Zdá se nepravděpodobné, že by politický zmatek, do kterého se Austrálie po volbách z minulé soboty dostala, uspokojivě vyřešit bez dalšího hlasování. To se moc rychle nestane.
V současné době je průměrné volební období tři roky. Vhodněte volby do státu a rady a Australané jsou vyzváni, aby hlasovali častěji, než by většina z nich chtěla. Každá strana, která je vnímána jako dláždění cesty k mimořádným volbám, proto může očekávat mírný odpor voličů.
Na druhou stranu, vzhledem k tomu, jak je parlament vyrovnaný, bude malým zázrakem, pokud nějaká vláda přežije déle než rok nebo dva maximálně. Ačkoli konečné výsledky v několika křeslech nemusí být k dispozici za další týden nebo déle, zdá se, že Labouristická strana a Liberálně-národní koalice budou mít každý 73 křesel ve 150členné Sněmovně reprezentantů, se třemi nezávislými a jedním zástupcem Zelení. Zda Julia Gillard zůstane premiérkou, nebo ji nahradí Tony Abbott, tedy v podstatě závisí na nezávislých.
V neprospěch labouristů byli všichni tři dříve spojováni s konzervativní stranou politiky. Ale ať už sestaví vládu kterákoli strana, pravděpodobně bude mít v parlamentu jedno křeslo. Je těžké pochopit, jak by to mohlo být udržitelné.
A co víc, každá vláda bude pravděpodobně čelit nepřátelskému Senátu – i když vzhledem k tomu, že Zelení drží rovnováhu sil poté, co zdvojnásobili své síly v horní komoře, to by se pro Abbotta zdálo být větším problémem. To je ale poměrně vzdálená záležitost – nový Senát bude ustaven až v červenci příštího roku.
Austrálie, která od počátku 1940. let nečelila visutému parlamentu, je na tom nejistěji než Británie po neprůkazných volbách loni na jaře: bez ohledu na napětí uvnitř konzervativní/liberálně-demokratické koalice sdílejí partneři společně pohodlnou parlamentní většinu. V Austrálii tomu tak zjevně nebude. Navíc neexistuje žádná záruka, že další volby v krátkém sledu nepřinesou velmi podobný výsledek.
Ve srovnání s Britskou labouristickou stranou, která byla u moci od roku 1997, byl pokles australských labouristů podstatně strmější. Také si to z velké části způsobil sám. Promarnit lidovou dobrou vůli, která ji před necelými třemi lety přivedla k moci, byl docela úspěch, zvláště s ohledem na neustálou nestabilitu u kormidla koalice: Abbott je třetím opozičním vůdcem od doby, kdy John Howard ztratil premiérský post (a jeho vlastní sídlo) v listopadu 2007. Navíc, když byl povýšen do této funkce poté, co loni vyhrál soutěž o vedoucí postavení o pouhý jeden hlas, byl na celostátní úrovni z velké části považován za nevolitelný.
Až do přelomu roku byla mezitím popularita Kevina Rudda jako premiéra z velké části nedotčena. Vstřelil si nesmírně škodlivý vlastní gól, když poté, co se mu nepodařilo získat ratifikaci svého systému obchodování s uhlíkovými emisemi v Senátu, projevil jen málo výčitek ohledně odložení jeho zvážení alespoň o několik let poté, co označil změnu klimatu za největší morální výzva naší doby. Jít k volbám v tomto okamžiku by bylo považováno za rozhodně čestnější postup. Nicnedělání nevyhnutelně vyvolávalo spekulace o tom, zda vůbec o něco stál.
Jeho skon jako vůdce labouristů následoval po dalším zásadním chybném úsudku: oznámení zdánlivě vysoké, i když ekonomicky oprávněné daně pro těžařské firmy. Zdrojové společnosti se zjevně nechtěly dělit o své obrovské zisky a okamžitě zahájily protivládní kampaň. Ruddovo selhání v tomto případě spočívalo v jeho neschopnosti utkat přesvědčivý příběh o své iniciativě pro lidovou spotřebu.
Ani po jeho náhlém odchodu labouristé nedokázali v tomto ohledu zlepšit své dovednosti, v neposlední řadě tím, že nedokázali využít relativně hladkého průchodu Austrálie světovou finanční krizí. Nepodařilo se mu ani neutralizovat kyselou pachuť, kterou zanechal způsob Ruddova sesazení, ke kterému se během kampaně ve skutečnosti přidala řada škodlivých úniků informací z různých frakcí strany. Nyní se říká, že labouristé by s Ruddem u kormidla předvedli lepší výkon. Je však přinejmenším stejně pravděpodobné, že by to dopadlo hůř.
Rudd měl sklon k nesmrtelné próze sestávající z velké části žargonu a klišé a většina Australanů ho nakonec přestala poslouchat. Julia Gillard je schopná vyzařovat vřelost, ale téměř vše, co řekla na veřejnosti za posledních pár měsíců, znělo, jako by to bylo napsáno hackery pro styk s veřejností. A pravděpodobně to tak bylo.
Australská politická scéna slouží k ilustraci toho, do jaké míry byla západní demokracie zredukována na marketingový zápas mezi soupeřícími uchazeči o moc, s několika zásadami v sázce – a klesající úrovní diferenciace produktů. Politické strany vynakládají velké množství prostředků na to, aby udržely krok s oblíbenými zálibami a předsudky, zejména mezi rozšiřující se skupinou kolísavých voličů, a pak se ze všech sil snaží neříct nic, co by tuto rozčarovanou část voličů mohlo rozrušit. V důsledku toho až příliš často působí dojmem, že jsou zcela zbaveni hodnot. Což zase zvyšuje míru lidového odcizení.
Zároveň existuje tendence podbízet se nejnižšímu společnému jmenovateli, ať už šikmo nebo jinak, namísto snahy demonstrovat druh vedení, které by mohlo ovlivnit veřejné mínění. Obtížný problém žadatelů o azyl přijíždějících lodí do Austrálie nabízí klasickou ilustraci tohoto ubohého syndromu.
Pokud by odklon od labouristů minulou sobotu většinou prospěl koalici, ta by měla jasnou většinu. Ve skutečnosti se většina voličů, kteří opustili labouristy, posunula dále doleva tím, že volili Zelené – jejichž nájezdy naznačují, že by se časem mohli objevit jako důvěryhodná třetí síla v australské politice.
Gillardová mezitím občas nechá uniknout podivnému náznaku, že by mohla být potenciálně progresivní premiérkou. Abbottovi se během krátké kampaně podařilo zamaskovat svůj sociální konzervatismus i svůj konfrontační styl. Bez smysluplné většiny ani jeden z nich pravděpodobně neukáže své skutečné barvy. Zda současná patová situace nakonec požene Austrálii k nějaké politické obnově, se teprve uvidí. Toho ale určitě nedosáhneme spoléháním se na tzv. focus groups a pilováním dalších marketingových technik.
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat