Světová média se přímo zaměřují na konflikt ve Svaté zemi a na Ukrajině a o strašlivém utrpení lidu Jižního Súdánu se prakticky nepíše.
Za posledních sedm měsíců bylo zabito deset tisíc lidí. Jeden a půl milionu bylo nuceno opustit své domovy. Země na pokraji hladomoru.
Tento týden budou obyvatelé Jižního Súdánu jednoduše čekat, až znovu začne rozhovor, který může jejich zemi vyvést z měsíců extrémního utrpení – nebo možná také ne.
Mírové rozhovory budou pokračovat v etiopském hlavním městě Addis Abebě, pořádané regionálním orgánem východní Afriky, Mezinárodním vládním úřadem pro rozvoj (IGAD).
Navzdory dohodě o příměří prezident Salva Kiir a jeho bývalý viceprezident a rival Riek Machar několik týdnů mlčeli, zatímco konflikt nadále zuřil. Vůdcům válčících frakcí nyní zbývá pouhých deset dní na zformulování plánu přechodné vlády národní jednoty před dalším termínem IGAD, deset dní na to, aby svým lidem vydláždili cestu z utrpení a bídy.
Před sedmi měsíci, po politickém sporu mezi Kiirem a Macharem, násilí pohltil nově nezávislou zemi.
Následky byly hluboce brutální. Etnicita byla mobilizována pro politické a vojenské účely, stavěla komunity proti sobě a rozbíjela sociální strukturu země.
Komunity byly tak pohlceny konfliktem, že nebyly schopny pěstovat plodiny na jídlo. Trhy, kde se v poslední době dařilo obchodu, byly zničeny. Organizace spojených národů popisuje situaci jako nejhorší potravinovou krizi ve světě. Je to krize, která může být prohlášena za hladomor, pokud Kiir a Machar nepodniknou okamžitá opatření, aby našli způsob, jak spolupracovat – pro všechny lidi v Jižním Súdánu.
Pokud si myslí, že spolupráce je nemožná, stačí jim vzít v úvahu nedávnou historii mé vlastní země, Jižní Afriky, kde bývalí zahořklí nepřátelé založili vládu národní jednoty a společně zničili apartheid.
V Jižní Africe to bylo možné díky mimořádnému kádru vůdců, jehož ztělesněním byl Nelson Mandela. Mandela pochopil, že velkorysost, milost a vedení jsou neoddělitelně propojeny. V bývalém prezidentovi FW de Klerk našel ochotného partnera pro vyjednávání. Měli málo společného, ne vždy se shodli – a jejich příznivci také ne – ale povznesli se nad sebe a zúžili stranické politické pozice. Společně obdrželi Nobelovu cenu za mír. Jižní Afrika uspořádala své první demokratické volby pokojně. Někteří to nazývali „zázračné“.
Když to bylo možné v Jižní Africe, je to možné i v Jižním Súdánu. Pokud to bylo možné pro Mandelu a de Klerka – a vojáky pod jejich velením – je to možné pro Kiira a Machara.
Jižní Afrika samozřejmě nedosáhla svého mírového přechodu sama. Trvalý politický, morální a ekonomický tlak ze strany mezinárodního společenství nesmírně přispěl k zahájení jednání.
Situace v Jižním Súdánu volá po mezinárodním společenství o pomoc. Za podporu rozhovorů, za pomoc při odvrácení rostoucí humanitární krize – za vedení při zajišťování toho, aby mírový proces měl pro lid Jižního Súdánu správné výsledky.
Regionální samosprávy mohou očekávat, že obdrží stále větší počet uprchlíci. Měli by odložit své rozdíly, aby podpořili širší obraz – mírové urovnání.
Dobře si pamatuji radost, která přišla s nezávislostí Jižního Súdánu před několika lety – silný okamžik překypující nadějemi a sny o prosperujícím a mírumilovném národu. Navštívil jsem Jižní Súdán, když slavil první rok nezávislosti. Lidé, se kterými jsem se setkal, doufali, že dlouhá a těžce vybojovaná cesta k míru nyní povede do škol, silnic, nemocnic – a zdravé a prosperující budoucnosti.
Tento sen je stále na dosah, ale obě strany musí k těmto rozhovorům přistupovat s upřímností a vážností, které jsou nezbytné pro položení základů úspěchu.
Odhodlání k diskusi může vždy překonat spory a boje, bez ohledu na to, jak velké. Smíření je plodem dialogu a odpuštění a povede k uzdravení a posunu z minulosti. Je to rozhovor, který začíná s Kiirem a Macharem a měl by pokračovat objetím všech obyvatel Jižního Súdánu.
Bůh pláče, protože lidé byli stvořeni pro vzájemnou závislost a lásku. Nenávist není přirozený stav; je vyráběn a propagován lidmi. Je to stav, který mohou dobří vůdci postavit na hlavu.
Projekt humanitární potřeby jsou téměř ohromující. Z 1.5 milionu lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy, 100 000 stále hledá ochranu na základnách OSN a mnoho dalších postrádá odpovídající ochranu před násilím a přístup k potravinám, hygieně a vodě.
Pokud se vůdcům Jižního Súdánu nepodaří dosáhnout vzájemného kontaktu a obnovit mír – pokud nepochopí, že naše sdílená lidskost je naším největším darem – budou navždy nést břemeno této rostoucí lidské katastrofy.
Arcibiskup Desmond Tutu je nositelem Nobelovy ceny za mír a podporovatelem Mezinárodní kampaně za zrušení jaderných zbraní. Je také čestným členem The Elders.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat