Zdroj: Liberation
Rostoucí americká podpora secesionismu na Tchaj-wanu přivedla vztahy s Čínou do propasti nové krize. Pohyb USA na ostrově, který si vláda v Pekingu oprávněně nárokuje jako součást čínského národního území, zvyšuje riziko vypuknutí katastrofického konfliktu. Na obou stranách tchajwanského průlivu se v posledních týdnech konala velká vojenská cvičení, přičemž pevninské síly v pondělí prováděly cvičení simulující námořní vylodění v nedaleké provincii Fujian.
Posílením vojenské a diplomatické podpory ostrovní vládě Spojené státy tlačí na tchajwanské separatistické síly ve vládnoucí Demokratické progresivní straně k formálnímu prohlášení, že Tchaj-wan je jeho vlastní nezávislou entitou – na rozdíl od jeho současného sebepojetí jako Čínská republika.
Během léta Spojené státy a Spojené království vysílají úderné síly na letadlové lodě po celém Jihočínském moři a Tchajwanském průlivu. Není to nic nového, ale rostoucí frekvence těchto cvičení je pro Čínu považována za extrémně provokativní. Dalším agresivním krokem byl nedávný prodej jaderných ponorek Austrálii v rámci formování bloku AUKUS. AUKUS je aliance mezi Austrálií, Velkou Británií a Spojenými státy, která je jasně zaměřena na konfrontaci s Čínou. Vytváření nepřátelských svazků aliancí bylo historicky předzvěstí války.
Začátkem tohoto měsíce Čína projevila svůj hněv na americké vojenské přesuny poblíž Tchaj-wanu tím, že třikrát za sebou překonala svůj vlastní rekord v počtu vojenských letů v průlivu. Americká vláda odpověděla extrémně provokativním prohlášením, že je připravena stát se svými spojenci na „obraně“ Tchaj-wanu. Později v týdnu Wall Street Journal uvedl, že Pentagon má na Tchaj-wanu jednotky, které cvičí tchajwanskou armádu.
Oslavy 110. výročí revoluce v roce 1911 v Číně, která svrhla monarchii, byly příležitostí jak pro čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, tak pro tchajwanského prezidenta Tsai Ing-wena, aby zvážili krizi.
Prezident Si tvrdě vystoupil proti separatistickým krokům tchajwanských úřadů. An důležitý článek v novinách Global Times zapojených do komunistické strany nastiňuje čínskou perspektivu. „Krajané na obou stranách Tchajwanského průlivu by měli stát na správné straně historie a spojit ruce, aby dosáhli úplného znovusjednocení Číny a omlazení čínského národa,“ řekl Xi v článku a dále varoval, „kdokoli kdo má v úmyslu zradit a oddělit zemi, bude opovrhován lidmi a souzen dějinami“.
Článek obsáhle cituje anonymního odborníka na tchajwanské záležitosti. Článek zní: „Anonymní expert v Pekingu řekl, že je to silný signál a varování pro agitátory na ostrově a vůdce DPP a další separatisty – ať už má být tchajwanská otázka vyřešena mírovou nebo nemírovou cestou, separatisté budou být nakonec souzeni a potrestáni. [Anonymní expert řekl:] „Možná není potřeba čekat tak dlouho, někteří z nich mohou být potrestáni během procesu národního sjednocení. My, pevnina, máme dost síly a odhodlání, abychom je donutili zaplatit za svůj zločin secesionismu.“ Tato slova v tak velmi vlivné publikaci lze brát jako náznak všeobecné nálady v Pekingu.
Současně prezident Tsai oznámil, že DPP má v úmyslu změnit ústavu Tchaj-wanu. Podrobnosti jejího kroku jsou nejasné, ale pravděpodobně nějakým způsobem zapíšou do tchajwanské ústavy secesionismus. Pokud to dojde až k vyhlášení nezávislosti, válka je velmi reálnou možností.
Princip jedné Číny
Princip jedné Číny je základním kamenem čínsko-amerických vztahů. V roce 1972 Šanghajské komuniké vydané společně oběma zeměmi uznalo princip jedné Číny tím, že prohlásilo, že Čína, včetně Tchaj-wanu, je jeden, nedělitelný územní celek. Od té doby je zásada jedné Číny přísným předpokladem pro navázání diplomatických vztahů s Čínou pro ostatní země.
Tchaj-wan je pro Čínu existenční problém, stejně jako Hongkong. Politická identita Komunistické strany Číny je založena na boji za národní znovusjednocení. Od poloviny 1800. století až do roku 1949 byla Čína známá jako „Století ponížení“ ovládaná imperialistickými mocnostmi a rozbitá na mnoho kusů. Znovusjednocení Číny bylo vždy vnímáno jako nezbytná součást budování socialismu, překonání zaostalosti a obrany vlády dělnické třídy v Číně. Čínská ústava říká: „Tchaj-wan je součástí posvátného území Čínské lidové republiky. Je vznešenou povinností celého čínského lidu, včetně našich krajanů na Tchaj-wanu, splnit velký úkol znovusjednocení vlasti.
Čína mírovou cestou dosáhla znovusjednocení Hongkongu a Macaa pomocí přístupu nazvaného „Jedna země, dva systémy“. Podle tohoto přístupu mají Hongkong a Macao po znovusjednocení se zbytkem země určitý stupeň samosprávy. To je považováno za možné ujednání s Tchaj-wanem vedoucí k postupné reintegraci. Komunistická strana Číny vždy zdůrazňovala své přání dosáhnout mírového znovusjednocení Tchaj-wanu, ale nikdy se nevzdala svého suverénního práva použít sílu k obraně integrity svého území.
Na mír je ještě čas
Existuje vážné riziko špatné komunikace nebo nehody v Jihočínském moři nebo Tchajwanském průlivu, která přeroste v totální válku. Neustálá přítomnost amerických a spojeneckých námořních sil v oblasti tato rizika zvyšuje. Čína nemůže vyloučit, že by Spojené státy zahájily přímý vojenský konflikt založený na iluzi, že jej lze udržet pod kontrolou a snadno jej vyhrát.
V této napjaté chvíli vysílá Bidenova administrativa rozporuplné signály. Mimořádné setkání v Curychu mezi Yang Jiechi, nejvyšším vůdcem Komunistické strany Číny, a Bidenovým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem bylo krokem k deeskalaci, ale přineslo jen málo konkrétních výsledků. Zářijový telefonát mezi oběma prezidenty také přinesl malé výsledky.
Čína dala jasně najevo, že Spojené státy nemají právo ohrožovat čínský lid. Válka prospívá pouze Wall Street a výrobcům zbraní, kteří vydělávají na smrti a ničení. Dělnická třída by měla odolat tažení do války a propagandistické ofenzívě, kterou zahájila korporátní média.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat