Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa učinily 1. června další významný krok k tomu, aby se etablovaly jako darebácký stát, když odstoupily od pařížské klimatické dohody. Trump se léta oddával podivné konspirační teorii, že jako on položit to v roce 2012, "Koncept globálního oteplování byl vytvořen Číňany a pro Číňany, aby učinili výrobu v USA nekonkurenční." To však nebyl důvod, proč Trump přistoupil k odstoupení USA od pařížské dohody. Tvrdil, že dohoda byla spíše špatná pro USA a implicitně vůči nim nespravedlivá.
Zatímco férovost, stejně jako krása, je v očích pozorovatele, Trumpovo tvrzení je těžké ospravedlnit. Naopak, Pařížská dohoda je pro Ameriku velmi dobrá a jsou to právě USA, které nadále uvalují nespravedlivé břemeno na ostatní.
Historicky se USA neúměrně přidaly k rostoucí koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a mezi velkými zeměmi zůstávají největším na hlavu emitor oxidu uhličitého – v roce 2.5 (poslední rok, za který Světová banka zveřejnila kompletní údaje) více než dvakrát více než Čína a téměř 2013krát více než Evropa. Se svými vysokými příjmy jsou USA v mnohem lepší pozici k přizpůsobení se výzvám změny klimatu než chudé země jako Indie a Čína, natož země s nízkými příjmy v Africe.
Ve skutečnosti je hlavní chybou v Trumpově uvažování to, že boj proti změně klimatu by USA posílil, nikoli oslabil. Trump se dívá do minulosti – minulosti, která ironicky nebyla tak skvělá. Jeho příslib obnovit pracovní místa v těžbě uhlí (která nyní čítá 51,000 0.04, méně než XNUMX % zaměstnanosti v zemi mimo zemědělství) přehlíží drsné podmínky a zdravotní rizika endemická v tomto odvětví, nemluvě o technologickém pokroku, který by nadále snižoval zaměstnanost v zemi. průmysl, i kdyby se obnovila těžba uhlí.
Ve skutečnosti se v instalaci solárních panelů vytváří mnohem více pracovních míst, než se ztrácí v uhlí. Obecněji řečeno, přechod na zelenou ekonomiku by zvýšil dnešní příjmy USA a hospodářský růst v budoucnu. V tomto, stejně jako v mnoha jiných věcech, je Trump beznadějně utápěn v minulosti.
Jen pár týdnů před Trumpovým rozhodnutím odstoupit od pařížské dohody, globální komise na vysoké úrovni pro ceny uhlíku, které jsem spolupředsedal Nicholas Stern, zdůraznil potenciál zeleného přechodu. Komise zprávy, vydané na konci května, tvrdí, že snížení CO2 emise by mohly vést k ještě silnější ekonomice.
Logika je přímočará. Klíčovým problémem, který dnes brzdí globální ekonomiku, je nedostatečná agregátní poptávka. Vlády mnoha zemí zároveň čelí výpadkům příjmů. Můžeme však řešit oba problémy současně a snížit emise zavedením poplatku (daně) za CO2 Emise.
Vždy je lepší zdanit špatné věci než dobré věci. Zdaněním CO2, firmy a domácnosti by měly motivaci k dovybavení pro svět budoucnosti. Daň by také poskytla firmám pobídky k inovacím způsobem, který sníží spotřebu energie a emise, což jim poskytne dynamickou konkurenční výhodu.
Komise analyzovala úroveň ceny uhlíku, která by byla nutná k dosažení cílů stanovených v Pařížské dohodě o klimatu – mnohem vyšší cena než ve většině dnešní Evropy, ale stále zvládnutelná. Komisaři upozornili, že vhodná cena se může v jednotlivých zemích lišit. Zejména poznamenali, že lepší regulační systém – takový, který omezuje například výrobu elektřiny z uhlí – snižuje zátěž, která musí být kladena na daňový systém.
Je zajímavé, že jedna z nejvýkonnějších ekonomik světa, Švédsko, již zavedlo uhlíkovou daň se sazbou podstatně vyšší, než jaká je zmíněna v naší zprávě. A Švédové současně udrželi svůj silný růst bez emisí na úrovni USA.
Amerika pod Trumpem se ze světového vůdce stala předmětem posměchu. Po Trumpově odstoupení USA od Pařížské dohody byl nad římskou radnicí vyvěšen velký nápis: „Planeta na prvním místě“. Stejně tak si nový francouzský prezident Emmanuel Macron dělal legraci z Trumpova předvolebního sloganu, když prohlásil „Udělejme naši planetu znovu skvělou“.
Následky Trumpových činů ale nejsou k smíchu. Pokud budou USA pokračovat ve vypouštění emisí tak, jak mají, budou i nadále uvalovat obrovské náklady na zbytek světa, včetně mnohem chudších zemí. Ti, kterým americká nerozvážnost ubližuje, se oprávněně zlobí.
Naštěstí velké části USA, včetně ekonomicky nejdynamičtějších regionů, ukázaly, že Trump je, když ne irelevantní, přinejmenším méně relevantní, než by si přál věřit. Velké množství států a korporací oznámilo, že budou pokračovat v plnění svých závazků – a možná půjdou ještě dále, čímž vykompenzují selhání jiných částí USA.
Mezitím se svět musí chránit před darebáckými státy. Změna klimatu představuje pro planetu existenční hrozbu, která není o nic méně hrozná než ta, kterou představují jaderné ambice Severní Koreje. V obou případech svět nemůže uniknout nevyhnutelné otázce: co dělat se zeměmi, které odmítají přispět k ochraně naší planety?
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat