Dne 16. října 2007 zveřejnila pařížská organizace Reportéři bez hranic (RSF) svůj „Worldwide Press Freedoms Index 2007“. RSF tvrdí, že je neutrální, objektivní a zajímá se výhradně o svobodu tisku. Toto tvrzení ale neobstojí při zkoumání. Index z roku 2007, zatížený rozpory, ve skutečnosti není ničím jiným než podvodem a naopak ukazuje, že sdružení řízené Robertem Ménardem od roku 1985 hájí velmi specifický zájem a politickou agendu. (1)
K vytvoření indexu pro rok 2007, který pokrývá období mezi 1. zářím 2006 a 1. zářím 2007, používá RSF 50 kritérií rozdělených do 7 kategorií seřazených podle důležitosti. V první kategorii „FYZICKÉ ÚTOKY, VĚZNĚNÍ A PŘÍMÉ HROZBY“ má nejvyšší prioritu počet zavražděných, uvězněných, mučených nebo týraných, unesených nebo zmizelých, napadených nebo zraněných a ohrožených novinářů a mediálních asistentů. Přítomnost ozbrojených milicí nebo tajných organizací zaměřených na novináře,“ stejně jako to, zda novináři museli být při své práci doprovázeni bodyguardy nebo museli používat bezpečnostní opatření (neprůstřelné bundy, obrněná vozidla atd.), je rovněž považována za nejvyšší obavu. (2)
Další zvažovanou kategorií RSF byly „NEPŘÍMÉ HROZBY A PŘÍSTUP K INFORMACÍM“ a definuje to jako útoky nebo hrozby proti aktivistům za svobodu tisku, sledování novinářů, problémy s přístupem k veřejným nebo oficiálním informacím, omezený fyzický nebo zpravodajský přístup do jakýchkoli regionů země a problémy se získáváním novinářských víz pro zahraniční média. (3)
Francouzská organizace pak uvedla „PRÁVNÍ SITUACE A NEODŮVODNĚNÉ STÍHANÍ“, což bylo nastíněno jako neoprávněné právní kroky proti novinářům, případy narušení soukromí novinářských zdrojů a také nestíhání osob odpovědných za vážné porušování svobody tisku. Do klasifikace je zahrnuta také cenzura a autocenzura, státní monopol médií, volný přístup k internetu a ekonomický a administrativní tlak. (4)
Pomocí těchto standardů RSF stanoví svůj roční index, který zahrnuje 169 zemí. Podle údajů organizace bylo během roku zavražděno 105 novinářů. Nejnebezpečnějším místem byl Irák, kde bylo zabito nejméně 62, následovaný Mexikem (8), Somálskem (7), Pákistánem (4), Afghánistánem (4), Srí Lankou (2) a Eritreou (2). Nebylo by žádným překvapením, kdyby tyto země skončily s nejnižším skóre. S výjimkou Eritrea na 169. místě však tomu tak není. Politické a ideologické kritérium Roberta Ménarda nakonec zastínilo zbytek. (5)
Jak to, že Eritrea, kde byli zavražděni pouze dva novináři, skončila pod Irákem (157), Mexikem (136), Somálskem (159), Pákistánem (152), Afghánistánem (142) a Srí Lankou (156)? Možná proto, že tento národ je na černé listině Washingtonu a RSF dostává finanční prostředky z fronty CIA National Endowment for Democracy, NED? (7)
Jaké je také vysvětlení pro Kubu na 165. místě, když tam od roku 1959 nebyl zabit ani jeden novinář? Proč je tento národ zařazen pod Irák, Mexiko, Somálsko, Pákistán, Afghánistán, Srí Lanka, Brazílie (84), Čína (163), Spojené státy americké (48), Haiti (75), Nepál (137), Paraguay (90), Peru (117), Demokratická republika Kongo (133), Turecko (101) a Zimbabwe (149), kde byl zabit alespoň jeden novinář? RSF vysvětluje, že špatné umístění Kuby je způsobeno vězněním novinářů. Za předpokladu, že má organizace v tomto bodě pravdu – což ve skutečnosti zdaleka není pravda –, nebylo by zabíjení novinářů stále vážnější než jejich uvěznění? (8)
RSF je tak posedlá Kubou, že neváhá a bezostyšně si protiřečí. Například RSF považuje Čínu – kde byl zabit jeden novinář – za „největší věznici pro novináře na světě“, kde je zadrženo 33 mediálních profesionálů a 50 uvězněných „kybernetických disidentů“, což jsou všechna čísla podle organizace, je umístěna nad Kubou. Jak může RSF očekávat, že bude brána vážně? Možná by se tato zloba dala vysvětlit tím, že RSF dostává finanční podporu od krajně pravicové kubánské organizace Center for a Free Cuba (která je sama hojně financována Washingtonem), jejíž prezident Frank Calzón je bývalý vůdce teroristické organizace Cuban American Národní nadace. (9)
Kromě toho, jak lze vysvětlit hodnost Venezuely 114? I když tam nebyl zabit ani jeden novinář, Venezuela se řadí pod Brazílii, Spojené státy, Haiti, Paraguay a Turecko, kde alespoň jeden novinář přišel o život. Jak lze ospravedlnit tuto hodnost, když se ve Venezuele tisk těší svobodě, kterou by netolerovala ani největší západní demokracie (některá soukromá média při různých příležitostech otevřeně vyzývala k zavraždění prezidenta Cháveze)? Možná je to jen součást propagandistické války RSF proti prezidentu Hugo Chávezovi, hlavnímu cíli USA v Latinské Americe. (10)
Co se stalo v Bolívii, že tento národ klesl z 16. místa v roce 2006 na 68 o rok později? Kde zabili novináře? Kde zavřely soukromé mediální zdroje? Nic takového. Ale prezident Evo Morales, který zahájil velkolepé ekonomické a sociální reformy, je nyní ve Washingtonu. RSF, věrná svým principům, následuje příklad svých sponzorů a haní všechny pokrokové a lidové vlády Latinské Ameriky. (11)
Stejně tak, jak lze vysvětlit klasifikaci Íránu (166), kde nebyl zabit ani jeden novinář, kromě skutečnosti, že tato země je součástí osy zla určené Bushem? Proč jsou USA (48 a 111) rozděleny do dvou kategorií (národní území a extrateritoriální)? Jaký jiný důvod by RSF mohla mít k tomuto rozlišení, než je zřejmý cíl zprostit USA viny za porušování spáchané na územích, která okupují? (12).
Jak lze snadno vidět, Reportéři bez hranic nejsou spolehlivým zdrojem. Její skrytá politická agenda se stala až příliš evidentní a její zloba vůči některým národům, které jsou na americké černé listině, je stěží věcí náhody. Štědré příspěvky obdržené od NED vysvětlují spojení RSF s Bílým domem. Robert Menard neřídí organizaci, která hájí svobody tisku, ale místo toho propagandistický úřad financovaný ekonomickými a finančními konglomeráty ve službách světových mocných.
Přeložil Dawn Gable
Poznámky
(1) Reporters sans frontières, «Classement mondial de la liberté de la presse 2007. L'Erythrée en dernière position pour la première fois; les membres du G8 regagnent du terén, sauf la Russie», 16. října 2007. http://www.rsf.org/article.php3?id_article=24011 (místo konzultováno 17. října 2007).
(2) Reporters bez hranic, «Classment mondial de la liberté de la presse 2007. Critères pour l'établissement du classement mondial 2007 de la liberté de la presse», 16. října 2007. http://www.rsf.org/article.php3?id_article=24018 (místo konzultováno 17. října 2007), kritérium 1 až 12.
(3) Tamtéž, kritérium 13 až 19.
(4) Tamtéž, kritérium 20 až 50.
(5) Reporters bez hranic, «Baromètre de la liberté de la presse 2006», 2006. http://www.rsf.org/tues_2006.php3 (místo konzultováno 17. října 2007); Reportéři bez hranic, «Baromètre de la liberté de la presse 2007», 2007. http://www.rsf.org/rubrique.php3?id_rubrique=73 (místo konzultováno 17. října 2007).
(6) Reporters bez hranic, «Classement mondial de la liberté de la presse 2007. L'Erythrée en dernière position pour la première fois; les membres du G8 regagnent du terén, sauf la Russie», op. cit.
(7) Robert Ménard, «Diskuzní fórum s Robertem Ménardem», Le Nouvel Observateur, 18. dubna 2005. www.nouvelobs.com/forum/archives/forum_284.html (místo konzultováno 22. dubna 2005).
(8) Reporters bez hranic, «Classement mondial de la liberté de la presse 2007. L'Erythrée en dernière position pour la première fois; les membres du G8 regagnent du terén, sauf la Russie», op. cit.
(9) Reportéři bez hranic, «Baromètre de la liberté de la presse 2007. Journalistes emprisonnés», 2007. http://www.rsf.org/rubrique.php3?id_rubrique=76 (místo konzultováno 17. října 2007); Reportéři bez hranic, «Baromètre de la liberté de la presse 2007. Cyberdissidents emprisonnés», 2007. http://www.rsf.org/rubrique.php3?id_rubrique=79 (místo konzultováno 17. října 2007); Reportéři bez hranic, «Lettre ouverte à ses détracteurs», Réseau Voltaire, 12. září 2006. http://www.voltairenet.org/article143413.html?var_recherche=Reporters+sans+fronti%C3%A8res?var_recherche=Reporters%20sans%20frontières (místo konzultováno 12. září 2006); Salim Lamrani, «La Fondation nationale cubano-americaine est une organizationteroriste», Mondialisation, 27. července 2006.
(10) Reporters bez hranic, «Classement mondial de la liberté de la presse 2007. L'Erythrée en dernière position pour la première fois; les membres du G8 regagnent du terén, sauf la Russie», op. cit.
(11) Reporters bez hranic, «Classement mondial de la liberté de la presse 2006. Corée du Nord, Turkménsko, Erythrée: le trio infernal», říjen 2006. http://www.rsf.org/article.php3?id_article=19318 (místo konzultováno 17. října 2007).
(12) Reporters bez hranic, «Classement mondial de la liberté de la presse 2007. L'Erythrée en dernière position pour la première fois; les membres du G8 regagnent du terén, sauf la Russie», op. cit.
Salim Lamrani je francouzský profesor, spisovatel a novinář, který se specializuje na vztahy mezi USA a Kubou. Vydal knihy Washington contre Cuba (Pantin: Le Temps des Cerises, 2005), Cuba face à l'Empire (Genève: Timeli, 2006) a Fidel Castro, Cuba et les États-Unis (Pantin: Le Temps desCerises, 2006 ).
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat