ŠEST MĚSÍCŮ po katastrofálním zemětřesení na Haiti byly zrazeny sliby nejmocnějších vlád světa poskytnout miliardovou pomoc jedné z nejchudších a nejslabších vlád světa.
Po zemětřesení, které 12. ledna zasáhlo Haiti, došlo k okamžitému přívalu solidarity – lidé z USA po Palestinu a dále dávali nevládním organizacím a charitativním organizacím, i když si sami nemohli mnoho dovolit.
Na konci března uspořádala Organizace spojených národů mezinárodní konferenci pro dárce na financování obnovy Haiti, kde desítky zemí přislíbily v příštích několika letech téměř 10 miliard dolarů a více než 5 miliard dolarů na prvních 18 měsíců nouzové rekonstrukce.
Rekordy světových mocností jsou ale v příkrém rozporu s štědrostí jejich občanů. USA, Francie, Kanada a OSN – nemluvě o řadě nevládních organizací (NGO) s kontakty na vysokých místech – neudělaly téměř nic, aby uprchlíkům poskytly alternativní přístřeší. Nepodařilo se jim odstranit trosky, natož začít s rekonstrukcí, a porušili svůj slib poskytnout pomoc.
Místo toho je zemětřesení na Haiti využíváno jako záminka k nastartování neoliberálního ekonomického plánu pro zemi a k posílení nyní 6 let staré okupace OSN k potlačení jakéhokoli odporu.
Mezitím je situace na Haiti nadále zoufalá. Zemětřesení zabilo asi 300,000 1.5 lidí, včetně odhadem jedné čtvrtiny vládních pracovníků. Zničilo bezpočet domů a zanechalo 8 milionu lidí bez domova a zřítilo Národní palác a zničilo většinu dalších vládních budov. Celkově Meziamerická rozvojová banka odhaduje, že zemětřesení způsobilo škody mezi 13 a XNUMX miliardami dolarů.
O šest měsíců později je těchto 1.5 milionu lidí stále bez domova a snaží se přežít v 1,300 uprchlických táborech. Podle zpráv je překvapivě 232,000 XNUMX těchto bezdomovců stále bez stanů nebo plachet. Pouze jedna čtvrtina táborů je spravována buď haitskou vládou, nebo humanitárními organizacemi.
Podle Montreal Gazetteponurý účet, Port-au-Prince:
stále vypadá jako válečná zóna… Tábory, které si stovky tisíc Haiťanů postavily několik hodin poté, co byly zničeny jejich životy, se stávají trvalými slumy.
Pozdě odpoledne přívalové deště promáčí věci a zanechávají kaluže o velikosti jezera, ve kterých se množí komáři a pak šíří malárii. Všude je slyšet hluboký chraplavý kašel. Svrab a další infekce přeměňují jemnou dětskou pokožku na dráždivé červené hrbolaté vyrážky. Břicho otéká a vlasy se z podvýživy barví do oranžova. Zvracení a průjem jsou běžné jako mouchy.
Zatímco se zranění po zemětřesení zhojila v jizvy, dochází k nesčetným nehodám způsobeným chaotickými životními podmínkami – batolata padají do kádí s vařící rýží nebo fazolemi, lidé si lámou končetiny o kusy betonu a drátu, celé rodiny se při vaření otráví oxidem uhelnatým. jejich stany. V okolí města zápach hnijících těl vystřídal zápach hnijících hromad odpadků.
Vlády, mezinárodní instituce ani nevládní organizace se nezabývaly budováním alternativ k těmto táborům. Jeden velký alternativní tábor, který byl založen, skutečně odhaluje, jak haitská elita využívá krize k zisku.
Haitská vláda ve spolupráci s americkou armádou zahájila výstavbu v Corail Cesselesse, téměř 15 mil od Port-au-Prince, s cílem vybudovat nové město s 300,000 7,000 obyvateli. Pověřila Gerarda Emile "Aby" Bruna, prezidenta společnosti Nabatec Development, aby dohlížel na přesun asi XNUMX XNUMX lidí z tábora squatterů na golfovém hřišti Petionville do nového umístění.
Podle Jonathana Katze z Associated Press je Brun "také hlavním vyjednavačem s jihokorejskými oděvními firmami na vybudování továren, které podle haitských představitelů pravděpodobně půjdou do Corail Cesselesse. Tábor, který založil, je potenciálním zdrojem pracovníků pro tyto továrny." která může využít velkorysých amerických dovozních zákonů pro textilie sestavené na Haiti.“
Tábor se však nachází v záplavové oblasti bez vegetace, která by poskytovala úkryt před spalujícím sluncem nebo přívalovými bouřemi v období hurikánů. Řekl to pracovník Oxfamu New York Times že plán Corail Cesselesse "nepředstavuje jasné strategické myšlení ze strany vlády. Je to jako Súdán. V dohledu není žádný strom. A lidé se cítí opuštěni. Mají problémy s hledáním činností generujících příjem a brzy budou mít problémy se živit."
Mezitím v Port-au-Prince a okolních městech navzdory slibům zůstávají zničené domy, nemocnice a budovy tak, jak byly den po zemětřesení.
Dosud bylo odstraněno pouze 5 procent z odhadovaných 26 milionů krychlových yardů sutin po zemětřesení. The New York Times uvádí, že "odborníci říkají, že odklízení trosek by tisíci kamionům trvalo tři až pět let, i když v současnosti odváží méně než 300 kamionů." Dárcovským zemím, nevládním organizacím a haitské vládě se podařilo postavit pouze 5,500 XNUMX úkrytů odolných vůči hurikánům.
- - - - - - - - - - - - - - - -
VEDOUCÍ Čísla v humanitárním úsilí – jako Bill Clinton, spolupředseda Prozatímní komise pro obnovu Haiti (IHRC) – tvrdí, že neúspěšné sliby o rekonstrukci jsou výsledkem obrovské katastrofy a mezinárodní hospodářské krize, která vyčerpala dostupné zdroje. Haiti.
Ale to jsou výmluvy. Pokud by Haiti bylo prioritou, velmoci by peníze našly. Protože tomu tak není, slíbili pouze mizernou částku 10 miliard dolarů. Porovnejte to s částkou, kterou USA vynakládají na své skutečné priority – například na Pentagon, což je 663 miliard dolarů pro rok 2010. A rozsah katastrofy by neměl být omluvou pro nečinnost. důvod k masivní mobilizaci zdrojů na rekonstrukci.
Spíše než aby zvýšily úsilí o pomoc, dárcovské země – s pomocí západních médií – dělají z haitské vlády obětního beránka, aby odvrátily pozornost za to, jak málo toho udělaly.
Haitskému prezidentovi Renému Prévalovi například vyčítají, že nedokázal překonat problémy s držbou půdy a zajistit parcely pro nové bydlení. Ale většina velkých vlastníků půdy jsou spojenci USA. Americká vláda je tedy v lepší pozici než bezmocná Prévalova administrativa přimět vlastníky půdy, aby darovali peníze na novou výstavbu.
Není to proto, aby Préval nechal na holičkách. Byl to ubohá postava, která zmizela v důsledku zemětřesení a navzdory reptání o porušování suverenity poskytovala Haiti krytí imperiální zrady.
Například 12. července, šest měsíců od zemětřesení, zatímco hlavní město leželo v troskách – a jeho lidé v rozlehlých nových stanových slumech – rozdával Préval medaile na poctu zástupcům zemí a nevládních organizací, které pro obnovu udělaly tak málo. Port-au-Prince.
Ale vinit Prévala jako primární důvod nefunkčního stavu haitského státu je absurdní. USA, Francie a Kanada, stejně jako OSN, jsou přímo odpovědné za podkopání schopnosti haitského státu koordinovat rekonstrukci, natož budoucí rozvoj země.
Zrada na Haiti začala před staletími. Poté, co úspěšná otrokářská revoluce na Haiti získala nezávislost na Francii v roce 1804, evropské mocnosti podkopaly každý pokus země naplánovat nezávislý směr rozvoje v zájmu jejího lidu. Francie slavně požadovala, aby Haiti zaplatilo – v dnešních dolarech – 21 miliard dolarů jako reparace za ztrátu majetku francouzských otrokářů – tedy jejich otroků.
Od 1980. let USA zavedly neoliberální politiku – to, co Haiťané nazývali „plán smrti“, která ohrozila schopnost státu řídit ekonomiku. USA například přinutily bývalého prezidenta Jeana-Bertranda Aristida a jeho tehdejšího spojence Prévala, aby privatizovali státní podniky a snížili cla na dovoz rýže. Tato politika zvýšila nezaměstnanost mezi městskými dělníky a podkopala haitskou produkci rýže do té míry, že země je dnes závislá na dotované americké rýži. V důsledku toho příjem na hlavu klesl o jednu pětinu – ze 600 USD v roce 1980 na dnešních 480 USD.
Mezitím USA a jejich mezinárodní spojenci spolupracovali na kastraci každého pokusu využít haitský stát ke zlepšení podmínek zbídačených rolníků a městské chudiny. Například Aristide byl donucen opustit svou zvolenou pozici prezidenta dvakrát převraty v roce 1991 a 2004 – aby zabránil sociální reformě v zájmu haitských rolníků, dělníků a chudých.
Od druhého převratu nemá haitský stát nad zemí žádným způsobem kontrolu. Ekonomiku Haiti řídí USA, další imperiální mocnosti a mezinárodní finanční instituce a OSN prostřednictvím své nesprávně pojmenované Stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH) okupuje zemi od roku 2004 a vládne jí tradičním neokoloniálním způsobem.
- - - - - - - - - - - - - - - -
NYNÍ TYTO mocnosti potřebují obětního beránka, protože po všech těch fanfárách, které doprovázely dárcovské konference, se jim to nepodařilo.
Pouze Brazílie, Norsko, Estonsko a Austrálie předložily IHRC všechny své slíbené dary. The Washington Post uvedla, že dárci poskytli pouze 2 procenta z 5.3 miliardy dolarů slíbených na kritických prvních 18 měsíců nouzové rekonstrukce. Podle Programu lidského rozvoje OSN vydala IHRC sama o sobě pouze 506 milionů dolarů – pouze 9 procent z rozpočtu na rok 2010 až do poloviny roku 2011.
USA hrály ústřední roli v bránění pomoci Haiti. Senát podržel příspěvek USA ve výši 2.8 miliardy dolarů, přičemž klíčovou roli v zablokování tohoto balíčku pomoci hrál republikánský senátor Richard Lugar. Lugar trvá na tom, že dokud Préval nezajistí svobodné a spravedlivé volby – překlad, takové, které pro-U.S. kandidáti jistě vyhrají – a sníží překážky pro soukromé investice, USA by neměly uvolnit svůj plný příspěvek do IHRC.
V důsledku takových manévrů má IHRC ve své pokladně pouze 90 milionů dolarů. Nikdo by neměl zadržovat dech, dokud nepřijdou další. Hlavní světové vlády mají žalostné výsledky v plnění humanitárních slibů pro Haiti. Předchozí dárcovská konference OSN pro Haiti v dubnu 2009 přinesla příslib ve výši 400 milionů dolarů, ale pouze 15 procent finančních prostředků se kdy zhmotnilo.
To, kolik peněz IHRC utratilo, ukazuje, že nejmocnější vláda světa se více stará o vycpávání kapes svých vlastních korporací. Beverly Bellová z Institutu pro politická studia zjistila, že obrovské sumy peněz mají:
se vrátily zpět do dárcovských zemí, stejně jako 0.40 dolaru na každý dolar americké vládní pomoci, který zaplatil za americkou vojenskou přítomnost na Haiti alespoň první dva měsíce po zemětřesení. Nespočetné dolary jdou americkým firmám, jako jsou zemědělské korporace, jejichž přebytky rýže kupuje USAID, aby je dodala jako pomoc…
Jsou tu poplatky placené malé armádě konzultantů pracujících pro zahraniční vlády a mezinárodní agentury... Pak je tu úplatek, korupce a špatné plánování, což vše dále přesměrovává dolary na pomoc od těch, kteří zoufale přežili zemětřesení.
OSN také selhala na Haiti prostřednictvím krize. Představitelé OSN žijí odděleně od haitských mas v relativním luxusu. V odhalující katastrofě v oblasti vztahů s veřejností OSN utratila 10 milionů dolarů za pronájem dvou výletních lodí, Ola Esmeralda a Sea Voyager – které zaměstnanci OSN nazvali „Love Boat“ – k ubytování úředníků ze Světového potravinového programu a MINUSTAH.
Edmond Mulet, bývalý guatemalský diplomat, který vede misi OSN, řekl novinářům, že lodě jsou odměnou za tvrdou práci zaměstnanců OSN. "Je to to nejmenší, co pro ně můžeme udělat," řekl. "Pracují 14, 16 hodin denně. Místo bylo rozdrceno. Životní podmínky jsou opravdu otřesné."
Richard Morse, haitský americký hudebník a majitel hotelu Oloffson v Port-au-Prince, zachytil zprávu, kterou OSN posílá v prohlášení reportérům:
Pokud OSN žije na výletní lodi, je to dokonalá metafora toho, jak se na ně v zemi pohlíží. Pokud si myslí, že uprchlíci po zemětřesení by měli žít na výletních lodích, pak by měli dostat výletní lodě pro haitský lid, to je vše, co říkám. Pokud si to ovšem špatně nevykládám a oni jsou opravdu lepší než Haiťané.
MINUSTAH mezitím okupuje zemi od roku 2004, přičemž síly pocházejí z Brazílie a několika dalších zemí, včetně Izraele. Mezi nimi Mulet, generální tajemník OSN Pan Ki-mun a brazilský generál Luiz Guilherme Paul Cruz zvýšili okupační síly OSN na 8,940 vojáků a 4,391 policistů.
Okupace OSN stojí více než 51 milionů dolarů měsíčně. Jednotky OSN nemluví haitskou kreolštinou. Ve spolupráci s haitskou policií vycvičenou v USA hlídkují v chudých čtvrtích, zatýkají politické vězně a potlačují disent.
Stejně jako to udělali bezprostředně po zemětřesení, zahraniční vlády a média předváděly hrozbu násilného zločinu v uprchlických táborech, aby ospravedlnily zvýšenou přítomnost vojáků. Případy znásilnění a sexuálního násilí na ženách jsou nepochybně skutečným problémem. OSN ani haitská policie je ale nejsou schopny vyřešit.
Ve skutečnosti různá vyšetřování lidských práv zdokumentovala porušování lidských práv jak haitskou policií, tak silami MINUSTAH. Ještě v roce 2007 MINUSTAH vyhostil 114 srílanských vojáků po obviněních ze znásilnění a zneužívání dětí. V současné krizi si haitské ženy stěžují, že vojáci a policisté OSN požadovali sex výměnou za jídlo a pomoc.
Aby se mezinárodní mocnosti skutečně vypořádaly s příčinami násilí a znásilňování v táborech, musely by řešit strašlivé životní podmínky v táborech – přesně to, čemu se vyhýbaly. Utrácení 51 milionů dolarů měsíčně za vojáky a policisty jen zvýší násilí – násilí represivních složek používané proti zoufalým chudým lidem, zvláště když protestují proti jejich zhoršujícím se podmínkám.
- - - - - - - - - - - - - - - -
V ČERVNU se Haiti přehnaly protesty proti okupaci MINUSTAH a vládě Préval. Graffiti nasprejované na troskách Port-au-Prince odsuzuje OSN, USA, nevládní organizace a Préval.
Mnoho protestů a velká část graffiti volá po návratu Aristida. Mají také námitky proti Prevalově vybrané volební komisi, od které se očekává, že zakáže nejpopulárnější politickou stranu v zemi, Aristide’s Fanmi Lavalas, a tím zmanipuluje volby plánované na 28. listopadu.
Představitelé MINUSTAH dali jasně najevo, že jejich hlavní starostí je rostoucí odpor, a jejich vojáci zaútočili na demonstrace. Například 23. května řádili vojáci OSN v masivním uprchlickém táboře naproti Národnímu paláci a hodiny stříleli slzným plynem a gumovými projektily. Ve stejný den vojáci MINUSTAH zaútočili na Haitskou univerzitu a na studentský protest použili další slzný plyn a gumové projektily.
Naděje pro Haiti spočívá v tomto obnoveném odporu vůči koloniální okupaci. Pouze odpor může přimět mezinárodní síly, aby poskytly slíbenou pomoc – a zajistily, že pomoc bude sloužit zájmům haitských rolníků, dělníků a městské chudiny. Jak řekla reportérovi Jacqueline Cherilus, 22letá studentka medicíny na Université Lumière:
Američané a všichni, kdo poslali stany: Už nás to nebaví, ty stejné stany a plachty. Potřebujeme stavbu. Vidíte, jak silné jsou deště? Stany tomu dešti neodolají. Jak dlouho můžeme žít ve stanech a plachtách. Nemůžete žít dva nebo tři roky pod plachtou. Potřebujeme domy. Brzy nás čekají hurikány a záplavy.
Pomoc je špatně organizovaná a špatně rozdělená. Je spousta lidí, kteří nic nedostávají. Abychom měli skutečnou pomoc, potřebujeme sociální změnu.“
Mimo Haiti musí aktivisté vystupovat v solidaritě se vznikajícím protestním hnutím proti okupaci a za rozvoj v zájmu haitských rolníků, dělníků a městské chudiny.
Musíme klást několik požadavků. Především bychom měli podporovat právo Haiti na sebeurčení. Obnovu Port-au-Prince a zbytku země by měli mít pod kontrolou Haiťané a jejich vláda, nikoli imperiální mocnosti, jejich korporace, OSN a nevládní organizace.
Měli bychom vyzvat k okamžitému uvolnění slíbené pomoci haitskému státu, aby mohl zlepšit svou kapacitu poskytovat bydlení, zdravotní péči a vzdělání. Musíme také vyzvat k ukončení okupace Haiti OSN a ukončení jejího zákazu návratu Jeana-Bertranda Aristida. Kromě toho musí mít Aristidova strana Fanmi Lavalas, nejpopulárnější politická síla v zemi, umožněno účastnit se nadcházejících voleb.
Kromě almužny pomoci, jak slíbili, by měly USA, Francie a Kanada zaplatit reparace za škody, které způsobily Haiti. Francie může začít se splácením 21 miliard dolarů, které vymohla na zemi, když získala nezávislost.
Pouze tehdy, když bude Haiťanům dovoleno určovat svůj vlastní osud v ekonomice a politice, bude se Haiti moci rozvíjet v zájmu svého lidu.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat