“ … Představte si, že v nejhorším roce naší nedávné recese se vláda Spojených států rozhodla snížit svůj federální rozpočtový deficit o více než 800 miliard dolarů – snížit výdaje a zvýšit daně, aby dosáhla tohoto cíle. Představte si, že by se v důsledku těchto opatření ekonomika zhoršila a nezaměstnanost vyletěla na více než 16 %; a poté prezident přislíbil dalších 400 miliard dolarů ve výdajích a zvýšení daní v tomto roce. Jaká by podle vás byla reakce veřejnosti? Pravděpodobně by to bylo podobné tomu, co dnes vidíme v Řecku, včetně masových demonstrací a nepokojů – protože to řecká vláda udělala. Výše uvedená čísla jsou jednoduše upravena pro relativní velikost obou ekonomik. Americká vláda by se samozřejmě nikdy neodvážila udělat to, co udělala řecká vláda: připomeňme, že dubnová bitva o rozpočet, během níž republikáni ve Sněmovně reprezentantů hrozili uzavřením vlády, vedla ke škrtům ve výdajích o pouhých 38 miliard dolarů. …”
-Marek Weisbrot
V polovině června se nás Mark Weisbrot rétoricky zeptal, jaká by byla reakce americké veřejnosti, kdyby americká vláda prováděla tvrdou politiku, kterou řecká vláda vnucuje svým lidem pro „trojku“ – MMF, Evropská centrální banka (ECB) a EU – v kuse, který napsal v The Guardian (http://www.guardian.co.uk/commentisfree/cifamerica/2011/jun/17/greece-bailout-austerity). Od té doby se toho stalo hodně a bylo to jen pokračování těch shora dolů jasně nedemokratických politik. „Aganaktismeni“ (řecká verze hnutí „Indignados“ vyrobených ve Španělsku) nadále okupují náměstí Syntagma a další náměstí po celém Řecku. Dvoustranická elita řeckého politického systému (PASOK a Nová demokracie) i nadále stojí na straně euroelity a Wall Street, zatímco odvážné i nebezpečné politické síly nadále podněcují změny a prosazují své vlastní narativy o krizi.
Pokud jde o Weisbrotovu otázku, jak by Američané – zejména mladí Američané – reagovali na takovou situaci, poznamenanou masivními škrty ve výdajích A masivním zvýšením daní, mám nějaký empirický poznatek, o který bych se chtěl podělit. Moje dvě desítky studentů z University of Pittsburgh dokončily svůj čtyřtýdenní studijní pobyt v zahraničí a absolvovaly dva intenzivní kurzy: Ideologie a sociální změny – zaměřené na současnou globální krizi a její dopady na Řecko; a Community & Tourism Analysis – kde byli schopni sledovat, jak krize ovlivňuje lidi, Řeky i hosty, přímo na místě. Ve své práci, diskusích a závěrečných hodnoceních měly moje čistě americké studentky – od nastupujících druháků až po právě promující seniory – hodně co říct.
Na pozadí mi dovolte říci, že jsme studenty vystavili široké škále četeb a analýz na toto téma a uspořádali jsme prezentace z celého spektra politických názorů, ať už se jedná o některé z nich. Měli jsme prezentaci od mainstreamového think-tanku, který více než dostatečně vysvětloval oficiální linie zastávané řeckou dvoustranickou elitou, slyšeli jsme od zástupce ministerstva zahraničí, od bývalého diplomata USA, stranických funkcionářů z menších stran, vysoké učitel/bloger a mnoho, mnoho lidí všech ras a barev v ulicích Atén, Peloponésu, Kréty a Karpathosu. Všichni řečníci byli informativní ze svých úhlů pohledu. A dialog nás často vedl ke srovnání Řecka a USA.
Řečník mainstreamového think tanku předvedl vynikající a upřímnou prezentaci. Charakterizoval opatření, která byla uvalena na řecký lid, jako „neslýchaná“, včetně snížení platů, mezd, pracovních míst a veřejných výdajů; otevření širokého okruhu profesí; a samozřejmě „fileto“ (filé): privatizace veřejných podniků a majetku. Nejpozoruhodnější byly jeho odpovědi na otázky amerických studentů o teoretických základech a empirické historii takových programů.
Zatímco řečník think-tanku byl jasně proti jakékoli představě o vystoupení Řecka z eurozóny, připustil možnost „ostříhání vlasů“, kdy by mohlo dojít k novému projednání podmínek půjček Řecku. Ale byl zcela jasný a přímý, že bez možnosti devalvace mimo euro je jedinou možností na stole devalvace práce a kvality života pro průměrné Řeky.
Když byl řečník dotázán na výsledky privatizace veřejných služeb a majetku jako pozitivního nástroje ekonomického rozvoje a z hlediska snižování dluhu, měl řečník opět zcela jasno: neexistuje tak spolehlivý záznam, že by privatizace přinesla takové výsledky. Bylo mu také jasné, že na politické úrovni se nediskutuje o tom, jít po bankách nebo bohatých.
Je ironií, že bývalý americký diplomat byl jedním z nejneústupnějších ohledně důležitosti politiky a protestů. Zdůraznil, že ani oni (američtí studenti studující v zahraničí) by se neměli bát a že tyto akce jsou historicky silné.
Zástupce strany z levice byl „učebnicí“ své anatomie současné krize, odvolával se na politickou a ekonomickou manipulaci globálního kapitalistického systému a tezi Naomi Kleinové o „šokové doktríně“. Kromě toho tento řečník vytvořil souvislosti mezi krizí a rolí mládeže, „arabským jarem“ (Egypt atd.) a globální změnou klimatu. Jeho hlavním důrazem bylo, že „existují alternativy“.
Učitel však ukradl srdce amerických studentů svou přímou a upřímnou analýzou a sdělením. Rychle zavedl jeden zásadní alternativní přístup: "My (Řekové) musíme vládnout naší vlastní zemi!" Jak to kontrastovalo s vrstvami hráčů a analýz a Trojkou a Wall Street! Když to řekl, připustil, že Řekové zapomněli udržet své politiky a politický systém pod kontrolou. Dodal však, že v popředí řešení je potřeba demokracie – nikoli zahraniční nebo domácí bankéři nebo Trojka. Jako příklad stavu demokratického procesu v Řecku uvedl křik o nabídkách půjček ze strany Číny a Ruska za lepších podmínek – nabídky, které řecký premiér a/nebo EU a MMF* mohly Řecku zablokovat v přijetí. Přirozeně vyvstávají otázky: Je to demokracie? Je to „volný trh“? Pokud ne, čí je to trh?
Svou vášnivou prezentaci před mými studenty University of Pittsburgh uzavřel prohlášením během bleskového Q/A, které si mnozí odnesli domů: „Revoluce si klade za cíl vytvářet věci – ne je ničit!“ Přístup zdola nahoru u těchto mladých žen rezonoval.
Moji američtí studenti celkově cítili, že ekonomickou krizi v Řecku způsobili bezohlední bankéři a neregulované (dostatečně) finanční trhy. Skutečně kritizovali EU a řecké představitele, kteří umožnili Řecku vstoupit do eurozóny dříve, než Řecko skutečně splnilo jejich vlastní kritéria. Studenti (stejně jako mnozí z nás) také zřejmě nedokážou pochopit, jak může celá země nakupovat úsporná opatření, o kterých se odborníci shodují, že se nesčítají a nebudou fungovat. Dále řekli, že jsou si jisti jednou věcí: Američané by nikdy nedovolili cizím mocnostem – ať už jsou to technokraté nebo tvůrci politik – hrubě drtit jejich zemi, čímž by se stala soukromou a spravovanou kolonií globálního finančního kapitálu!
Z praktického hlediska si tito amatérští studenti položili několik hlubokých, ale zásadních otázek: Jaké jsou skutečné výhody pro Řecko a Řeky, že jsou v EU?; proč by měla být dělnická a střední třída v Řecku činěna k odpovědnosti za splacení špatných půjček poskytnutých bankéři a přijatých zkorumpovanými politiky?; proč by někdo souhlasil s rozkouskováním a privatizací vlastní země?
Sázky jsou vysoké. Už jsme viděli, jak Barack Obama přišel téměř z ničeho nic, aby vyhrál volby založené na „Naději“. Od té doby jsme byli svědky toho, jak Tea Party ovlivnila odpor ve volbách v polovině období. Kdo bude světovými lídry v boji proti globálním bankéřům, se teprve uvidí. Ze zkušeností a příkladu této malé skupiny mladých amerických univerzitních studentů můžeme začít odpovídat na Weisbrotovu řečnickou otázku, jak by Američané reagovali na obdobná opatření, která jim byla uvalena v USA.
* Zatímco některý řecký tisk poukazoval na tento aspekt zvládání krize a veřejné osobnosti, jako je renomovaný skladatel Mikis Theodorakis, opakovaně přinášely otázku, „byly na přelomu let 2009 a 2010 podány další nabídky na půjčky?“ nebyl v parlamentu požádán. Bylo by snadné to provést logisticky pomocí formátu „parlamentních otázek“. Odpověď předsedy vlády by záležitost vyřešila; tuto otázku však zatím žádná strana v parlamentu nepoložila. Moji američtí studenti byli překvapeni: "Proč se na to nikdo nezeptal v parlamentu?" Dobrá otázka!
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat