FRance, která se již potýká se zdravotními, ekologickými, ekonomickými a sociálními problémy, také utrpěla řadu ran v podobě teroristických útoků. Tedy výzvy k mobilizaci k válce. Znovu. Ale zničit nepřítele, kterého je často velmi těžké najít, vždy vyžaduje silnější zbraně než minule. Ne dělostřelectvo a tanky (nebo ještě ne), ale dodatečné omezování veřejných svobod. Kdo si troufá napadnout je po teroristickém útoku nebo během pandemie? Omezení jsou ukládána a přijímána bez diskuse. Bylo nám řečeno, že jsou časově omezené; skončí, až bude virus nebo terorismus poražen a vrátí se lepší časy. Lepší časy se ale nevracejí. A za těchto podmínek může společnost prasknout.
V takové době ohromil a šokoval Francii zločin islamistického fanatika, který na základě křivého svědectví obešel sociální sítě a usekl hlavu učiteli, kterého neznal. Byl to Čečenec, který zjevně neměl žádné úzké vazby na žádnou teroristickou skupinu, měl málo kompliců a téměř žádnou podporu ve Francii: v jiných dobách by jeho vražda Samuela Patyho vypadala jako tragický čin někoho duševně vyšinutého. Nyní se však připojuje k litanii událostí v historii poseté akty islamistického teroru spojených jedním nebo dvěma slovy: Salman Rushdie, 9. září, Bali, Madrid, Mohamed Merah, Charlie Hebdo, Bataclan, Nice… Násilné útoky nebo výhrůžky smrtí, které se zaměřovaly na spisovatele, Židy, karikaturisty, křesťany. A také zabíjel muslimy.
Zvažte tedy nezodpovědnost těch, kteří, jakmile byla vražda v Conflans-Sainte-Honorine zveřejněna, okamžitě překonali svůj šok a rozzlobeně a neprávem si stěžovali, že „se 30 let nic nedělalo“ o sledování a represi, a pak požadovat po státu výjimečná opatření proti migrantům a muslimům. Pravice mluví o změně ústavy; ministr vnitra se rozčiluje nad „etnickými uličkami s potravinami“ v supermarketech; novináři trvají na tom, aby byla umlčena Státní rada, Ústavní soud a Evropský soudní dvůr, aby nic nestálo v cestě svévolným správním nařízením a uvěznění pouze na základě policejní zprávy. Stejní lidé také chtějí, aby byly „nenávistné projevy“ zakázány na sociálních sítích, protože si nevšimnou, že se zabývají stejně jedovatou značkou, ale na kanálech se zprávami.
Hrůza ze zločinu mohla konečně povzbudit jednomyslnou podporu lidí pro učitele, které po sobě jdoucí vlády omezily na roli přizpůsobovacích proměnných v rozpočtu a nechaly je napospas tlaku rodičů. Místo toho se vrací známý závan 'střetu civilizací'. Může jen dále rozdělit ty složky francouzského lidu, které jsou systematicky přiřazovány – a nejen islámskými fundamentalisty nebo krajní pravicí – ke své „komunitě“, své rodině, svému Bohu. Tento je pekelný stroj, se kterým se 30 let nic nedělalo.
Serge Halimi je prezidentem a ředitelem Le Monde diplomatique.
Přeložil George Miller
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat