Hedy Epsteinová, 85letá přeživší holocaustu, nám ukradla srdce. Měří čtyři metry deset, je to obr. Její jemný úsměv rozzáří každou místnost, do které vstoupí, a přesto, kdybyste ji viděli na ulici, možná byste hned nepocítili její sílu. Pokud byste nevěnovali velkou pozornost, viděli byste jen sladkou starou dámu.
Když přijela do Káhiry, rozhodla se Hedy vykonat půst na podporu lidu Gazy, což je zvláště vhodná forma protestu vzhledem k nedostatečným zásobám i druhu potravin, ke kterým tamní lidé mají přístup. Podvýživa je v Gaze endemická a růst dětí je zakrnělý; lidé často hladoví.
Inspirováni Hedy se k jejímu půstu připojilo třicet dalších, které začalo 28. prosince. Dnes uspořádali rychlíci tiskovou konferenci o schodech budovy, kde sídlí egyptský svaz novinářů. Někteří z těch třiceti budou pokračovat v půstu, jiní teď přestanou. Vydali toto prohlášení:
Jsme třicet aktivistů z celého světa, inspirovaných Hedy Epsteinovou, 85letou přeživší holocaustu, která v Káhiře zahájila hladovku za otevření hranic Gazy okolnímu světu.
Uvědomujeme si, že Palestinci z Gazy nadále hladoví po jídle, přístřeší a především po svobodě.
Pokračujeme v hladu po spravedlnosti pro Gazu a celou Palestinu. V tuto chvíli oznamujeme, že budeme hodovat, když bude hodovat Gaza.
Do té doby si každý z nás vybere čas, kdy ukončí půst a znovu si dá jídlo.
Naše potěšení z toho jídla bude vždy smíšené s bolestí Palestinců.
Vyzýváme všechny lidi svědomí z celého světa, aby obnovili své odhodlání pro mír a spravedlnost v Palestině.
Můj přítel Keren, Žid jako Hedy, mluvil o tom, jak je osobně těžké pracovat pro spravedlnost v Palestině, když vás vaše nejdražší komunita nepodporuje, dokonce vám aktivně odporuje. Také Hedy se s tímto problémem potýkala, řekla mi Keren, když ji členové její vlastní rodiny odmítli. A přesto podnikne tento rázný, statečný čin, riskuje své zdraví a smíří se s vyhýbáním se blízkým, aby se zastala těch, kteří jsou utlačováni.
V tento poslední den Pochodu za svobodu Gazy jsem přemýšlel o této zkušenosti – dokázali jsme něco? Všichni jsme byli inspirováni – jednotlivci svědomí, jako je Hedy, smyslem pro mezinárodní přátelství a solidaritu, který zde v těchto dnech pronikl, dokonce i pozorovatelným dopadem naší praxe nenásilí na mladé policisty. O našich četných protestech se zde v médiích psalo, a tak jsme nastolili otázku Gazy po celém světě, ačkoli pokrytí v mainstreamových médiích bylo omezené, zejména v USA. Navázali jsme mezi sebou trvalé spojení, a tak vznikající mezinárodní hnutí, iniciované jihoafrickou delegací, se formuje v boji proti systému apartheidu v Palestině, systému s mnoha podobnostmi s tím, co kdysi existovalo v Jižní Africe.
Většina lidí opustí Káhiru buď zítra nebo pozítří a vrátí se domů do svých různých zemí. Několik z nás však zůstává v naději, že se za pár dní přece jen do Gazy dostaneme – ne proto, abychom se účastnili pochodu, ale abychom nabídli své služby jako dobrovolníci. Pokud budeme úspěšní a přejdeme do Gazy, víme, že nás tamní lidé přivítají s láskou. Včera jsme obdrželi tento e-mail, napsaný před několika dny, od mládeže z Gazy:
Stále čekáme, až se s námi všichni podělí o své pocity, ale i když vás Egypt zdrží, vaše práce v Egyptě je kritická. Egypt je jedním z pachatelů blokády a my si velmi vážíme všech protestů solidarity, které jste s velkým osobním rizikem vedli po celém velkém městě Káhiře, v každém důležitém „nervovém centru“. Projevili jste svou podporu Gaze a Palestině hlasitě a jasně a probudili jste lidstvo až k 1.5 milionu lidí v Gaze, kteří v posledních čtyřech letech trpí.
Takže prosím nepřestávejte bojovat, ať se stane cokoli. S vaší pomocí dosáhneme míru a spravedlnosti. Společně pochodujeme za svobodou.
Stále čekáme, až z Káhiry přejde Pochod svobody v Gaze, a jsme proti rozhodnutí egyptské vlády! Vítejte v Gaze a šťastný nový rok bez blokády, osad a okupace!
Pokud jde o mě, nikdy jsem neprožil tak nezapomenutelnějšího Silvestra než včera večer, kdy jsem jel na francouzské velvyslanectví, kde ještě tábořila dvousetčlenná francouzská delegace. Francouzi v papírových silvestrovských čepicích pochodovali po chodníku mezi řadami malých stanů a několik stovek pořádkových policistů hlídalo obrubník a skandovali: „Ga-za, Ga-za, on n'oublie pas! Ga-za, Ga-za, on n'oublie pas!“ Gaza, Gazo, nejste zapomenuti! A: „Gaza, bonne annee, oui! Gaza, bonne annee, oui!"
Šťastný nový rok, Gazo.
Ať je rok 2010 rokem, kdy blokáda skončí a Gaza a celá Palestina přichází svoboda.
Jean Athey je babička z Marylandu.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat