V posledních několika dnech bylo v Palestině/Izraelu zaznamenáno více masakrů než téměř kdokoli během předchozích 31 měsíců konfliktu. A pokud se má rétorika Hamásu a izraelské vlády brát vážně (a mělo by být), v nadcházejících dnech bude mnohem více krveprolití.
Počátkem tohoto týdne zahájily palestinské milice dvojici pečlivě cílených palestinských útoků proti izraelskému vojenskému personálu aktivně zapojenému do okupačních operací. Izrael reagoval nedbalými odvetnými opatřeními, které připravily o život asi dvacet palestinských civilistů a desítky dalších zranily. Ačkoli byly tyto útoky údajně zaměřeny na vůdce Hamásu, použití raket nesených vrtulníky v obydlených oblastech způsobilo, že útoky byly teroristické povahy. Tyto velkolepé útoky zastínily četné vraždy spáchané izraelskou armádou jinde v Palestině během stejného období.
V dokonale předvídatelné reakci se Hamás vrátil k útočení na izraelské civilisty, zabil 16 v jeruzalémském autobuse a zavázal se, že civilisté budou opět primárními cíli pro odvetné útoky, a zašel tak daleko, že varoval všechny cizince, aby okamžitě opustili Izrael. Sharon údajně nařídil svým silám, aby „rozdrtily Hamás všemi nezbytnými prostředky“.
Na obou stranách tohoto konfliktu jsou extremisté. V Palestině jsou to marginalizované milice s rostoucí podporou veřejnosti, které provádějí nezákonné útoky na izraelské civilisty. Na izraelské straně dominují extrémisté na všech úrovních vlády s rostoucí podporou ze strany USA a židovských Izraelců, kteří provádějí nezákonné útoky proti palestinským civilistům.
Počáteční odsouzení izraelských teroristických operací prezidenta Bushe bylo oficiálně zrušeno v důsledku drtivé kritiky ze strany židovských a neokonzervativních mocenských základen ve Spojených státech. Nyní, říká Bílý dům, bude kritika zaměřena výhradně na Hamás.
Zároveň se izraelská kritika chytře zaměřuje na Palestinskou samosprávu (PNA) za to, že nepodnikla rozhodná opatření proti teroristickým baštám Hamásu. Samozřejmě existují dva důvody, proč PNA neučinila a nemůže učinit žádné jiné než diplomatické kroky k omezení aktivit Hamásu.
Za prvé, její bezpečnostní síly byly před více než rokem zdecimovány neutuchajícím proudem izraelských útoků na její posty, materiál a personál. I kdyby PNA chtěla rozdrtit Hamás, síly Palestinské samosprávy jsou příliš slabé na to, aby v tomto ohledu vyvinuly něco víc než jen nominální úsilí.
Možná ještě důležitější je však to, že PNA nadále ztrácí podporu mezi palestinským lidem, zatímco Hamás (stejně jako Islámský džihád a Brigáda mučedníků Al-Aksá) získávají na popularitě – pravděpodobně méně v důsledku jejich taktiky než kvůli tomu, že odsoudil podezřelou ochotu PNA prodat se u jednacího stolu. Útoky prováděné silami PNA – pokud by bylo možné donutit zbývající bezpečnostní personál, aby je provedli – by vedly k mnohem širšímu občanskému konfliktu v Palestině, což by PNA ještě více oslabilo.
Není náhoda, že Sharon celou dobu neústupně trvala na tom, že její zničený protějšek při vyjednávání, PNA, použije své zbývající bezpečnostní síly k rozdrcení Hamásu a dalších milicí. Když PNA nevyhnutelně není schopna postupovat, Izrael a Washington to vykreslují jako neochotu namísto neschopnosti. Ale pokud by k tomu došlo, takový krok by v tomto okamžiku posloužil k lidové delegitimizaci PNA a možná by oslabil Hamás a zároveň by polarizoval palestinské oddanosti. Mezitím, z izraelského pohledu na vyjednávání, by PNA byla dále legitimizována – ale tato „ztráta“ ze strany Izraele by byla udržitelná, protože PNA je jedinou stranou v Palestině ochotnou vyjednávat o věcech, jako jsou hranice, osady, uprchlíci a palestinské zdroje. Izrael je jen proto, aby získal mezinárodní uznání toho, co dosud nezákonně získal, zatímco Palestina ztratí to, co více než 100 rezolucí OSN a Ženevské konvence tvrdí, že chrání.
Generální tajemník OSN Kofi Annan nyní zopakoval svou výzvu, aby ozbrojené mírové síly OSN doslova stály mezi Palestinci a Izraelci. Izrael a PNA však pravděpodobně zopakují předchozí naléhání v této věci. Palestina odmítá jakékoli takové síly zahrnující americké jednotky, zatímco Izrael odmítá jakékoli mírové síly zahrnující neamerické jednotky. To jsou rozumné postoje na každé straně, protože americké síly by posílily okupaci a síly třetích stran by chránily Palestince před izraelskou agresí.
Kromě nepravděpodobného zásahu mezinárodních mírových sil nic na obzoru ani nenabízí možnost, že bude násilí omezeno. Pravděpodobnější je, že období zvýšených, ale stále sporadických teroristických útoků Hamasu bude následkem rozsáhlých a systematických teroristických útoků ze strany izraelských okupačních sil a bude se s nimi setkávat. Ideologie Hamasu zajistí, že zůstane neschopná vzdorovat okupaci prostředky celosvětově uznávanými jako legitimní. V důsledku toho mezinárodní společenství odepře podporu Palestině, straně, která jinak právem vzbuzuje největší sympatie mimo Izrael a Spojené státy. Nekontrolovaná arogance Izraele bude hnací silou jeho vlastní brutality, možná ve formě další operace podobné ofenzivě z března/dubna 2002, nebo možná ve formě pokračujících vzdušných útoků.
Ve Spojených státech veřejné mínění sklouzává dále k podpoře izraelské politiky a správní diplomacie je následuje. Dokud se americkým médiím a židovským/neokonzervativním nátlakovým skupinám podaří vylíčit Izraelce jako oběti a Palestince jako agresory, v rozporu s realitou, podpora Izraele ze strany USA bude pokračovat v nezmenšené míře. Další mediální válka je v plném proudu a izraelským příznivcům se přes noc objevila příval op-ed dopisů ve velkých novinách. Palestinští solidární aktivisté musí tvrdě pracovat, aby čelili této ofenzívě, aby nebyla použita k posílení té, kterou se Izrael chystá zahájit v Gaze a na Západním břehu Jordánu.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat