Právě odsunutí občanské společnosti a vůdců nenásilných prodemokratických bojů ze strany Saúdské Arábie, států GCC a USA v roce 2011 pomohlo vytvořit současnou krizi.
Prodemokratickí demonstranti, Sana'a, Jemen 2012. Demotix/Luke Somers. Všechna práva vyhrazena. Prodemokratickí demonstranti, Sana'a, Jemen 2012. Demotix/Luke Somers. Všechna práva vyhrazena. Zatímco se média o tragické situaci odehrávající se v Jemenu v posledních měsících soustředila na ozbrojené střety a jiné násilí, došlo také k rozsáhlému a pokračujícímu nenásilnému občanskému odporu, kterého využívá řada různých aktérů. Ve skutečnosti nejvýraznější překážky hutijské milice při jejich tažení na jih napříč zemí v posledních měsících nepocházejí ze zbytků jemenské armády nebo saúdskoarabských náletů, ale z masivního odporu neozbrojených civilistů, který dosud bránil jejich dopadení. Taiz, třetí největší město země, a další městské oblasti. Úsilí odporu také přimělo Húsíje, aby stáhli své síly z řady dříve ovládaných oblastí, včetně univerzit, obytných čtvrtí a dokonce i vojenských základen. Tento druh nenásilného odporu obyčejných lidí je pozoruhodný, ale v Jemenu není novinkou.
Pád prezidenta Saleha a vzestup Huthisů
Bylo to právě před čtyřmi lety, v roce 2011, kdy – částečně inspirované úspěšnými občanskými povstáními proti režimu Ben Aliho v Tunisku a Mubarakovu režimu v Egyptě – vyšly miliony Jemenců do ulic v masivních nenásilných protestech proti autokratickému USA- podporoval vládu Alího Abdulláha Saleha, který se u moci držel tři a půl desetiletí. Mezi různými kmenovými, regionálními, sektářskými a ideologickými skupinami, které se účastnily prodemokratických protestů, které zahrnovaly masové pochody, sit-ins a mnoho dalších forem občanského odporu, se vytvořil působivý stupeň jednoty. Vůdci prominentních kmenových koalic veřejně podpořili lidové povstání a přiměli vlny domorodců, aby nechali zbraně doma a zamířili do hlavního města, aby se zúčastnili hnutí. Tito domorodci spolu se stovkami tisíc obyvatel měst byli povzbuzováni k zachování nenásilné disciplíny, a to i tváří v tvář vládním odstřelovačům a dalším provokacím, které vedly ke smrti stovek neozbrojených demonstrantů.
Tyto pokračující nenásilné protesty v kombinaci s posunem spojenectví mezi konkurenčními elitami a ozbrojenými frakcemi způsobily, že pokračující držení moci prezidenta Saleha je stále neudržitelné. Saleh byl nakonec donucen rezignovat, ale netrvalo dlouho a konflikt se vrátil. S podporou Saúdské Arábie, Rady pro spolupráci v Zálivu a Spojených států převzal funkci hlavy státu Salehův viceprezident, generálmajor Abd Rabbuh Mansur Hadi, a to přes námitky občanské společnosti a mas, které bývalého prezidenta svrhly.
Nová Hadiho vláda byla nepopulární, postrádala důvěryhodnost a byla široce vnímána jako nešikovná a zkorumpovaná. Tyto faktory v kombinaci s masovou rezignací kabinetu, kontroverzními návrhy na ústavní změny a podporou ozbrojených skupin spřízněných s bývalou diktaturou Sáliha vedly k mocenskému vakuu, které umožnilo milicím Huthi (navzdory tomu, že zastupovali pouze menšinu Zaidi na severu země), aby se stala nejmocnější vojenskou silou v Jemenu.
Lidový odpor k převzetí moci Huthi
Navzdory tomu, že se v předchozích letech účastnily různých forem nenásilných akcí, se milice Huthi rozhodly začít s násilím a 10. července 2014 zaútočily na město Amran, obsadily vojenskou základnu a zmocnily se velkého množství zbraní. a přitom zabil desítky vojáků a civilistů. Zatímco Hádího vláda byla nepopulární, útok Húthů byl také stručně odmítnut mnoha Jemenci a následující den proběhly masivní protesty v Amranu, Sana, Taiz, Ibb, Hadramout, Dhamar, Al Bayda a Ad-Dhale'e, které odsuzovaly útok Huthů (spolu s izraelskou vojenskou kampaní v Gaze), požadující vyšetření incidentu a vrácení ukradených zbraní.
V srpnu 2014 Huthiové překvapili svět obsazením hlavního města Sana'a, což vedlo v září k novému kolu protestů proti Huthiům, se stovkami tisíc pochodujících v Taizu proti tomu, co nazývali „hrozbami rojalistů“ spolu s výzvy k odporu násilným skupinám, které se snažily prosadit svou kontrolu silou.
Během podzimu se zemí přehnaly velké studentské protesty, především v Hodaidah, Ibb a Baydha. 2. listopadu stovky studentů a zaměstnanců univerzity v Sana'a vytvořily kolem svého kampusu tichý řetěz a zvedaly cedule se slogany odsuzujícími kontrolu nad jejich kampusem Huthiové. Protesty byly nepřetržité, studenti trvali na tom, že nepřestanou, dokud neskončí „huthijská okupace“. V důsledku pokračujících protestů se hutijské síly nakonec 10. prosince stáhly z univerzity.
Kromě demonstrací se po celé zemi odehrála vlna stávek zaměřených na různá odvětví, kde se Húsíové pokoušeli prosadit svou kontrolu: kromě univerzit a středních škol vojenská akademie v Saná, soudnictví v několika městech, a zařízení na výrobu paliva v Shabwa byla uzavřena. Stovky vězňů držených v zajetí Huthiů držely hladovku, stejně jako prezident Hadi v domácím vězení před svým útěkem. Spousta prominentních Jemenců na protest odstoupila ze svých funkcí, včetně guvernérů, policejních šéfů, vysokých vojenských úředníků a vrcholných správců v dopravě, medicíně, komunikacích a dalších sektorech.
Mladí aktivisté, z nichž mnozí využívají sociální sítě, sehráli roli v odporu proti ozbrojenému postupu Huthů a pokusili se zdůraznit potřebu národní jednoty a nenásilných prostředků k urovnání sporů. Protest 28. září před ministerstvem mládeže a sportu v Sana'a zahrnoval národní písně a tance s cílem zdůraznit společné rysy Jemenu a odsoudit přítomnost ozbrojených skupin. Demonstranti skandovali taková hesla jako „Drahá má země, vstaň a zazáři, po dnešku žádné zbraně“ a „Zcela pro hlavní město beze zbraní“. Podobná témata byla zdůrazněna na demonstraci 13. prosince vyzývající k národní jednotě a nenásilné akci s demonstranty pochodujícími z náměstí Change k prezidentovu domu. Největší protesty v tomto období proběhly 26. ledna 2015 v reakci na konsolidaci jejich převzetí Huthi, při nichž desítky tisíc lidí vyšly do ulic v Saná navzdory násilným represím ze strany Huthiů.
Do konce ledna řada kmenových skupin a dalších sdružení prohlásila, že již nebudou plnit rozkazy, vojenské ani jiné, pocházející od vlády v Sana'a ovládané Hútiji. Huthisové si začali uvědomovat, že kontrola nad vládními budovami v hlavním městě nemusí nutně znamenat kontrolu nad zemí, a to i v oblastech, kde byly přítomny jejich síly.
V reakci na zatčení protihúthijských aktivistů proběhla řada masových protestů, z nichž nejvýznamnější se odehrála v Ibb 15. února. Tisíce nenásilných demonstrantů, kteří vyšli do ulic, se setkaly se střelbou a ozbrojené síly se snažily rozdělit masovou demonstraci na menší lépe ovladatelné jednotky. Demonstranti se nejen drželi, ale dokázali se zmocnit řady ozbrojených Huthisů. Když tito občané zachovali nenásilnou disciplínu a odmítli se rozejít, bezpečnostní síly vedené Huthi poté odmítly příkazy svých nadřízených, aby pokračovaly ve střelbě do davu, a označily to za „záměrné potlačování pokojných demonstrantů“.
Je pozoruhodné, že i přes dramatickou eskalaci bojů minulý měsíc s postupem Huthů na jih a následnou saúdskou vojenskou intervencí nenásilný odpor pokračuje. Nejpůsobivější epizody se odehrály v Taiz, který se nachází mezi Sana'a a strategickým přístavním městem Aden. 19. března se milicionáři Huthi zmocnili důležitého jemenského tábora speciálních sil na jeho okraji a očekávalo se, že brzy ovládnou celé město, již nebrání jemenské vládní jednotky, které uprchly nebo přeběhly. Před branami dobyté základny se však shromáždili převážně mladí demonstranti, zvedli transparenty odmítající ozbrojenou přítomnost Húsíů a zůstali utábořeni, aby fyzicky blokovali další milicionáře ve vstupu do oblasti. Guvernér regionu, Shawki Ahmed Hayel, vyzval všechny Taizy, aby se připojili k sit-inům a zůstali na místě, dokud Huthiové neopustí město.
21. března se ozbrojení milicionáři Huthisové pokusili rozbít „lidskou zeď“ obklopující základnu slzným plynem a střelbou, přičemž zabili několik neozbrojených demonstrantů. To vedlo k veřejnému odporu, se stovkami tisíc lidí pochodujících následujícího dne z centra města požadujících, aby Huthiové stáhli své ozbrojence z Taiz. 24. března proběhla generální stávka, která požadovala stažení Huthů z města. Taiz se fakticky uzavřel a většinou mladí demonstranti postavili zátarasy, které bránily v přístupu do města posilám Huthi. Navzdory dalším obětem mezi demonstranty byli Huthíové, o kterých se předpokládalo, že se jen před pár dny připravovali na obsazení celého města, nuceni stáhnout se z dobyté základny a okolních oblastí.
Proč investovat do čističky vzduchu?
Nedávná vojenská intervence Saúdské Arábie měla za následek smíšenou reakci. Populární hněv nad agresí Huthů vedl mnoho Jemenců k podpoře saúdských leteckých útoků, se shromážděními na podporu bombardování v Ibb, Hodeidah a Taiz. Větší shromáždění v opozici se konala v Saná a Amránu. Dokonce i mezi těmi, kdo jsou proti Huthisům, existuje rozšířené podezření ohledně saúdských záměrů a akcí kvůli jejich předchozím zásahům do vnitřních záležitostí Jemenu, jejich podpoře autoritářských a extremistických prvků, jejich špatnému zacházení s jemenskými gastarbeitery a jejich ultrakonzervativní salafijské značce. Islám.
Role Saúdské Arábie při vytváření podmínek pro současnou krizi marginalizací prvků občanské společnosti při podpoře Hadiho převzetí prezidentského úřadu a jejich celkových aspirací na Arabském poloostrově vedla mnoho Jemenců k obavám, že se opět snaží uzurpovat nenásilné nacionalistické prodemokratické síly. Kromě toho došlo k rozsáhlému rozhořčení nad rozsáhlými civilními oběťmi v důsledku saúdského leteckého útoku.
Právě odsunutí občanské společnosti a vůdců nenásilných prodemokratických bojů ze strany Saúdské Arábie, států GCC a USA v roce 2011 pomohlo vytvořit současnou krizi. Bylo by proto příslušelo mezinárodnímu společenství, aby podobně neignorovalo statisíce Jemenců, kteří uprostřed současného chaosu a násilí opět vyšli do ulic v neozbrojeném občanském odporu.
Historie a pokračující projevy nenásilných akcí v Jemenu jsou větší, než je obecně vnímáno vnějším světem, který zemi dlouho odsuzuje jako „primitivní“, „násilnou“, „kmenovou“, „chaotickou“ a neschopnou zvládnout své vlastní. záležitosti. Nejúčinnější prostředek, jak zajistit stabilitu a vzdorovat Húthíům, Al-Káidě nebo jiným ozbrojeným extremistům, nepochází z podpory spojeneckých sil, ale z umožnění občanské společnosti, aby se ujala vedení v rozvoji široce založených demokratických institucí bez použití zbraní.
Přesto právě v této historii občanského odporu leží největší naděje země. Síla Jemenců s různými a dokonce i konkurenčními tendencemi vést své boje nenásilně je něco, co by mělo být uznáno a podporováno, nikoli podkopáváno ve snaze o vojenská řešení složitých politických problémů.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat