„Nejlepší způsob, jak může americký lid poslat Bushově administrativě a světu zprávu, že ‚my, lid‘ Spojených států, nepřehlížíme mučení, je zmobilizovat se a odmítnout nominaci Alberta Gonzalese.“ – Ron Daniels, výkonný ředitel ředitel Centra pro ústavní práva
Středisko pro ústavní práva (CCR) důrazně odmítá nominaci právního zástupce Bílého domu Alberta Gonzalese na úřad generálního prokurátora Spojených států. I když tleskáme snaze nedávných prezidentů dosáhnout větší rozmanitosti ve svých kabinetech a byli bychom potěšeni, kdyby byla první osoba latinskoamerického původu povýšena do této vysoké funkce, není řeč o rozmanitosti, ale o chování někoho který zásadně napomáhal a podporoval snahy těch v Bílém domě ignorovat zásady právního státu.
Domníváme se, že na příkaz prezidenta Bushe pan Gonzales vědomě a ochotně poskytl radu a prosazoval politiku zaměřenou na obcházení nebo obcházení domácích a mezinárodních zákonů zakazujících použití mučení k získávání informací od vojáků nebo zadržovaných ve vazbě v USA. Domníváme se, že osobou pověřenou být nejvyšším donucovacím orgánem v naší zemi nesmí být někdo, kdo projevil tak nehorázné pohrdání právním státem jako hlavní právní zástupce prezidenta Spojených států. Potvrzení pana Gonzalese by vyslalo špatný signál národu a světu. To by se rovnalo schvalování mučení.
Důkazy o snaze pana Gonzalese vyhnout se nebo obejít domácí a mezinárodní zákony týkající se používání mučení jsou ohromující. Jako poradce Bílého domu důsledně zacházel se zákonem jako s nepohodlnou překážkou, kterou je třeba ignorovat, kdykoli je v rozporu s přáním prezidenta. Pan Gonzales je autorem uniklého memoranda z 25. ledna 2002, které ospravedlňovalo pozastavení Ženevských konvencí ve válce v Afghánistánu a označilo tyto všeobecně uznávané mezinárodní zákony za „zastaralé“ a „zvláštní“.
V témže roce si pan Gonzales vyžádal zprávu od ministerstva spravedlnosti, v níž se dotazoval, zda by Bushova administrativa mohla obcházet současné smlouvy a zákony při zacházení se vězněmi Al-Káidy a Talibanu, aniž by byla otevřena stíhání za válečné zločiny. Navíc vypracoval původní rozkaz vojenské komise podepsaný prezidentem Bushem 14. listopadu 2001, který by umožnil tajně obvinit, soudit a dokonce popravit podezřelé osoby zadržené v celosvětové kampani proti terorismu bez nejzákladnějších náležitých procesních ochran. Gonzales také tvrdil, že občané USA mohou být drženi v izolaci a mohou být zbaveni práva na právního zástupce a práva napadnout jejich zadržení u soudu tak dlouho, jak to prezident bude považovat za nutné. [CCR úspěšně napadla toto stanovisko v milníku případu Rasul v. Bush, kde Nejvyšší soud rozhodl, že zadržovaní na Guantánamu mají právo napadnout své zadržení u amerických soudů.]
Kromě toho pan Gonzales a jeho kolegové schválili používání psů, kápě a extrémní smyslovou deprivaci, což vše zakazuje Ženevská úmluva a Mezinárodní pakt proti mučení. Předefinoval mučení tak, aby jej omezil pouze na ty činy, které vedou k selhání orgánů, smrti nebo trvalému psychickému poškození. Pan Gonzales odůvodnil tuto uvolněnou definici mučení tím, že v době války musí vyšetřovatelé rychle získat informace z vězňů, aby zachránili americké životy. Odborníci v této oblasti však již dávno zjistili, že mučení vede k falešným doznáním a špatné inteligenci. Zdá se, že na ničem z toho nezáleželo panu Gonzalesovi a vyšším osobám v Bílém domě. Není pochyb o tom, že poznámky napsané a objednané Gonzalesem vydláždily cestu pro zneužívání a mučení zadržovaných v zálivu Guantánamo, Abú Ghrajbu, letecké základně Bagram a jinde – z nichž mnohé jsou zastoupeny Centrem pro ústavní práva .
Verdikt je jasný; není pochyb o tom, že existuje příčinná souvislost mezi memorandy a dalšími směrnicemi navrženými panem Gonzalesem a hroznými přestupky spáchanými důstojníky a funkcionáři v terénu. Obrázky a informace o strašlivých činech spáchaných na vězních v Abú Ghrajbu (80 % z nich podle Mezinárodního červeného kříže nezavinili žádné zločiny) vážně poškodily pověst USA ve světě jako nositele standardů pro spravedlnost a právní stát. Arogance, která v Bílém domě oplývá, je taková, že se zdají být neprostupné vůči světovému mínění. Ale „my lidé“ máme příležitost, povinnost a moc dát prezidentovi a světu vědět, že nebudeme tolerovat netolerovatelné činy spáchané naším jménem!
Mnoho organizací a členů Kongresu se spokojí s tím, že panu Gonzalesovi jednoduše položí „těžké otázky“, ale nestaví se proti jeho nominaci. V Centru pro ústavní práva pevně věříme, že člověk, který pomohl zničit morální postavení našeho národa v očích světa, ohrozil naše vojáky a demontoval staletí pečlivě vypracované mezinárodní normy práva, nesmí být odměněn povýšením. Těžké otázky nestačí. Máme povinnost zachránit duši naší země. Vyzýváme proto Američany všech politických přesvědčení, kteří jsou proti mučení a touží po obnovení dobrého jména našeho národa ve světě, aby se připojili k masivní mobilizaci s cílem zastavit potvrzení Alberta Gonzalese jako generálního prokurátora Spojených států.
Více o Gonzales:
Podle NewsweekPan Gonzales svolal řadu schůzek s generálním poradcem ministerstva obrany Williamem Hayesem, viceprezidentem poradcem Davidem Addingtonem a poradcem CIA a ministerstva spravedlnosti, kde diskutovali o konkrétních technikách mučení, které považovali za přijatelné pro použití proti vedení Al-Káidy, včetně předstíraný pohřeb, „nastupování do vody“, kdy má oběť pocit, že se topí“ a hrozba brutálnějších výslechů z rukou jiných národů. Ve skutečnosti tato praxe známá jako „mimořádné vydávání“ poslala mnoho podezřelých do zemí jako Egypt, Jordánsko a Sýrie, kteří byli dříve mnohem zkušenější v technikách mučení než USA.
Centrum pro ústavní práva vidělo dopady politiky pana Gonzalese až příliš podrobně. Zastupujeme mnoho mužů, žen a dětí držených a mučených v rukou amerického personálu v Abu Ghraib, Guantanamo Bay a jinde. Kromě toho mají USA neznámý počet zadržovaných duchů, skrytých před Mezinárodním červeným křížem, na místech po celém světě: můžeme si jen představit, jak se jim dostává.
V jejich ostré kritice spisů pana Gonzalese, Washington Post spojil ho přímo s mučením v Abú Ghraib a označil jeho právní postavení za „škodlivé a chybné“. Znamenalo by to vzít jednoho z právních architektů nezákonné a nemorální politiky a dosadit jej jako úředníka, který je pověřen ochranou našich ústavních práv.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat