Na posledním summitu evropských hlav států v Bruselu na konci června byla hlavním tématem nezaměstnanost mládeže, která nyní dosahuje 23 % evropské mládeže (ačkoli ve Španělsku je to 41 %). Minulý rok vydala Mezinárodní organizace práce dramatickou zprávu „Globální trendy zaměstnanosti mládeže 2012“, ve které hovořila o „ztracené generaci“. Podle projekcí odejde generace, která se v současnosti snaží vstoupit na trh, do důchodu s důchodem pouhých 480 eur – pokud se jí skutečně podaří vstoupit na trh – kvůli dočasným zaměstnáním bez sociálních příspěvků.
Po dlouhých diskusích se evropští lídři rozhodli vyčlenit 6 miliard dolarů z evropských peněz na boj proti nezaměstnanosti mládeže. Po mnohem kratší diskuzi se rozhodli vyčlenit až 60 miliard dolarů na podporu evropských bank. Toto, nad rámec již obdržených pozoruhodných dotací: samotná Evropská centrální banka poskytla bankám tisíc miliard dolarů za nominální cenu.
Veškeré snahy o vytvoření evropského bankovního systému pod centrálním regulátorem jsou nyní pozastaveny až do německých voleb v září. Jak říká člen německé delegace na červnovém summitu: „Dobře víme, co máme dělat, abychom uklidnili finanční trhy. Ale nejsme voleni finančními trhy, jsme voleni německými občany“ (IHT, 28. června 2013). A samozřejmě nebylo vynaloženo žádné úsilí vysvětlit německým občanům, proč je v jejich zájmu projevit ekonomickou solidaritu s nejkřehčími zeměmi Evropy. Demokracie, jak je dnes chápána, je založena na vůdcích, kteří se řídí oblíbenými pocity, nikoli na vůdcích, kteří cítí svou povinnost tlačit své voliče do světa vize a výzev.
Summit byl také povinen přijmout vydírání britského premiéra Davida Camerona: buď zachováte dotace, které tehdejší premiérka Margaret Thatcherová získala v roce 1973, když jste trvali na tom, abychom se připojili k Evropě (což dělá z Británie čistého příjemce evropských peněz), nebo zablokujeme evropský rozpočet. Je to proto, že protievropský voličský elektorát v Británii roste a Cameron si nemohl dovolit vypadat jako slabý. Cameron byl ale jedním z nejsilnějších zastánců dotací pro banky a není divu: finanční systém nyní tvoří 10 % britského hrubého domácího produktu (HDP)!
Je to velmi kuriózní situace, kdy Evropa nejenže utratila několik set miliard dolarů za své banky, ale dokonce pozvala Mezinárodní měnový fond (jehož kontrolním členem jsou Spojené státy), aby se připojil k evropským institucím a řídil evropskou krizi. A v bezprecedentním znamení nezávislosti a odporu vůči Spojeným státům Evropa odmítla americké výzvy ke snížení úsporných opatření a zahájení politik růstu, jak to dělaly Washington a Tokio, zatím s prokázaným úspěchem. Nicméně to, co je společné třem nejmocnějším hráčům na Západě (Spojené státy americké, Evropa a Japonsko), je jejich neschopnost – a neochota – dostat banky pod kontrolu a reagovat na jejich řetězce zločinů.
Centrální bankéři z celého světa se připojují k Bank for International Settlements (BIS) se sídlem v Basileji. Nyní její Basilejský výbor pro bankovní dohled přišel s návrhem, který by zpřísnil vztah mezi kapitálem bank a objemem finančních operací, které si mohou dovolit. Jeden z ukazatelů návrhu stanoví, že banky musí udržovat vysoce kvalitní kapitál, jako jsou akcie nebo nerozdělený zisk, rovnající se 7 procentům svých úvěrů a aktiv, a že největší banky mohou mít povinnost držet více než 9 procent.
Toto není zrovna revoluční návrh a byl mnohými analytiky a regulátory kritizován jako nedostatečný. To potvrzuje i fakt, že americká centrální banka odhaduje, že 90 až 95 procent bank s aktivy nižšími než 10 miliard dolarů již takové parametry respektuje. No, i tento nevýrazný návrh byl přijat s vytím protestů mnoha bank, které tvrdily, že by měly velké potíže se získáváním kapitálu. Za staré kapitalistické ekonomiky by žádný podnik nefungoval bez kapitálu adekvátního jeho potřebám. Dnes máme nové odvětví ekonomiky, které si chce hrát bez kapitálu a očekává, že ho stát zachrání, pokud se něco pokazí. Pojďme se tedy krátce podívat na to, kolikrát se věci pokazily, aniž by se někdo dostal do vězení.
Dne 28. dubna 2002 vyhrál tehdejší generální prokurátor státu New York Eliot Spitzer jménem americké Komise pro cenné papíry (SEC) soudní spor, který nařizoval 10 americkým bankám zaplatit 1.4 miliardy dolarů jako náhradu a pokuty kvůli podvodným aktivitám. O rok později SEC zjistila, že 13 z 15 náhodně vyšetřovaných finančních institucí bylo vinných z podvodu. V roce 2010 Goldman Sachs souhlasila s pokutou 550 milionů dolarů, aby se vyhnula soudu za podvod. V červenci loňského roku americký Senát představil 335stránkovou zprávu o britské bance HSBC, největší v Evropě. V průběhu let pomáhala drogovým dealerům a zločincům recyklovat nezákonné peníze. Banka například poslala 60 miliard dolarů v hotovosti po silnici nebo letadlem z účtů mexických drogových dealerů do své pobočky v New Yorku. Pokuta byla 1.9 miliardy dolarů. V listopadu 2012 dostala SAC Capital pokutu 600 milionů dolarů a ve stejném měsíci druhá britská banka, Standard Chartered, dostala pokutu 667 milionů dolarů. V únoru tohoto roku Barclays Bank oznámila, že vyčlenila 1.165 miliardy eur na pokuty za „nezákonné transakce“ (banka je nyní vyšetřována kvůli velmi pochybnému navýšení kapitálu o 8.4 miliardy eur v roce 2008). A letos v březnu Citigroup přijala pokutu ve výši 730 milionů dolarů za „prodej investic založených na harampádí nic netušícím klientům“. To je jen několik z nejkřiklavějších případů a je jich mnohem, mnohem více, včetně japonské banky Nomura.
Všichni víme, že krize, ve které se nacházíme (která pro optimisty skončí v roce 2020 a pro pesimisty v roce 2025), byla způsobena ve Spojených státech 10 největšími bankami, které se rozhodly prodávat deriváty založené na junk a certifikovaných od ratingových agentur Standard & Poor's a Moody's. Američtí daňoví poplatníci „darovali“ bankám 750,000 XNUMX milionů dolarů, zatímco Britové udělali totéž pro HSBC, Royal Bank of Scotland, Barclays Bank a Northern Rock.
Zatímco k této finanční katastrofě docházelo, „velká pětka“ (Goldman Sachs, Merrill Lynch, Morgan Stanley, Lehman Brothers a Bearn Sterns) vyplatila svým manažerům v letech 3 až 2003 2007 miliardy dolarů a v roce 2008 obdržela 20 miliard dolarů. bonusy, zatímco jejich banky přicházely o 42 miliard dolarů.
To vše bylo certifikováno společnostmi Standard & Poor's a Moody's, které ovládají 75 % světového trhu. Nyní byla Standard & Poor's požádána o zaplacení 500 milionů dolarů. Ale co miliony lidí, kteří přišli o práci? Miliony mladých lidí, kteří ve svých životech nevidí žádnou budoucnost? Je to starý příběh: když ukradnete chléb, půjdete do vězení, ale když ukradnete miliony, nic se vám nestane… a pokud ukradnete miliony v bance, ještě méně důvodů k obavám.
Mezitím, u stolu na nejvyšší úrovni, je prioritou přežití přidělit peníze daňových poplatníků, i když všichni mluví o nezaměstnanosti mladých lidí. Koneckonců, na čem opravdu záleží, je, že musíme být všichni znovu zvoleni…
*Roberto Savio, zakladatel a emeritní prezident tiskové agentury Inter Press Service (IPS) a vydavatel Other News.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat