Jako člověku, který píše o ženských problémech, mi neustále říká, že islám je největší hrozbou pro genderovou rovnost v této nebo jakékoli jiné zemi – většinou bělochy, kteří to vždy vědí nejlépe. Tento rok byl pro feminismus mimořádný, ale z Pouzdro na péči o Rochdale k nekonečným debatám o tom, zda tradiční islámský oděv „posilňuje“ či jinak, rétoriku a jazyk feminismu kooptovali islamofobové, kterým bylo na ženách jakéhokoli vyznání nebo barvy pleti jedno.
Nedávné plošné pokrytí „genderová segregace na akademické půdě“ příběh byl učebnicový případ. Tento měsíc Práva studentů, nátlaková skupina, kterou nevedou studenti, zveřejnila zprávu, která značně zveličuje návrh britských univerzit, že studenti a studenti mohou být požádáni, aby seděli odděleně na některých přednáškách vedených islámskými hostujícími řečníky. K následným protestům se připojilo mnoho asijských ženských skupin a individuálních muslimských feministek, které někdy podstoupily osobní riziko. Pravicoví komentátoři a bulvární média se bohužel tohoto problému chopili a naznačili, že islámští extremisté přebírají britskou akademii.
Nevadí, že to nebyla striktně pravda, nekontroverze se rozšířily na všechny úrovně vlády. Labouristický poslanec Chuka Umunna prohlásil: „Budoucí labouristická vláda by nedovolila ani tolerovat segregaci na našich univerzitách. Do debaty vstoupil dokonce i premiér s tím, že navrhované pokyny, které byly mezitím staženy, „nebyly správným přístupem“. Elitní čistě mužský oxfordský klub, jehož členy byli on i kancléř, byl pravděpodobně perfektní přístup.
Strávil jsem únavné týdny, když jsem byl požádán, abych odsoudil tuto „politiku genderové segregace“ ze strany „islámských extremistů“, přestože žádná taková politika neexistuje. Samozřejmě odsuzuji veškerý sexismus v rámci akademie. Odsuzuji segregované pijácké společnosti a nedostatečné zastoupení žen na nejvyšších úrovních akademické obce. Odsuzuji kulturu znásilňování na akademické půdě, tradice jako „kluby tuleňů“ a „vyhazování děvek“, kdy jsou studenti vybízeni, aby sexuálně ponižovali své spolužačky. Pokud mi zbyde dost dechu, odsoudím návrh, aby bylo hostujícím přednášejícím povoleno segregované publikum z náboženských důvodů.
Strukturální sexismus se na našich univerzitách, stejně jako v našich kancelářích, obchodech a domovech, odehrává každý den – a všude bychom se proti němu měli postavit. Ale požadovat, aby feministky každé rasy a vyznání upustily od všech našich kampaní a postavily se proti „radikálnímu islámu“, zní stále více jako bělošský patriarchát, který se snaží omlouvat sám sebe: „Pokud si myslíte, že jsme špatní, podívejte se na tyhle lidi.“
Nejvíc mě rozčiluje ta nepoctivost. Je to pokrytectví mužů, kteří tvrdí, že stojí za ženskými právy a zároveň si přivlastňují náš jazyk osvobození, aby sloužili jejich vlastní malomyslné agendě. Krajně pravicové skupiny jako Anglická obranná liga a Britská národní strana spěchají odsoudit zločiny na ženách spáchané muslimskými muži, zatímco staví kandidáty, kteří tvrdí jako „ženy jsou jako gongy – je třeba do nich pravidelně udeřit".
Někteří z jejich členů mi říkají, že jelikož stojí proti sexismu muslimských barbarů, jako feministka bych měla být na jejich straně. Když nesouhlasím, jsem vždy informován, že si zasloužím být dopraven do Afghánistánu a ukamenován k smrti.
Hororové příběhy o muslimské misogynii již dlouho používají západní patriarchové k ospravedlnění imperialismu v zahraničí a sexismu doma. Guardian's Katharine Viner nám připomíná o Lord Cromer, britský generální konzul v Egyptě od roku 1883. Cromer věřil, že Egypťané jsou morálně a kulturně méněcenní v zacházení se ženami a že by je měli „přesvědčit nebo donutit“, aby se „civilizovali“ tím, že se zbavili závoje.
"A co udělal tento prozíravý, feministicky znějící vypalovač závojů, když se vrátil domů do Británie?" ptá se Viner. „Založil a předsedal Mužské lize pro odpůrce volebního práva žen, která se snažila všemi možnými prostředky zabránit ženám, aby volily. Koloniální patriarchové jako Cromer... chtěli pouze nahradit východní misogynii západní misogynií. O více než století později se stejná logika používá k naznačení, že misogynie má význam pouze tehdy, když ji nedělají bílí muži.
Nepíšu zde jménem muslimských žen, které mohou a také mluví samy za sebe, a ne všechny jedním hlasem. Píšu to jako bílá feministka rozzuřená bílými muži, kteří používají psí píšťalku islamofobii k vykolejení jakékoli diskuse o strukturálním sexismu; jako někdo, kdo mi řekl příliš mnoho reakcionářů, abych držel hubu o kultuře znásilňování a rozdílech v odměňování a byl prostě vděčný, že nejsem v Saúdské Arábii; jak se někdo rozhněval, že tolik muslimských feministek bojujících za genderovou spravedlnost je nuceno sledovat svou pravdu, abych parafrázoval toho starého zarytého rasistu Rudyarda Kiplinga, „zkrouceného darebáky, aby udělal past na hlupáky“.
Jsme blázni, pokud věříme, že přijímání agresivních rozdílů mezi hezkým, bezpečným západním sexismem a děsivým, pohanským muslimským sexismem bude sloužit zájmům žen. Lidé, kteří tyto argumenty tvrdí, se nezajímají o ženy. Starají se o rozdmýchávání kontroverze, napadání muslimů a pokřikování na feministky všech barev.
Po celá desetiletí západní muži unášeli jazyk osvobození žen, aby ospravedlnili svou islamofobii. Pokud nám záleží na budoucnosti feminismu, nemůžeme je nechat určovat agendu.
Tento článek byl pozměněn, aby upozornil na skutečnost, že mnoho muslimských a asijských žen bylo zapojeno do protestů proti „genderové segregaci“
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat