Už bych si na to měl zvyknout, ale nejsem. Když čtu prohlášení amerických politiků, kteří to říkají světu Irák bez toho se stále nedokáže bránit US pomoc, jsem stále rozzlobený a ohromen tou odvážnou arogancí. V poslední době několik US političtí vůdci a generálové řekli iráckému a americkému lidu, že pouze oni vědí, kdy je čas, aby američtí vojáci odešli Irák. Kromě toho, zatímco Iráčané prakticky ze všech segmentů politické sféry tohoto národa požadují změny v dohodě vnucené Spojenými státy, aby tam americké síly zůstaly, ministryně zahraničí Condoleeza Riceová vyjadřuje reakci Washingtonu: rozhodujeme se, co chceme v Iráku dělat, a rozhodujeme, jak dlouho zůstaneme, tak ber nebo nech být. Pokud to opustíš, pak si najdeme jiný způsob, jak zůstat, a pokud to uděláme, ztrpčíme ti životy víc, než už máme.
Čím se tato komunikace liší od Washington je, že není zaměřen pouze na běžné lidi Irák. Je také zaměřena na klientskou vládu Washington se tam nainstaloval. Samozřejmě, požadavky vznesené parlamentem Zelené zóny jsou vzneseny pouze proto, že irácký lid tlačí na tuto skupinu iráckých politiků, aby tyto požadavky učinila. Přirozeně, že tam jsou Washington a v US média, která požadavky vlády Zelené zóny považují za nevděčné a hraničící s neposlušností. Člověk skoro slyší, jak se ptají: Jak mohli mít tito nevděční lidé takovou drzost, aby požadovali právo stíhat ty, kteří by bez možnosti zabili irácké civilisty? Jak se opovažují tito iráčtí představitelé, kteří vládnou jen proto, že jsme jim k tomu dali prostředky, říkat, že všechno? US vojáci musí opustit svou zemi k určitému datu? Ještě k věci, jak se vláda opovažuje dovnitř Bagdád že Washington řekni nám, co je to irácká suverenita? Je to totiž okupant, kdo určuje, čemu budou vládnout domorodci a čemu okupant. Nečetli svého Kiplinga?
Jak Michael Schwartz velmi jasně uvádí ve své nedávno vydané knize Válka bez konce: Válka v Iráku v souvislostech, Washington šel do Irák se záměrem ovládnout zdroje a osud této země a využít ji jako základnu pro ovládnutí Blízkého východu a Jižní Asie. Jak Schwartz také velmi jasně říká, Washington neodejde, dokud si nebude touto kontrolou jist. Samozřejmě existuje část této rovnice, která je nepředvídatelnou proměnnou. Co když Iráčané odmítnou přistoupit na tento plán? Washingtonje? Nebo, což je ještě důležitější pro ty z nás, jejichž daňové dolary financují tuto válku, co když odmítneme splnit tento plán?
Schwartzova kniha, která je, ne-li nejlepší knihou napsanou na US války a okupace Irák, rozhodně jeden z nejlepších, je víc než litanie o smrti a zkáze, kterou provedli okupační vojáci. Je to také ostrá analýza zvratů a zvratů války a okupace, která je založena na základním předpokladu, že tato válka a okupace byly vždy o dominanci střední východ a kontrolu nad svými zdroji a osudem. Po přečtení této knihy je jasné, že tato motivace je jediná, která dává konzistentní smysl.
Jak pokračuje debata o dohodě o statutu sil (SOFA) mezi Washingtonem a Iráčany v zelené zóně, lze očekávat hrozby US odstoupení má být provedeno. Ve skutečnosti některé zprávy v některých US noviny o tom informovaly 22. října 2008. Podle těchto zpráv Washington to řekl členům vlády Zelené zóny Washington stáhne své vojáky, pokud SOFA nebude podepsána. Zdá se, Washington považuje to za hrozbu a doufá, že politici zelené zóny se zapojí ze strachu, že nepřežijí bez amerických jednotek, které je budou chránit. V tomto okamžiku v Irák's historie, jeden přemýšlí, jestli tato hrozba od Washington může jít o špatný výpočet. Jak je uvedeno výše, paní Riceová uvádí, že nevěří, že by se vláda Zelené zóny mohla bránit tak, jak je v současnosti ustavena. Je však možné, že Iráčané (dokonce i ti ve vládě Zelené zóny) nemají zájem o tuto vládu, jak je v současné době ustavena? Pokud ano, pak hrozba stažení ze strany Washingtonu není jen prázdnou hrozbou, je to potenciálně chytrý krok ze strany Iráčanů a potenciální vítězství pro irácký lid, který to dal jasně najevo pomocí IED, hlasování, průzkumů veřejného mínění a nespočet dalších znamená, že chtějí americkou armádu a její podpůrné mechanismy (včetně dodavatelů, zpravodajských služeb a dalších) ze své země, čím dříve, tím lépe.
Bohužel US odchod pravděpodobně nepřijde tak snadno, bez ohledu na to, jak moc to Iráčané a Američané chtějí. Pravděpodobnějším scénářem je, že debata o SOFA bude pokračovat a pokud nebude dosaženo dohody do 31. prosince 2008, bude zřízen určitý druh dočasného mandátu. Washington aby po celou dobu udržela své jednotky na místě Irák. If Washington není schopen udržet své vojáky uvnitř Irák legálně po tomto datu, pak nehledejte odstoupení. Koneckonců, pokud si vzpomínám, skutečnost, že invaze, která přinesla US vojsk do Irák v roce 2003 byla sporná legalita. Tehdy se nezdálo, že by na tom příliš záleželo. Pokračování v okupaci Irák ilegální je nepravděpodobné, že by to v roce 2009 příliš změnilo.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat