchyně skupiny nakrmily 53,000 23 lidí v kempech a školách u silnic, kde lidé žili. Dodal, že flotila XNUMX minibusů přepravila oběti z bojové zóny. Zraněné odvezlo do nemocnice sedm sanitek.
Není to poprvé, co byl předepsán militantní oděv, ale zůstal funkční, prostě pod jiným názvem. Generál Mušaraf pod tlakem USA zakázal půl tuctu skupin, ale všechny tyto skupiny zůstávají funkční pouze se změnou názvu.
Armáda se těchto oděvů odmítá vzdát ze dvou důvodů. Jedna, podstatná část pákistánské armády, zejména ISI, má ideologické pouto s vousatými militanty. Zadruhé, armáda zbožně plánuje použít tyto nepravidelnosti v zástupných silách, které mohou znovu dobýt Kábul a udržet věci v Kašmíru ve varu.
Ve skutečnosti by Taliban nebyl schopen vytvořit oporu ve Svátu, kdyby mu neposkytl pomocnou ruku Khakis (armáda). Nejdůležitější je skutečnost, že Taliban má rozhlasovou stanici již mnoho let. Toto rádio sehrálo klíčovou roli při nastolení kontroly Talibanu právě proto, že mu poskytlo účinnou metodu pro přenos jejich propagandy. Ve skutečnosti si Fazlulla, vojevůdci Talibanu ovládající Swat, vysloužil přezdívku Mullahs Radio. Čtyři roky armáda „nebyla schopna“ lokalizovat rádiovou stanici nebo rušit její vysílání. Mezitím Mullahs Radio vyhrožovalo obyvatelům Svátu vydáváním fatw a zastrašováním odpůrců každý den po ranních modlitbách. Proto si slogan získává popularitu:
Jo jo dehshatgardi hej
Iss key peechay wardi hej
(Za vším tím terorismem je armáda).
PROČ PÁKISTÁNSKÁ VOJENSKÁ POMÁHALA TALIBANIZU SWAT
Po 9. září jestřábi v pákistánské armádě vyvinuli perspektivu „porážky“ USA prostřednictvím milice proxy-Taliban, způsobem, jakým byla Rudá armáda zahnána přes řeku Oxus. Pákistánská armáda tak krátkozrakým a kruhovým objezdem přivedla strýčka Sama do Pákistánu.
Pod tlakem USA přijal režim generála Mušarafa některá kosmetická opatření proti džihádistickým prvkům, ale Talibanu se to nedotklo. Pokaždé, když bylo požádáno, aby udělalo víc, byli někteří arabští militanti shromážděni a posláni do gulagu Gitmo. Nicméně, kvůli jeho pro-U.S. určité džihádistické prvky se obrátily proti Mušarafovi a pokusily se ho zavraždit. Mušarafův režim se následně zaměřoval na tyto prvky, nicméně stále podporoval ty, kteří byli ochotni spolupracovat.
Aby mohl vést zástupnou válku proti silám NATO/USA, pomohl Khakis Talibanu přeměnit kmenová území a okresy pohraniční provincie na jejich základní tábor. Místní obyvatelé odolávali převzetí moci Talibanem, ale jejich zastaralé zbraně se ukázaly jako nesrovnatelné s moderním arzenálem, který má Taliban k dispozici.
Tyto oblasti kontrolované Talibanem se staly odrazovým můstkem pro aktivity džihádistů v Afghánistánu. Pak se Bushův Bílý dům, podrážděný dvojí rolí pákistánské armády, rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Od roku 2006 používá drony k útokům na podezřelé úkryty Talibanu v kmenových oblastech. Během ubývajících měsíců Bushova úřadu byly tyto útoky častější, ale od začátku Obamova prezidentství eskalovaly. „Když máte pochybnosti, eskalovat válku je staré imperiální heslo,“ připomíná Tariq Ali. Útoky dronů proti Pákistánu ve skutečnosti připomínají zoufalou snahu prezidenta Nixona zachránit válku ve Vietnamu bombardováním a invazí do Kambodže.
Od roku 700 bylo při útocích amerických bezpilotních letounů na Pákistán zabito přes 2006 lidí, přičemž 164 bylo zabito při 14 útocích pod dohledem Obamy. Tyto útoky bezpilotními letouny dále přiživují anti-U.S. pocity.
Místo hledání strategie odchodu v Afghánistánu Obamova administrativa praktikuje vlnu jako v Iráku. Ale je to přítomnost USA v regionu, která udrží podmínky, které plodí talbanizaci. Čím déle zůstanou USA v Afghánistánu, tím déle se bude porážka Talibanu odkládat a utrpení chudých mas se prodlouží. Pro ty, kdo mají to štěstí, že přežijí bomby svržené pákistánskou armádou ve Svátu, se budou muset vypořádat také s možností, že jim podříznou hrdla úderné jednotky Talibanu. Nebo mají možnost stát se uprchlíky ve své vlastní zemi.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat