Projekt Trayvon Martin případ nebyl od samého začátku ničím menším než žalem. Bez ohledu na to, čemu kdo věří o Trayvonově minulosti, jeho nevině resp George Zimmerman's, faktem zůstává, že teenager je mrtvý. Upřímně jsem si nemyslel, že bych se emocionálně rozpadl víc, než když jsem byl nad příběhem Přátelství Rachel Jeantel s Martinem pramenilo z toho, že byl jedním z mála lidí který si ji nikdy nevybral. Příběh vykreslil tak tragický obraz přátelství a dvou lidí, jejichž životy už nikdy nebudou stejné.
Pak přišly svědectví a reakce rodičů Trayvona Martina z tohoto týdne, aby mě – a tak velkou část Ameriky – nechali na zemi. V pátek ráno se Sybrina Fultonová postavila, aby promluvila o svém synovi. Jako součást svého svědectví ona musela identifikovat křik svého dítěte v jeho posledních vteřinách života. Později během dne musela Tracy Martin sedět u soudu, když soudní lékař Dr Bao vysvětlil, jak Trayvon zemřel v hrozných bolestech a byl naživu několik minut po střele do hrudníku.
Pátek – skoro stejně jako den, kdy byl Trayvon zastřelen – byl v podstatě noční můrou každého rodiče. Trayvonovi rodiče se museli postavit tváří v tvář vraždě svého syna, zatímco Fulton byla vyslýchána, zda si její syn skutečně zaslouží být zabit. Tracy musela sedět ve stejné místnosti jako muž, který střelil jeho syna do hrudi, a nedokázala mu to oplatit ani popustit vztek, který musí cítit.
Ano, tohle je pro rodiče ten nejhorší den, jaký si lze představit. Ale je to jedna z věcí, kterou rodiče afroamerického dítěte museli přijmout jako možnost.
Mám syna, který se narodil v říjnu, pár týdnů předtím, než se státní zástupce a obhajoba setkali u soudu argumentovat, zda by měly být přijaty Martinovy školní záznamy takže případ byl znovu ve zprávách. Když jsem sledoval, jak se objevují další podrobnosti o případu a argument, že předchozí školní výsledky dítěte mohou být použity k ospravedlnění jeho smrti, cítil jsem pocit beznaděje.
Vždy existují obavy z rodičovství, ale výchova černého muže v Americe přináší své jedinečná sada paniky. Když jsem vyrůstal, moji rodiče a starší sourozenci mě varovali před místy, kde bych mohl být profilován a kde bych mohl čelit nebezpečí, stejně často, jako mě varovali před čtvrtěmi známými zločinem. Ale nakonec žádné plánování ani slova rady nezachrání mě ani mého syna před neoprávněným zastřelením při pokusu o koupi pytlíku bonbonů.
Zatímco většina rodičů je v noci vzhůru a přemýšlí, jak ochránit své děti před nekontrolovatelnými, jako jsou opilí řidiči nebo přepadení, Trayvonovi rodiče, moji rodiče a rodiče černých mužů po celé zemi také žijí ve strachu, že se jejich děti nevrátí domů, protože někdo mysleli si, že představují nebezpečí pro komunitu.
Takže tam byli, dva rodiče černého muže, seděli u soudu a prožívali vrchol toho strachu. A uvědomění si, že muž, který zastřelil jejich dítě, mohl odejít za to, že ho zabil. Aby toho nebylo málo, museli slyšet obhajobu, která zpochybňuje jejich rodičovství, zda Fulton skutečně ví, jak zní její syn, a na internetu hlásili, že Tracy možná nebyla tím nejlepším rodičem.
Od Martinovy smrti chlapce tito dva lidé vychovávali, milovali a viděli pro jeho krásu jako mladého muže vylíčený jako násilník. Násilné dítě. Hrnec, který se neuměl chovat ve škole. Někdo, kdo si podle obhajoby sám zavinil smrt.
Je to všechno mučivé sledovat. Trhá mi srdce kvůli Trayvonovým rodičům a jejich sledování u soudu tento týden vyneslo na světlo všechny mé obavy z toho, že jsem rodičem černého muže. Sledovali jsme je, jak si prohlížejí obrázek mrtvého, zakrváceného těla jejich syna roztaženého na dně Florida chodník. Viděli jsme, jak se Trayvonova matka snaží uklidnit, zatímco jsme slyšeli poslední výkřiky jejího syna.
Jak bude můj syn starší a bude se vydávat do světa, navždy budu mít vzpomínky na Trayvona a jeho rodiče. A strach, že jednoho dne nás Amerika vystaví tomu, co prožívá rodina Martinových.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat