Po šestnácti letech a mnoha neúspěšných nabídkách se Daniel Ortega opět stane prezidentem Nikaraguy. 5. listopadu zamířili Nikaragujci k volbám a zvolili bývalého revolučního vůdce znovu do prezidentského úřadu nad jeho oblíbeným protivníkem v USA, Eduardem Montealegrem vychovaným z Harvardu. S 91 % sečtených hlasů vytlačil Daniel Ortega ze Sandinistické fronty národního osvobození dva konzervativní kandidáty a byl oficiálně prohlášen za vítěze voleb. 10. ledna se Ortega vrátí do prezidentského úřadu, který kdysi zastával v letech 1985-1990, a završí svůj dlouho očekávaný politický návrat. Aby Ortega zvítězil, slevil a vypočítal svůj návrat k moci. Jaké jsou tedy různé významy jeho politického vzkříšení?
Četní američtí představitelé, včetně zvláště ambiciózního velvyslance USA v Nikaragui Paula Trivelliho a nechvalně známého Olivera Northa, se snažili odradit od vítězství Ortegy, ale nakonec ve svém úsilí selhali. V tomto ohledu představují volby v Nikaragui triumf nad vměšováním USA. Návrat Ortegy je urážkou Northa, Trivelliho a dalších konzervativců ve Spojených státech, kteří si přáli ovlivnit výsledek voleb. Vítězství Daniela Ortegy v průzkumech jistě představuje vítězství nad zastrašováním nikaragujských voličů ze strany USA a potvrzuje právo národa na volební sebeurčení. Takové vítězství by nemělo být podceňováno ve společnosti, která již více než sto let čelí těžkým zásahům USA do svých politických záležitostí.
Do jaké míry lze však volební vítězství Daniela Ortegy vnímat jako projev lidové nespokojenosti s neoliberální hospodářskou politikou? Nalevo jsou ti, kteří to vidí jako nejnovější projev takového. V článku Tariqa Aliho nazvaném „Maják naděje pro znovuzrození Bolívarova snu“ je Ortegovo vítězství charakterizováno jako podobné vyjádření touhy po změně, která se prohnala zeměmi Latinské Ameriky, jako je Venezuela a Bolívie. Ačkoli lidová nespokojenost s neoliberalismem byla jistě faktorem, musí být chápána v kontextu dalších faktorů, které pomohly pohánět Ortegu k vítězství. Zaprvé, v posunu k sociálnímu konzervatismu Ortega nedávno podpořil úplný zákaz potratů bez výjimek. Ortegův souhlas upevnil jeho podporu katolické církvi a naopak. Zvolení Daniela Ortegy z hlediska reprodukčních práv žen nepřináší žádné iluze. Je retrogresivní, pokud jde o vykuchání stoleté výjimky v zákoně o potratech.
Ortegovo vítězství bylo zčásti také výsledkem druhého paktu s bývalým prezidentem Arnoldem Alemanem (první pakt zaručoval jak Ortegovi, tak Alemanovi senátorskou imunitu) Daniel Ortega triumfoval 5. listopadu s nižším procentem než ve svém předchozím volební pokusy. Vyjednáváním s Alemanem a jeho stranou liberálních konstitucionalistů získaly Ortega a FSLN ústavní dodatek, který snížil procento potřebné pro vítězství v prvním kole ze 45 % na 35 %. Výměnou za to, že se Aleman, který byl uvězněn za korupci, mohl vrátit na svůj bohatý ranč pod „obecním zatčením.“ Díky změně místa se Ortega dokázal vyhnout druhému kolu voleb, o kterém někteří analytici předpovídali, že by prohrál. , získáním procenta hlasů nad prahem a dostatečně velkým náskokem na vítězství nad svým nejbližším soupeřem. A konečně, pokud je volební procento Ortegy spárováno s alternativním levicovým kandidátem, Sergiem Ramirezem ze Sandinista Renovation Movement Party, celkový počet hlasů pro levicové platformy je 44 %, což je méně než kombinovaný počet dvou pravicových kandidátů a je také méně než 50 % v zemi, kde chudoba postihuje téměř 80 % populace. Všechny tyto alternativní faktory je důležité mít na paměti při posuzování sil, které poháněly Daniela Ortegu zpět k moci.
Pro ty, kteří hlasovali pro Daniela Ortegu v očekávání, že splní své předvolební sliby na pomoc chudým v Nikaragui, co mohou očekávat? Ortegovy vypočítavé politické kroky a kompromisy vytvářejí velmi komplikovaného politika. Na jedné straně se Ortega snaží udržet to, co popisuje jako současnou „stabilitu“ nikaragujské ekonomiky. Podnikl kroky k uklidnění nikaragujské podnikatelské komunity prohlášením, že „neuvažuje o dramatických, radikálních změnách v ekonomice“. , zůstala jednou z nejchudších zemí na západní polokouli a je v tomto ohledu na druhém místě za Haiti.
Na druhou stranu Ortega, když si vypůjčil frázi od zesnulého papeže Jana Pavla II., ve své kampani kritizoval „divoký kapitalismus“. Aby se Ortega pokusil pomoci chudým prostřednictvím sociálních programů, aniž by vážně zpochybnil základy neoliberální ekonomiky, bude muset požádat o pomoc Fidela Castra a venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Chávez, který nedávno utrpěl politické neúspěchy kvůli svému vlivu na polokouli, byl zvláště potěšen vítězstvím Ortegy. V telefonickém rozhovoru ve venezuelské televizi Chávez poblahopřál Ortegovi a řekl: „Nyní jako nikdy předtím se sandinistická revoluce a bolívarovská revoluce spojují, aby vytvořily budoucí socialismus 21. století.“ Chávezovo prohlášení je vskutku grandiózní, ale jen zdání. partnerství s Ortegou by bylo v rozporu s přáním Spojených států vidět venezuelského vůdce izolovat v regionu. Jak Ortega dokáže vyvážit rozpory svých cílů, se teprve uvidí. A konečně, aniž by to představovalo vážnou výzvu pro neoliberální ekonomiku Nikaraguy, budou chudí, kteří vkládají své naděje do jeho kandidatury, rychle rozčarováni? Pokud tomu tak má být, může se ukázat, že vlna nespokojenosti s neoliberalismem, kterou někteří levicoví komentátoři považují za hnací sílu Ortegova návratu, skutečně poroste v rozhořčení s jeho prezidentstvím.
Gabriel San Roman je asistentem producenta Uprising, oblíbeného rozhlasového programu v hlavním vysílacím čase na KPFK Pacifica Radio v Los Angeles.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat