Thej nejsme lidi: nikdo by nesnesl slyšet o utonutí lidských bytostí znovu a znovu. V nejlepším případě jsou to bezútěšné, ale nehmotné statistiky, předmět trochy domlouvání, než se zmocní světský každodenní život. Pro ostatní jsou nechtěným a nezvaným hejnem, kam se Pevnost Evropa musí držet: plné nezasloužených rádoby pijavic, které na západě nemají místo. V hierarchii smrti musí každý, kdo je označen jako „migrant“, zaujmout své místo někde u dna. Je to odlidštěné slovo: pro příliš mnoho lidí je to někde dole s „drobným zločincem“ a kdo truchlí pro drobné zločince?
Jako novinky až 200 mrtvých uprchlíků se utopilo u pobřeží Libye, filtruje letmo do zpravodajství, jedinou zárukou je, že se další utopí. A se zprávami o více než V Rakousku bylo nalezeno 70 mrtvých uprchlíků v kamionu – pokusit se představit si jejich poslední životní okamžiky spouští strašlivý pocit v žaludku – víme, že více těl bude nalezeno ve více náklaďácích. Ti z nás, kteří chtějí soucitnější zacházení s lidmi prchajícími ze zoufalých situací, nedokázali získat veřejné mínění a cenou za to je smrt.
Pro ty, kteří věří, že nepřátelství k lidem z jiných zemí, kteří prohráli v loterii života, je v nás nějak pevně zakódováno, existují důkazy o opaku. Německo přijímá přibližně čtyřikrát více uprchlíků než Británie; a pro každý syrský žadatel o azyl, kterého přijme Británie, Německo dostane 27. A navzdory německé štědrosti, která se ostře srovnávala s naší, polovina Němců dotázaných podporovat vpouštění ještě více uprchlíků.
To je debata, kterou nelze vyhrát statistikou. Můžeme lidem říci, že ti, kteří se dostanou do Evropy, představují nepatrný zlomek světové uprchlické populace; že zatímco rozvojové země před deseti lety ubytovaly 70 % uprchlíků, nyní to vyskočilo na 86 %. Daleko menší a chudší země berou mnohem víc než my, jako Libanon se svými 4.5 milionu obyvatel včetně 1.3 milionu syrských uprchlíků. Ale to nezmění postoje lidí. Musíme to udělat pomocí příběhů, humanizovat jinak anonymní uprchlíky.
Kromě malé části sociopatů je náš druh přirozeně empatický. Naše empatická povaha je nahlodána pouze tehdy, když lidstvo zbavíme lidí – když si je přestaneme představovat jako docela lidské jako my. To nám umožňuje buď přijmout bídu druhých, nebo jim ji dokonce způsobit. Pravicové noviny loví extrémní a nesympatické příběhy uprchlíků a my se bráníme statistikami. Místo toho musíme ukázat realitu uprchlíků: jejich jména, tváře, jejich ambice a strachy, jejich lásky, to, před čím utekli.
Ano, řešením globálního lidského neštěstí není vyprostit malé šťastné číslo a sesadit je na padácích do bohatších zemí. Potřebujeme, aby Západ převzal odpovědnost za oblasti katastrof, které pomohl vytvořit, jako je Libye a Irák. Měli bychom tlačit na naše vlády, aby udělaly více pro řešení situací, které nutí lidské bytosti k útěku. Komunitám s vyšším počtem migrantů a uprchlíků by doma měly být poskytnuty další zdroje a podpora. Ale dokud tam bude bída, lidé z ní budou utíkat a malá část se dostane tak daleko. Pokud jim chceme pomoci, musíme změnit postoje veřejnosti humanizací uprchlíků. Pokud se nám to nepodaří, bude stále více žen, mužů a dětí trávit posledních několik hodin utopením v mořích nebo se dusit v náklaďácích. Je to tak ponuré.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
2 Komentáře
Je to dobrý článek, tato dehumanizace je hnutí shora dolů a začíná u nejbohatších v naší společnosti, u elit. Ve skutečnosti, když se nad tím zamyslíte, elitářství by nemohlo existovat bez dehumanizace, je to základní složka. Elitismus potřebuje migranty, postižené a duševně nemocné, stejně jako upír potřebuje hostitele, který by mu vysával krev. hlavní skupiny jsou dehumanizovány. Myslím, že existuje poměrně velký počet lidí s malou empatií, kteří skutečně věří v propagandu. Možná pětina země skutečně hlasovala pro tuto současnou fašistickou vládu, aby se dostala k moci. To ponechává velkou část lidí, kteří starejte se. Elity mají za sebou úspěšnou kampaň, ve které podněcují zuřivost všech a ukazují prstem na všechny kromě nich samých. Musíme být solidární s našimi bližními bez ohledu na barvu pleti, rasu nebo náboženství a zrušit termíny migrant a uprchlík a nahradit je Lidské bytosti. Je jedna věc, kterou se s přibývajícím věkem naučíte, a to, jak jsme si navzájem podobní, pokud jde o to, co potřebujeme k přežití, a naše emocionální stavy bytí. Moje srdce je s každým, kdo se postavil těm divokým oceány s ničím jiným než vůlí žít a nadějí na lepší budoucnost.
Všechno pravda.