„KDYBY Američané... začali této válce věnovat pozornost, stala by se ještě méně populární,“ cituje Michael Hastings hlavního poradce generála Stanleyho McChrystala v časopise Rolling Stone s odkazem na konflikt v Afghánistánu.
Dotyčný článek si získal značnou proslulost kvůli svým důsledkům, jmenovitě McChrystalovu propuštění z pozice nejvyššího vojenského pohlavára v Afghánistánu poté, co on a řada jeho pomocníků byli citováni jako zesměšňování některých předních představitelů Obamovy administrativy. Drama, možná nevyhnutelně, zastínilo některé Hastingsovy pravděpodobně významnější postřehy, včetně určité míry nevole mezi americkými vojáky ohledně McChrystalovy protipovstalecké strategie neboli COIN.
Zkratka nese nešťastnou ozvěnu COINTELPRO, kontrarozvědného programu nasazeného FBI proti domácím politickým disidentům v USA od poloviny 1950. let. Ať je to jak chce, COIN je zdánlivě zaměřen na snížení civilních obětí mezi Afghánci a požaduje „odvážnou zdrženlivost“ ze strany okupačních sil. Smyslem je nestřílet na nic, co se hýbe, dát neozbrojeným Afgháncům výhodu v pochybnostech, vyhýbat se hlídkování v oblastech, kde je větší pravděpodobnost smrtelných střetnutí a tak dále.
Američtí vojáci mají pocit, že tato politika přímo přispěla ke zvýšení jejich počtu obětí. Minulý měsíc byl pro USA a jejich spojence v Afghánistánu dosud nejsmrtelnější. Zdá se ale, že mrtvé na druhé straně nikdo pečlivě nepočítá. „Dokonce i ve své nové roli vedoucího amerického evangelisty pro boj proti povstalcům,“ píše Hastings, „McChrystal zachovává hluboko zakořeněné instinkty lovce teroristů. Aby vyvinul tlak na Taliban, zvýšil počet jednotek speciálních sil v Afghánistánu ze čtyř na 19. „Radši tam dnes večer zasáhněte čtyři nebo pět cílů,“ řekne McChrystal Navy Seal, kterého vidí na chodbě velitelství. . Pak dodá: 'Ale budu tě za to muset ráno vynadat.' “
Tolik k odvážné zdrženlivosti. Ale pak, jak Hastings zdůrazňuje, před svým jmenováním do Afghánistánu McChrystal „strávil pět let řízením nejtajnějších černých operací Pentagonu“. Staré zvyky umírají tvrdě, i když se generál naučil etiketě hluboce se omlouvat Hamídu Karzáímu za ty nehoráznější pohoršení. Afghánský prezident si pozornost zjevně užíval; koncem minulého měsíce byl jeho jedním z mála hlasů, který požadoval, aby McChrystal mohl zůstat na svém místě.
Zprávy také naznačují, že náčelník pákistánské armády, generál Ashfaq Parvez Kayani, není nadšený, že McChrystal nahradil Davida Petraeuse. McChrystal byl častým návštěvníkem Islámábádu (a Petraeus je pro Pákistánce stěží cizí), ale to, co ve Washingtonu vyvolalo poplach, je nedávná návštěva Kayaniho a šéfa ISI Ahmada Shuja Paši v Kábulu.
Americké a pákistánské zdroje tvrdily, že primárním účelem těchto cest bylo zprostředkovat dohodu o sdílení moci mezi Karzáím a skupinou Džaláluddín Hakkání sídlící v Pákistánu, ačkoliv Islámábád i Kábul to popřely. Karzáího propuštění páru vysokých pomocníků zvláště nepřátelských vůči vlivu Pákistánu před několika týdny a zprávy z minulého týdne, že několik afghánských vojenských důstojníků bude posláno na výcvik do Pákistánu, přispěly k vnímání změněné dynamiky mezi sousedy.
To by mohlo být považováno za zdravé znamení: vzhledem k tomu, že Kábul i Islámábád mají bojovat proti Talibanu (i když ne nutně proti stejným silám), nepomůže, když jsou protichůdné. Je však otevřen i alternativním výkladům, v neposlední řadě ve světle skutečnosti, že pákistánské vměšování do záležitostí Afghánistánu od konce 1970. let přineslo oběma zemím bolestné výsledky. V poslední době byla pákistánská strana zaměstnána myšlenkou čelit indickému vlivu – a bylo hlášeno, že síť Haqqani byla nasazena k útokům na indické zájmy v Afghánistánu. Říká se tedy, že má Lashkar-e-Taiba; pokud je to pravda, překročila tato konkrétní teroristická skupina hranice bez oficiální pomoci?
Bylo by mnohem lepší, kdyby Indie a Pákistán uznaly svůj společný zájem na stabilním a nezávislém Afghánistánu a regionálním prostředí bez terorismu a spolupracovaly na dosažení tohoto cíle.
Bylo by mnohem horší, kdyby Kábul a Islámábád uzavřely nějakou dohodu s některými šiřitele militantního tmářství, která by se mohla krátce nato rozplést a uvěznit oba národy v talibanistickém bahně.
Zároveň po téměř devíti letech války může být jen málo prostoru pro pochybnosti o tom, že americké vojenské strategie nikam konkrétně nevedly. Nejnovější varianta, COIN, je zjevně založena na francouzských a amerických zkušenostech v Alžírsku a Vietnamu, které vynikají, pokud vůbec něco, jako výjimečně brutální příklady koloniální duplicity a imperiálního přesahu. „Nikdy více“ je jediná lekce, kterou lze rozumně vyvodit z obou neštěstí, nikoli „udělejme stejné chyby a spáchajme stejné zločiny znovu“.
Došlo k domněnkám, že McChrystal rozpoznal marnost americké války a vystavení sebe a svých zaměstnanců reportérovi zastupujícímu rozhodně levicový časopis bylo ve skutečnosti jeho osobní strategií odchodu. Jeho sesazení bylo srovnáváno s akcí Harryho Trumana proti Douglasu MacArthurovi během korejské války a vyhozením řady generálů Abrahama Lincolna během americké občanské války. Ale Lincoln nesl osobní urážky s klidem: chtěl jen generála, který by byl ochotný bojovat s Konfederací, a nakonec jednoho našel v Ulysses S. Grantovi. Trumanovi se téměř podařilo zabránit MacArthurovi ve vyprovokování třetí světové války.
Ale tito dva prezidenti také demonstrovali důležitou zásadu civilní přednosti v řetězci velení. Barack Obama udělal totéž. Podařilo se mu také, možná proti jeho vůli, oživit debatu o americké roli v Afghánistánu. A fakticky vyloučit Petraeuse jako republikánského prezidentského kandidáta pro rok 2012. Takže z toho nakonec může vzejít něco dobrého.
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat