V Sheikh Jarrah se Izrael snaží vrátit půdu, o které se tvrdilo, že ji před rokem 1948 vlastnili Židé, do židovských rukou. Za tímto účelem vyhání palestinské rodiny, které před rokem 1948 vlastnily půdu na území, které se stalo Izraelem, aniž by jim umožnilo získat zpět půdu, o kterou přišli během Nakby. Je těžké najít do očí bijící formu rasistické diskriminace.
Házení kamenů a konfrontace kolem mešity Al-Aksá se v posledních letech staly během ramadánu běžnými. Často končí, jakmile začnou, a policie se rozhodne protesty nechat doznít. Tentokrát se policie rozhodla pro nadměrné násilí a během posledních několika dní zranila přes 300 Palestinců na Haram al-Sharif/Chrámové hoře. Patří sem řada novinářů, vč Faiz Abu Rmeleh — člen kolektivu Activestills a kolega +972 — na kterého oba stříleli kulky s houbovými hroty a zbili ho policisté.
Tím ale policejní násilí neskončilo; síly vstoupily do mešity Al-Aksá a vrhaly na Palestince uvnitř omračující granáty. Symbolika ozbrojených policistů, kteří běhají přes modlitební koberečky a útočí na věřící na jednom z nejposvátnějších míst islámu a během jeho nejposvátnějšího měsíce, byla všem jasná a nemohla by se stát, aniž by se někdo vědomě rozhodl zapojit se do tak extrémních činů.
Když palestinští občané Izraele zorganizovali autobusy, aby se přijeli pomodlit a ochránit Al-Aksá, úřady reagovaly uzavřením silnic 1 a 443. Tím zabránily tisícům postních muslimů cestovat do Jeruzaléma, aby uplatnili svou svobodu uctívání. házení omračujících granátů na ty, kteří navzdory policejním pokynům pokračovali v pochodu. Policie své rozhodnutí vysvětlila tvrzením, že chtěla zabránit 20 potenciálním „podněcovatelům“ dostat se do hlavního města. Dokonce i mainstreamoví izraelští novináři, kteří často rádi opakují oficiální vládní narativ, zpochybňují platnost tohoto tvrzení.
Pokud by to nestačilo, minulý měsíc krajně pravicoví extremisté z... rasistická organizace Lehava se objevily v Sheikh Jarrah, Damašské bráně a centrálním Jeruzalémě. Podporují je kahanistický poslanec Itamar Ben-Gvir a místostarosta Jeruzaléma Aryeh King, který veřejně si přál smrt na prominentního palestinského aktivistu v Sheikh Jarrah minulý týden.
Dva týdny po událostech v Sheikh Jarrah a Damašské bráně prezident Mahmúd Abbás oznámil, že ruší palestinské volby. Oficiálním důvodem bylo rozhodnutí Izraele zabránit účasti Jeruzalémských Palestinců v rozporu s dohodami z Osla. Rozhodnutí však bylo jasně navrženo tak, aby sloužilo Abbásovým zájmům, a jak tvrdilo mnoho palestinských politických aktivistů, stále bylo možné a možná dokonce nutné uspořádat volby bez ohledu na vyloučení Jeruzaléma.
I když se jedná o vnitropalestinskou záležitost, Izrael mohl oznámit, že jedná v souladu se svými závazky podle rámce z Osla, respektuje demokratické principy a umožňuje jeruzalémským Palestincům volit. Rozhodla se tak neučinit a v době před Abbásovým oznámením policie ve městě zatkla Palestince, kteří hlasitě podporovali volby a snažili se je zorganizovat. I toto byla eskalace izraelského vytváření.
V pondělí, během nechvalně známého izraelského Jeruzalémského dne „Vlajkový pochod“, militanti Hamasu vypálil rakety na Jeruzalém. Izrael se rozhodl reagovat na raketovou palbu útokem na Gazu, přičemž údajně zabil nejméně 20 lidí, včetně devíti dětí. Vláda oznámila, že vojenská operace potrvá „dny, ne hodiny“. Netanjahu dodal, že si z Gazy „vyžádá vysokou cenu“. I toto byla volba.
Příliš málo příliš pozdě
To, co vidíme, samozřejmě není pouze výsledkem jednostranného jednání Izraele. Hamas střílející rakety na civilisty – jak se dnes stalo v Jeruzalémě, západním Naqabu/Negevu a ve městech kolem Gazy – je válečný zločin. Navíc minulý měsíc byla zveřejněna videa na Tik tak ukázal Palestince, jak obtěžují a útočí na ultraortodoxní Židy. Palestinští militanti také provedli řadu střeleckých útoků na izraelské civilisty a vojáky na Západním břehu Jordánu, při nichž zabili 19letého Jehuda Guetta minulý týden. v posledních dnech zápalné balónky byly vypuštěny do Izraele z Gazy a spálily pole na jihu.
A přesto je také jasné, že nic z toho se nevyrovná naprosté síle a brutalitě nejmocnější armády v regionu, jak ukazuje počet obětí znovu a znovu. Téměř ve stejnou dobu zabíjeli vojáci Fahima al-Hroub poblíž křižovatky Gush Etzion na Západním břehu Jordánu v důsledku zločinecké kultury, která umožňuje izraelským vojákům a policii zabíjet duševně nemocné Palestince, aniž by za to zaplatili cenu.
Kromě toho ve dnech, které vedly k útoku na Gazu, Izrael (a zejména Shin Bet) se zalekl toho, co se děje, a začal se snažit omezit škody. Netanjahu požádal Ben Gvira, aby odstranil provizorní „úřad“, který postavil v Sheikh Jarrah, a opustil čtvrť. Jednání Nejvyššího soudu o vyhoštění rodin bylo na žádost nejvyšší státní zástupkyně odročeno. Chrámová hora byla na Den Jeruzaléma pro Židy uzavřena a vláda na poslední chvíli zrušila svůj plán umožnit nechvalně známému pochodu vlajky projít Damašskou bránou a uvnitř muslimské čtvrti. Všechny tyto kroky byly prezentovány jako cesty k deeskalaci situace.
Ale bylo to všechno příliš málo, příliš pozdě. Pondělní rozhodnutí vlády bombardovat Gazu zcela podkopalo jakékoli pokusy, které údajně podnikla, aby násilí v Jeruzalémě rychle ukončila.
To je samozřejmě pouze vývoj, kterého jsme byli svědky v posledních týdnech. Realita 14letého obléhání Gazy, vojenský režim vybudovaný na oddělených právních systémech pro Židy a Palestince, vyvlastňování a demografické inženýrství v Jeruzalémě, systematická diskriminace palestinských občanů Izraele a nucený exil palestinských uprchlíků, je základem všeho, co se nyní dějí. Netanjahuův letitý pokus „zvládnout konflikt“ možná vymazal tyto nespravedlnosti z povědomí izraelské veřejnosti, přesto zůstávají každodenní realitou pro miliony Palestinců – a aktivně živí vše, co se právě odehrává.
Boj o život samotný
Izraelské reakce na raketovou palbu Hamasu byly okamžité. Velká média a izraelští politici – včetně těch, kteří doufají, že nahradí Netanjahua – papouškují známou stranickou linii. "Izrael musí jednat rozhodně a důrazně a obnovit odstrašení," prohlásil Yair Lapid, který byl nedávno poklepán, aby se pokusil sestavit vládu, a kterého podpořili labouristé, Meretz a většina členů Společného seznamu. Bývalý Likudnik Gideon Sa'ar a Naftali Bennett z Yaminy – druhý, který může být velmi dobře příštím premiérem – se oba připojili k Lapidovi ve výzvě k tvrdším útokům na Gazu, aniž by se zamysleli nad izraelskými akcemi, které nás do tohoto okamžiku dovedly.
Na druhé straně islamistická strana Ra'am, která řekla, že podpoří Lapida a Bennetta při sestavování vlády, přerušila koaliční jednání po eskalaci Izraele. Ra'am ani Společný seznam by nebyli schopni podpořit vytvoření vlády s politiky aktivně vyzývajícími k eskalaci útoku na Gazu.
V listopadu 2019, kdy se poprvé objevila myšlenka na vytvoření středopravé aliance se Společným seznamem, Netanjahu použil Gazu jako konečný důvod pro nemožnost sestavit takovou vládu. Nyní, jen několik dní předtím, než se Lapid a Bennett chystali oznámit sestavení nové vlády s cílem svrhnout Netanjahua, hrají události v Gaze přímo do rukou sedícího premiéra.
Plánoval a organizoval Netanjahu tuto eskalaci? Něco takového samozřejmě nelze nijak dokázat. Jsou jeho otisky prstů po celém vývoji? Jako předseda vlády, který je odpovědný za různé kroky úřadů pod jeho velením, je odpověď nepochybně ano. Pomohlo mu vše, co se stalo za poslední měsíc, s mírami násilí, které tu bylo léta nevídané, v jeho pokusech vyhnout se svržení? Rozhodně.
Stupňující se násilí je připomínkou toho, že se nemůžeme vzdát boje proti okupaci a apartheidu a že nahrazení Netanjahua jiným pravicovým křídlem nevyřeší zásadní problémy, které ovlivňují každý aspekt našeho života v této zemi. Je to strašná past, do které se lze dostat, ale je to past izraelské koloniální reality. Neexistuje žádná jiná cesta vpřed, kromě boje za rovnost a svobodu pro všechny obyvatele této země. Není to nic menšího než boj o život samotný.
Haggai Matar je oceněný izraelský novinář a politický aktivista, kromě toho působí jako výkonný ředitel neziskové organizace „972 – Advancement of Citizen Journalism“, která vydává +972 Magazine.