Mezi malíři se vždy najde někdo, kdo umí zprostředkovat perspektivu. Podobně, pokud bychom měli mluvit o mistrovi naší doby, který dokáže poskytnout historickou perspektivu tím, že vynese na světlo nejasné záležitosti a jasně je vysvětlí, byl by to Kang Man Gil, prezident Sangji University. 9. listopadu 2004 jsme se setkali s prezidentem Kangem v jeho kanceláři a vyslechli jsme jeho historickou analýzu současných matoucích okolností.
Kang: Náš národ byl třicet pět let ovládán Japonci. Když byla Korea osvobozena, Korejci měli být schopni vybudovat stát na základě národní suverenity, ale byli jsme rozděleni. Nakonec se Jižní Koreji podařilo vybudovat suverénní stát, ale obě Koreje se v této situaci národního rozdělení ostře konfrontovaly. Skutečnost, že ani dnes my Korejci nedokážeme vytvořit jednotný národní stát, je největší tragédií naší moderní historie. Když se však ohlédneme do dvacátého století, najdeme naději v některých známkách sjednocení, jako je komuniké z 15. června. Známky mírového znovusjednocení prostřednictvím spolupráce sever-jih umožňují nahlížet na situaci jako na nadějnou.
Kim: Zeptal jsem se: jak máme definovat moderní historii Korejského poloostrova a posoudit současnou fázi a zbývající historické úkoly? Odpověděl, že naše novodobé dějiny v devatenáctém a dvacátém století byly procesem „budování národního suverénního státu“ a zbývající úkol pro nás ve století jednadvacátém lze shrnout jedním slovem „budování jednotného národního státu“. Stát.' Jak tedy máme získat pohled na záležitosti, které jsou poněkud vzdáleny státu a národu, jako je třída a lidé?
Vznik po sobě jdoucích vlád Kim Dae Junga a Roh Moo Hyuna lze považovat za úspěch korejských poosvobozeních národních, lidových a demokratických hnutí. S příchodem těchto dvou prezidentů se demokracie v Jižní Koreji stala stále viditelnější.
Ale jak ukazují nedávné problémy, jako jsou úvěrové skandály a rozšíření zaměstnávání na částečný úvazek, zdá se, že problémy, které jsou přímo spojeny s životy obyčejných lidí, „problémy lidí“, se zhoršují. Jak byste tuto situaci zhodnotili?
Kang: Reformní proces po více než třiceti letech vojenské diktatury nebyl dokončen. Správa Kim Young Sam, první civilní správa, byla omezena kvůli kompromisu s předchozími vojenskými vládami. Takže i přes uvěznění posledních dvou vojenských prezidentů Kimova administrativa nedokázala provést důkladnou reformu.
Po Kim Young Sam byla ustavena administrativa Kim Dae Jung, která se však potýkala se dvěma nešťastnými problémy. První souvisela opět s jeho genezí, která spočívala v tom, že se nemohl vynořit sám a musel se spoléhat na spolupráci se silami 16. května. [16. května 1961 se generál Park Chung Hee chopil moci převratem.] Další problém souvisel se skutečností, že vláda Kim Dae Junga byla ustavena uprostřed „systému MMF“, který začal v poslední fázi r. administrativa Kim Young Sam v důsledku finančního kolapsu v roce 1997 a musela tomuto problému čelit od začátku. Kim Dae Jung ostatně neměl jinou možnost, než se rozhodnout pro neoliberální ekonomický systém, aby vyřešil problémy, které přineslo zavedení MMF.
Administrativa Roh Moo Hyun, která následovala, je první bez poskvrny spolupráce nebo kompromisu s předchozími nedemokratickými silami. Ale zároveň světové dějiny směřují k posilování neoliberalismu a oslabování národního socialismu. Ve světle tohoto světového trendu se administrativa Roh pravděpodobně nevyhnula problémům, které současná situace přináší.
Globální neoliberální trend nás samozřejmě bude konfrontovat ještě dlouho, ale nakonec bude zastaven. I když skutečnost, že vlády Kim Dae Jung a Roh Moo Hyun nejsou osvobozeny od tohoto trendu, je jejich neštěstí, je to také neštěstí našeho národa jako celku. Koneckonců, naše je dvojí neštěstí a dvojí omezení, že se nemůžeme ostře rozejít s naší nedemokratickou minulostí a překonat neoliberalismus.
Kim: Názor prezidenta Kanga byl, že za „problémy lidí“ existovala „silná síla neoliberalismu“. Ať tak či onak, prezident Kang jasně odlišil Jižní Koreu před vznikem vlády Kim Dae Junga a následně po něm. Toto je čára oddělující dvacáté a dvacáté první století a zároveň čára rozdělující „období rozdělení“ a „období sjednocení“. Proto prezident Kang definoval současnou situaci odrážející čtyři právní reformy a sociální nepokoje kolem nich jako „rozpory mezi starými silami dvacátého století a novými silami dvacátého prvního století“.
Neoliberální výzva Kim Dae Jung a Roh Moo Hyun
Kim: Společnost se nyní potýká s vnitřními rozpory, které jsou vlastní reformě čtyř hlavních zákonů zabývajících se národní bezpečností, svobodou projevu, soukromým vzděláváním a řešením dědictví minulosti. Vyjádřete se prosím k tomu, jak se nejlépe vypořádat s protireformními silami volajícími po odstranění těchto zákonů.
Kang: Řekl bych, že nejdůležitější je zákon o národní bezpečnosti. To je třeba vyřešit ve spojení s mírovým znovusjednocením. Zvláště znepokojivé je ustanovení týkající se protistátních organizací. Pokud bychom měli dosáhnout národního sjednocení válkou, mohli bychom vidět raison d'être pro takový zákon. Náš národ se však z korejské války poučil, že válkou nikdy nedosáhneme sjednocení. Totéž platí pro pohlcování jednoho po druhém v německém stylu. Německá cesta vypadá mírumilovně, ale pohlcující strana si vynucuje svou suverenitu a svůj systém na pohlcené straně. Nakonec se tato metoda příliš neliší od sjednocení válkou. Proto se musíme rozhodnout pro neválečnou, neabsorpční metodu. Ale dokud zákon definuje druhou stranu jako protistátní organizaci, nikdy se nám nepodaří dosáhnout mírového sjednocení.
Druhou důležitou otázkou je reforma svobody slova. Zpravodajská média, která jsou podrobena této reformě, jsou ta antidemokratická média, která sloužila jako ochránce a mluvčí předchozí vojenské vlády. Tato média trvají na tom, že tato reforma by představovala potlačení svobody slova, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o reformu namířenou proti antidemokratickým médiím. Je zřejmé, že média, která vzdorují, jsou právě ta, která dříve podporovala vojenské diktátory a spolupracovala s nimi. Musíme přísně rozlišovat otázku svobody slova a otázku reformy antidemokratických médií.
Podle mého názoru je třeba na reformu soukromého školství nahlížet takto: bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem, ve chvíli, kdy kdokoli nebo jakákoli nadace zřídí školu, už to není osobní nebo soukromý majetek, ale je to veřejný majetek. Není to tak, že darováním majetku pro společenské dobro je zakladatel veřejně respektován? Přesto se setkáváme se zřizovateli, kteří považují své školy za soukromý majetek a říkají, že pokud se na jejich školy tak nebude pohlížet, „zavřou je“. Rád bych se těchto lidí zeptal, jaký je jejich účel při vedení školy. V některých soukromých středních a vysokých školách až 80 procent provozních nákladů hradí vláda. Pokud se zřizovatelé v takových situacích domnívají, že škola je jejich soukromým majetkem a mohou si dělat, co chtějí, řekl bych, že je to anachronické. Dovolte mi znovu konstatovat: ve chvíli, kdy člověk zřídí školu, stává se tato škola veřejným majetkem.
Problém vyrovnání se s minulostí je vážný. Když byl národ jako ten náš, který dosáhl určité kulturní úrovně, násilně okupován jiným národem a poté byl osvobozen, musí být potrestáni a odloženi ti, kteří se přiklonili k okupantovi. Do národně osvobozeneckého hnutí se zapojili jak pravicové, tak levicové strany. Pravičáci jako Kim Ku říkali „osvobození je revoluce“. Jinými slovy, každý, kdo byl proti národnímu osvobození, musel být odložen stranou.
Ale žádná administrativa v Koreji od nezávislosti to nedokázala. Vládci k tomu uvedli dva důvody. Jedním bylo upřednostnění ekonomického rozvoje a druhým nebezpečí sociální fragmentace. Kvůli tomuto otálení se to, co bylo historicky správné a špatné, zamlžilo, to znamená, že můžeme říci, že sociální spravedlnosti nebylo učiněno zadost. Řekl bych, že správa Roh, kterou nazývám vládou jednadvacátého století, pokud opožděně, musí tento úkol dokončit.
Historie půjde tak daleko, kam až musí
Kim: Prezident Kang řekl, že konzervativci nebudou moci bránit právní reformě, vzhledem k celkovému historickému proudu, a v dlouhodobém horizontu zmizí.
Kang: Když se podíváme na historický proud, vždy najdeme opozici. A je možné, že reakční síly jednou nebo dvakrát zvítězí. Jejich vítězství je ale jen dočasné a zvítězí historický proud. Proto existuje tato věc zvaná historie a tak se učíme a učíme.
Kim: Prezident Kang se nahlas zasmál. Byl to smích mistra historie a já jsem nedokázal úplně pochopit, co ten smích znamená. Navázal jsem otázkou 'Proč potom znovu volit Bushe?' protože tolik z nás věří, že Bush jde proti správnému směru světových dějin.
Očekává se, že Bushovo znovuzvolení vážně ovlivní Korejský poloostrov a mezinárodní pořádek v regionu. Někteří trvají na tom, že kvůli tomu musí vláda Roh uplatňovat větší diplomatickou nezávislost. Jaké jsou vyhlídky pro korejský poloostrov, který je úzce propojen s USA?
Kang: Znovu bych zdůraznil potřebu vidět tuto záležitost historicky. Nemyslím si, že by někdo mohl zaručit, jak dlouho si USA, které dominovaly světu po celé dvacáté století, udrží svou pozici. Například Immanuel Wallerstein, americký sociolog, říká, že hegemonie USA od vietnamské války upadá a pokračuje až do Iráku přes 9.11. Viděno tímto způsobem, jestřábí politika USA, posílená Bushovým znovuzvolením, může ve skutečnosti urychlit sestupnou spirálu. Pokud jsi příliš tvrdý, zlomíš se. Z dlouhodobého hlediska si nemyslím, že se musíme obávat Bushova znovuzvolení. Historie věc vyřeší sama.
Měli bychom se také zaměřit na severovýchodní Asii. Každý ví, že USA a Jižní Korea nemají normální diplomatické vztahy; mají zvláštní vztahy. Z tohoto důvodu, pokud by se Korea z iniciativy USA a Japonska znovu sjednotila, rovnalo by se to sjednocení naší země válkou, invazí na sever. To by se vážně týkalo Číny. V tomto duchu bychom se měli podívat na důvod, proč Čína překrucuje historii Koguryo [s Paekche a Silla, jedním ze tří historických království v oblasti severovýchodní Číny a Koreje].
Podobně se Japonsko obává, že by mohlo být izolováno v severovýchodní Asii, pokud by se Korea sjednotila úsilím Číny a Ruska. To je jeden z důvodů pravicového přístupu Japonska a jeho zesílené závislosti na USA. Bylo by obtížné realizovat mírové znovusjednocení našeho národa spoléháním se na některý z těchto cizích států, ať už jde o USA, Rusko, Japonsko nebo Čínu. Proto by nám všem mělo být zřejmé, že dokud bude existovat současná zvláštní vazba mezi Jižní Koreou a USA, mírové znovusjednocení nebude realizováno. Pro nás Korejce „samospráva“ znamená normální vztahy mezi USA a ROK, nikoli zvláštní. Pouze tehdy, když bude takového vztahu dosaženo, budeme schopni uskutečnit mírové znovusjednocení našeho národa.
If Severní Korea se zhroutí, Čína vyplní prostor
Kim: Ti, kteří se zajímají o řešení národnostní otázky, byli nedávno zmateni „otázkou lidských práv v Severní Koreji“. USA se z toho snaží udělat velký mezinárodní problém schválením „Severokorejského zákona o lidských právech“. Nevypadá to dobře, protože USA se pokoušejí zničit současný severokorejský režim. Jak bychom měli k této otázce přistupovat?
Kang: Řekl bych, že bychom měli upřednostnit otázky přežití a udržení současného režimu před otázkou lidských práv. Myslím, že až po vyřešení těchto problémů můžeme diskutovat o otázce lidských práv. Ti, kteří se zajímají o lidská práva v Severní Koreji, se musí nejprve zabývat přežitím Severokorejců a tím, jak tam udržet současnou vládu. Měli by také přemýšlet o programech pomoci.
Probíhají kroky, které spojují otázky lidských práv v Severní Koreji s kolapsem severokorejského režimu, jak lze vidět v „Severokorejském návrhu zákona o lidských právech“, ale tyto kroky pouze donutí Severní Koreu, aby své dveře pevněji zavřela. I kdyby se Severní Korea zhroutila, Jižní Korea by nebyla schopna zaplnit prostor.
Když prezident Kim Ir-sen odešel, objevily se dva scénáře ohledně možnosti zhroucení severokorejského režimu. Jedním z nich bylo, že v případě kolapsu Severní Koreje by Čína mohla ovládnout region použitím vojenské síly. Druhým bylo, že Čína by mohla obhajovat zřízení pročínské vojenské vlády. Čína chce, aby území Severní Koreje zůstalo uzavřenou zemí mezi USA a Japonskem. Je třeba si připomenout, jaké obrovské oběti Čína přinesla během korejské války, aby si udržela pozici Severní Koreje. Situace je stále stejná. Z tohoto důvodu by se k otázce lidských práv v Severní Koreji mělo přistupovat jako k humanitární otázce, nikoli jako k otázce směřující ke kolapsu režimu.
Kim: Nakonec prezident Kang diskutoval o svých očekáváních pro mladší generaci Korejců. Neslyšel jsem jeho příběh jako politicky korektní řeč profesora z věže ze slonoviny.
Kang: Někteří lidé kritizují dnešní mladé muže a ženy jako zkažené jen proto, že si barví vlasy, ale nemyslím si, že je to správné. Dnešní mladí lidé nevedou demonstrace uprostřed slzného plynu jako jejich předchůdci. To ale neznamená, že dnešní mladí lidé se o budoucnost našeho národa nestarají. Tito mladíci vyzbrojení internetem sehráli důležitou roli při vzniku administrativy Roh a byli první, kdo vyjádřil znepokojení nad neospravedlnitelným úmrtím studentky střední školy rukou amerických vojáků. Už teď se potýkají s tím, jak se dívat do budoucnosti v jednadvacátém století.
Kim: Prezident Kang jednou definoval naši historii dvacátého století jako „historii“. mít [resentiment].“ Zajímalo by mě, jestli to řekl, protože se obával, že to nenecháme mít na generace, které budou následovat. Jasně rozlišuje dvacáté století a dvacáté první století, přičemž první století považuje za naplněné odporem proti národnímu rozdělení a antidemokratickým silám a druhé za naši cestu k mírovému znovusjednocení a rozvoji demokracie. Když neústupně říká, že „není žádný důvod, proč by mladí lidé jednadvacátého století měli nosit staré oblečení“, musel mít na mysli, že „ti mladí lidé, kteří dnes žijí, jsou hrdinové a hrdinky éry míru. a znovusjednocení.“
Rozhovor Kim Jae Junga s Kang Man Gilem vyšel v Mal, číslo 222, prosinec 2004. Je k zastižení na [chráněno e-mailem]
Pro Japan Focus přeložila Sonia Ryang. Je autorkou Severokorejci v Japonsko: Jazyk, ideologie a identita (Westview, 1997) a Japonsko a národní identita: Kritika (Routledge, 2004). Lze ji zastihnout na [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat