Zdroj: Counterpunch
Ruská invaze na Ukrajinu způsobila katastrofu pro tamní obyvatele a inflexní bod pro mírové hnutí. Za posledních 5 týdnů byly zabity tisíce lidí a miliony uprchly ze svých domovů, aby unikli násilí. Miliardy lidí na celém světě nyní žijí pod největší hrozbou konfliktu mezi jaderně ozbrojenými státy za poslední generaci. Kromě bezprostředního utrpení budou mít události, které se právě odehrávají ve východní Evropě, dopad na mírové otázky a obrannou politiku v nadcházejících letech. Mírové hnutí ve Spojených státech, které má již omezený vliv, se bohužel nedokázalo sjednotit kolem poselství, které by se postavilo proti výzvám k další militarizaci.
Namísto toho se neúměrně soustředí na to, kde by měla být vina za konflikt připsána, a na pokusy prokouknout mlhu války a získat přesný obrázek o skutečné situaci na Ukrajině. Tato rozptýlení nejen ubírají drahocenný čas a úsilí při vývoji mírových řešení, ale také slouží ke zvýšení nepřátelství v rámci hnutí, které je již tak příliš roztříštěné. S rizikem, že strávíte ještě více času nad tím, co je na mírovém hnutí špatného, stojí za to podívat se na zhroucení, byť jen proto, abyste pochopili rozdělení ve snaze najít společnou řeč.
V rámci mírového hnutí se objevily tři hlavní ideologické skupiny, pokud jde o to, kdo je vinen za tragédie odehrávající se na Ukrajině.
První je skupina, která svaluje veškerou vinu na Rusko za válku na Ukrajině. Tato skupina hlasitě odsuzuje Putina a ruskou vládu. Nestaví se jasně proti přesunu zbraní nebo „smrtící pomoci“ ze Spojených států a jejich spojenců v NATO ukrajinským silám. Nebrání se sdílení zpravodajských informací, které by mohlo vést k dalším úmrtím na ruské straně. Nepovažuje tuto úroveň zapojení za to, že by se USA staly stranou tohoto konfliktu. O těchto bojích chce zůstat potichu, pohlížet na ně jako na nevyhratelné a sloužící pouze k poškození důvěryhodnosti a vážnosti mírového hnutí. V této formulaci mají Ukrajinci právo nejen se bránit, ale také právo na zbraně USA/NATO. Řeči o denacifikaci jako motivu nebo tvrzení, že vetřelci se záměrně hromadně nezaměřují na civilisty, jsou ruskou propagandou, „antiimperialismem užitečných idiotů“.
Na druhém konci spektra je skupina, která odmítá odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu. Ve skutečnosti nejsou ochotni nazvat třístranný útok více než 3 100,000 vojáků na zemi, po zemi, ve vzduchu a po moři, vůbec invazí. Místo toho je válka na Ukrajině popisována jako „zvláštní vojenská operace“, což je termín používaný ruskou vládou. Pro tuto skupinu byla vynucena ruka Ruska. Co jiného mohli udělat, než to, co udělali? Invaze je považována pouze za poslední vývoj ve válce, která začala před více než 8 lety převratem organizovaným USA. Z jejich pohledu je Ukrajina loutkovým státem Západu, který je nepřiměřeně ovlivňován a možná i řízen neonacisty, jako je prapor Azov. O jeho suverenitě se léta pochybovalo. Tato válka je vina NATO za jeho bezohlednou expanzi, která zahání Rusko do kouta. Spojené státy jsou světovým hegemonem a mohou za to oni. Kritika ruských akcí slouží západnímu imperialismu.
Třetí skupina je směsí prvních dvou. Odsuzuje ruskou invazi jako jasné porušení mezinárodního práva a suverenity Ukrajiny, ale připouští, že expanze NATO připravila půdu. Svalování viny pouze na Spojené státy je americkou výjimečností obráceně a popírá agenturu jiných zemí, aby jednaly špatně. Tato skupina je proti posílání více zbraní a zpravodajských informací do situace. Kde ty zbraně skončí? Podle jejich názoru nemůžeme podněcovat povstání trvající v nadcházejících letech, které promění Ukrajinu v Afghánistán v 1980. letech. Ukrajinská armáda a politika mají jasně nacistický problém, ale to není omluva pro ruskou invazi. Konflikt je brutální a civilisté jsou zabíjeni, ale násilí proti obyvatelstvu a civilní infrastruktuře ještě nedosáhlo extrémní úrovně amerických útoků na země Středního východu. Viděno pozitivně, tato skupina se snaží o kompromis mezi ostatními dvěma křídly mírového hnutí. Viděno negativně, sedí na plotě a nevybere si stranu. Pro ostatní je tato skupina alternativně nástrojem ruského nebo západního imperialismu.
Zatímco americké mírové hnutí vnitřně argumentuje a snaží se rozhodnout, kdo má pravdu a kdo ne, americká vláda militarismus zdvojnásobuje. Připravují se návrhy na ještě vyšší rozpočty na obranu. Uvalují se přísnější a širší sankce. Jaderné pozice se stávají jestřábí a nebezpečnější. Mírumilovní lidé na celém světě se musí sjednotit v odporu proti těmto bezohledným politikám; bohužel již tak omezený vliv mírového hnutí je oslaben vnitřními boji.
Všechny tyto tři skupiny vyjadřují platné body a věřte nebo ne, mají spolu mnohem více společného, než si chtějí připustit. Všichni jsou proti americkým jednotkám na Ukrajině, „bezletové“ zóně a jaderným zbraním. Všichni podporují práva uprchlíků a zvýšenou humanitární pomoc. Všechny tři skupiny se jistě považují a mohou být oprávněně považovány za odpůrce militarismu, ale boj mezi nimi otupuje jejich dopad. Aby bylo jasno. Ideologické rozdíly mezi těmito skupinami jsou skutečné. Rozdíly v jejich politických doporučeních jsou skutečné. Ale to jsou druhořadé k důležitějším otázkám: Co teď uděláme? a Jak uděláme rozdíl?
Zastánci míru se musí zasazovat o mír, a to jak na bitevním poli, tak v komunikaci mezi námi. Eskalace musí být proti. Tento konflikt musí být vyřešen u vyjednávacího stolu prostřednictvím vyjednávání. Mírová jednání, která nyní probíhají, by měla být povzbuzována a podporována. Násilí na obou stranách by se nemělo fandit ani omlouvat, ale pokusy o pochopení konfliktu nesmí být vykreslovány jako schvalování zvěrstev viděných v každé válce. Přestaňme si navzájem říkat jména a předjímat si to nejhorší. Právě teď je tato válka využívána jako záminka k dalšímu rozdělování světa na tábory a k vyzbrojení každého z těchto táborů po zuby.
Mírové hnutí musí při řešení společných problémů vyžadovat globální soužití, vzájemný respekt a spolupráci. Mělo by jít příkladem.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Autor tvrdí, že mírové hnutí se rozptýlilo otázkami jako „jaká je situace na místě?“ a „kdo je na vině?“ a místo toho by mělo upřednostňovat otázky jako „co teď?“ a „jak uspějeme? '.
To považuji spíše za frustrující. Zodpovězení posledně jmenovaného souboru otázek zásadně závisí na faktech na místě. I když to neumíme dokonale (nebo dokonce zvlášť dobře), hrubé odhady toho, jak válka pokračuje, dramaticky zmenšuje možné světy – což má hluboký dopad na to, jak budou probíhat mírová jednání, jaké mechanismy deeskalace s ohledem na sankce. pravděpodobně uspějí a tak dále a tak dále.
Zatímco druhá otázka - kdo je na vině? – není nijak zvlášť užitečné, přilehlá otázka ‚proč se to stalo a jak to, že ‚jsme‘ nedokázali zabránit této válce?‘ je užitečná a zásadní. Ne všechny hrozby míru byly vytvořeny stejně a měli bychom mít odlišné a kontextualizované strategie pro řešení války řízené Ruskem ve srovnání s jinými aktéry.
V kontextu tohoto článku se ocitám mezi první a třetí skupinou. Tato válka v jádru nastala, protože politické vedení v Rusku mělo motiv a vypočítalo, že má prostředky, aby to stálo za to.
Motivem byl, otevřeně, ruský imperialismus. Mírovému hnutí by mělo být křišťálově jasné, že primární motivací bylo obnovit oblast vlivu na základě jejich historie jako SSSR. Stalo se to nyní, protože cítili, že se jejich okno příležitosti zavírá – ať už v podobě vstupu do NATO zabouchnutím dveří před jakýmkoliv avanturismem (nepravděpodobné), nebo mnohem nevyhnutelnějším kulturním a ekonomickým obratem směrem k západní Evropě a Severní Americe.
To, co vedlo k nesprávnému odhadu důsledků této války, je mnohostranné a obsáhle o tom diskutovali ti, kteří jsou mnohem kvalifikovanější než já. Nese však neblahou pravdu, že rozdíl mezi zemí jako Polsko a zemí jako Ukrajina (a Gruzie a Moldavsko) s ohledem na ruský avanturismus je bezpečnostní zárukou ze západu. Vzhledem k tomu, že na vzniku tohoto konfliktu má hrát roli Západ (a tedy to, co obhajujeme), mělo by nám být jasné, že chyba nechává stát zranitelný vůči ruským názorům na dějiny v pozici, v jaké si to Rusko myslelo. mohl to vojensky rozdrtit. Zdá se, že náznaky z mírových rozhovorů naznačují, že Ukrajinci zajistí jeho konec po skončení této války.