Bylo to léto rekordních teplot – Japonsko mělo rekordně nejteplejší léto.[1] Totéž s jižní Floridou a New Yorkem.[2] Mezitím jsou zaplaveny Pákistán a Niger a východní USA uklízí po hurikánu Earl. Žádnou z těchto jednotlivých událostí nelze definitivně připsat globálnímu oteplování, jak vám potvrdí každý klimatolog. Ale abyste viděli, jak se budou klimatické změny vyvíjet v jednadvacátém století, nemusíte se dívat do Met Office. Místo toho se podívejte na mrtvé a hořící pneumatiky v mosambických „potravinových nepokojích“, abyste viděli, co se stane, když extrémní přírodní jevy interagují s našimi nespravedlivými sociálními a ekonomickými systémy.
Bezprostředními příčinami protestů a v hlavním městě Mosambiku, Maputu a Chimoiu asi 500 mil na sever, je 30procentní nárůst cen chleba, ke kterému se přidalo nedávné dvouciferné zvýšení ceny vody a energie.[3] Když se téměř tři čtvrtiny domácího rozpočtu utratí za jídlo, je to výlet, který si může dovolit jen málokdo z Mosambiku. Počet obětí se zatím pohybuje kolem deseti, včetně dvou dětí. Policie tvrdí, že proti demonstrantům musela použít ostrou munici, protože jim „došly gumové projektily“[4].
Hlubší důvody pro zvýšení cen Mosambiku lze nalézt na kontinentu daleko. Ceny pšenice v létě na světových trzích vyletěly z velké části proto, že Rusko, třetí největší světový exportér, utrpělo katastrofální požáry ve svých hlavních výrobních oblastech. Tyto požáry mají svůj původ jak ve špatné protipožární infrastruktuře, tak v nejhorší vlně veder v Rusku za více než století.[5] Ve čtvrtek Vladimir Putin prodloužil zákaz vývozu v reakci na novou vlnu lesních požárů v pásmu obilí, čímž vyslal další signály trhům, že ruská pšenice nebude dostupná mimo zemi.[6] Vzhledem k tomu, že Mosambik dováží přes 60 % pšenice, kterou jeho obyvatelé potřebují, byla země držena jako rukojmí mezinárodních trhů.[7]
Může to znít povědomě. V roce 2008 vyvrcholily ceny ropy, pšenice, kukuřice a rýže na mezinárodních trzích – ceny kukuřice se v letech 2005–8 téměř ztrojnásobily.[8] Během tohoto procesu zažily desítky zemí dovážejících potraviny potravinové nepokoje, z nichž jedna si vyžádala politický skalp haitského premiéra Jacquese Edouarda Alexise.[9]
Za protesty v roce 2008 byly zaprvé přírodní události, které vypadaly jako úryvek z meteorologické části Knihy zjevení – sucho v Austrálii, choroby plodin ve střední Asii, záplavy v jihovýchodní Asii. Ty byly doplněny sociálními systémy, skrze které byly pociťovány jejich účinky. Ceny ropy byly nebetyčně vysoké, což znamenalo vyšší náklady na dopravu a ceny hnojiv na bázi fosilních paliv. Politika biopaliv, zejména v USA, přesunula půdu a plodiny z potravin na výrobu etanolu, čímž přesunula jídlo ze žaludků do palivových nádrží. Ke stresu se přidaly i dlouhodobější trendy růstu populace a spotřeby masa v rozvojových zemích. Finanční spekulanti se hromadili v potravinových komoditách a hnali ceny ještě dále mimo dosah chudých. A konečně, někteří maloobchodníci využili příležitosti k dalšímu zvýšení cen, a přestože ceny komodit klesly zpět na předkrizovou úroveň, většina z nás úspory u pokladny ještě neviděla.
Takže rok 2008 je tady znovu? Počasí se zbláznilo, ceny masa dosáhly 20letého maxima, rabují se potraviny a hlavy států nabádají ke klidu. Obecný pohled z komoditních přepážek je však takový, že nejsme v tak zoufalé tísni jako před dvěma lety. Palivo je relativně levné a sklady obilí dobře zásobené. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)[10] jsme stále na cestě k třetí nejvyšší úrodě pšenice vůbec, takže i bez ruské pšenice není třeba panikařit.
I když je to všechno pravda, míjí smysl: pro většinu hladovějících lidí rok 2008 neskončil. Události z let 2007-8 přivedly více než 100 milionů lidí k hladu a globální recese znamenala, že tam zůstali. V roce 2006 byl počet podvyživených 854 milionů.[11] V roce 2009 to bylo 1.02 miliardy – nejvyšší úrovně od začátku evidence. Hladoví nejsou jen v Africe. Podle jednoho průzkumu si o Vánocích 2009 ve Spojených státech 57 milionů Američanů nebylo jistých, odkud pochází jejich další jídlo.[12] Mezi těmi, které tento růst cen nejvíce zasáhl, v USA a na celém světě, byly domácnosti v čele s ženami.[13] Vztahy a struktury moci, které vytvářejí gender, nejsou koneckonců vyňaty z počasí.[14] To je důvod, proč 60 % hladovějících jsou ženy nebo dívky.[15]
Nejenže jsou tu stále hladoví, ale pokračují i potravinové nepokoje. V Indii se dvouciferný růst cen potravin setkal s násilnými pouličními protesty na konci roku 2009. Růst cen byl opět důsledkem extrémních a nepředvídatelných monzunů v roce 2009 a stále chybnější sociální záchranné sítě, která měla zabránit hladu. [16] Veřejné protesty proti ceně pšenice letos v Egyptě často probíhají a protesty zaznamenaly také Srbsko a Pákistán.
Přestože ceny komodit po roce 2008 klesly, architektura potravinového systému zůstala v posledních dvou desetiletích z velké části stejná. Bill Clinton nedávno nabídl několik mea culpas pro mezinárodní obchodní a rozvojovou politiku, která zplodila potravinovou krizi. Začátkem tohoto roku se obviňoval ze zranitelnosti Haiti vůči mezinárodním cenovým výkyvům. "Udělal jsem to," řekl ve svědectví americkému Senátu. „Kvůli tomu, co jsem udělal, musím každý den žít s následky ztracené schopnosti produkovat rýži na Haiti, abych nasytil tyto lidi. Nikdo jiný.“[17] Obecněji Clinton v roce 2008 navrhl, že „jídlo není komodita jako ostatní… je pro nás šílené si myslet, že můžeme rozvinout mnoho z těchto zemí [tím, že budeme s jídlem zacházet, jako by to byla barevná televize." nastavit.“[18]
Přesto světoví spekulanti s komoditami nadále zacházejí s jídlem, jako by to bylo stejné jako s televizory, s malým koncem v nedohlednu tomu, co Světové hnutí za rozvoj nazvalo „hazardováním s hladem na finančních trzích“. Nedávný americký zákon o reformě Wall Street obsahoval některá opatření, která by mohla omezit tyto spekulativní aktivity, ale jejich plný rozsah musí být ještě objasněn. Evropa vůbec nemá mechanismus, jak tyto druhy spekulativních obchodů regulovat.[19] Zemědělství na globálním Jihu stále podléhá modelu „Washingtonského konsensu“, který řídí trhy a vlády upozaďují soukromý sektor. A jediný důvod, proč biopaliva nejsou výraznější, je ten, že ropa, kterou mají nahradit, je v současnosti levná.
Je zřejmé, že ani spekulace s obilím, ani nucení zemí spoléhat se na mezinárodní trhy s potravinami, ani podpora využívání zemědělských zdrojů jako paliva místo výživy nejsou přirozeným jevem. Jsou to eminentně politická rozhodnutí, která přijímá a prosazuje nejen Bill Clinton, ale zástupy převážně nezodpovědných odborníků na mezinárodní rozvoj. Důsledky těchto rozhodnutí jsou ty, s nimiž lidé na globálním Jihu žijí každý den. Což nás přivádí zpět do Mosambiku.
Připomeňme, že mosambické pouliční protesty se shodovaly nejen se zvýšením cen chleba, ale také se zdražením elektřiny a vody. V rozhovoru pro portugalský Lusa News nepoužila Alice Mabota z Mosambické ligy lidských práv termín „potravinové nepokoje“. Protesty jsou mnohem jemnější a politicky nuanční. Jejími slovy: "Vláda... nemůže nebo nechce pochopit, že jde o protest proti vyšším životním nákladům." Akce v ulicích není pouhým protestem proti jídlu, ale širším a více politickým aktem rebelie. Podle FAO již polovina chudých v Mosambiku trpí akutní podvýživou.[20] Extrémní počasí za požáry obilí v Rusku změnilo politický kontext, ve kterém byli občané stále více naštvaní a frustrovaní svými vlastními vládami. I když je těžké ji číst mimo zemi, je to příběh dobře známý v zemích, které zažívají tyto potravinové rebelie.
Včera jsem dorazil do Diamantino Nhampossy, koordinátora União Nacional de Camponeses Moçambique – mosambického národního svazu rolníků. "Tyto protesty skončí," řekl mi. "Ale vždy se vrátí." Toto je dar, který může nabídnout model vývoje, který sledujeme.“ Stejně jako mnoho Mosambičanů dobře ví, odkud vítr vane.
[Verze tohoto článku se objeví v The Observer, neděle 5. září 2010. Raj Patel je spoluautorem s Ericem Holtem-Gimenezem knihy "Potravinové rebelie: Krize a hlad po spravedlnosti" a nejnověji "Hodnota ničeho" . www.rajpatel.org]
________________
[1] http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5jejeLCKDLGD9Ael1Wdi-AIQQf4sw
[2] http://cityroom.blogs.nytimes.com/2010/09/01/its-official-hottest-summer-ever/
[3] http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5gJ6PTteGMk_JCbJrgfRnFeBLHtWA AFP to uvádí na 17 % – Guardian na 30 %, stejně jako většina ostatních zpravodajských zdrojů.
[4] http://www.guardian.co.uk/world/2010/sep/02/mozambique-bread-riots-looters-dead
[5] http://www.ft.com/cms/s/0/47086656-9d75-11df-a37c-00144feab49a.html andhttp://www.ft.com/cms/s/0/f61cbbd8-a225-11df-a056-00144feabdc0.html
[6] http://www.ft.com/cms/s/0/5f6f94ac-b6bc-11df-b3dd-00144feabdc0.html
[7] Moje výpočty s použitím FAOSTAT pro rok 2007 naznačují, že dovoz z Mosambiku činí 64.4 %, ale Independent uvádí číslo 70 %. www.independent.co.uk/news/business/news/now-meat-price-surge-raises-fear-of-food-inflation-2069227.html
[8] http://www.unctad.org/en/docs/gdsmdpg2420093_en.pdf
[9] http://www.reuters.com/article/idUSN1228245020080412
[10] http://www.bakeryandsnacks.com/Financial/Wheat-volatility-leads-to-surge-in-global-food-prices-finds-FAO
[11] http://www.fao.org/publications/sofi/en/
[12] http://www.frac.org/pdf/food_hardship_report_2010.pdf
[13] http://www.fao.org/publications/sofi/en/
[14] http://www.unifem.org/partnerships/climate_change/facts_figures.php
[15] http://www.wfp.org/hunger/stats?gclid=CLazjMb47aMCFSFugwod5A8H1A
[16] http://www.dawn.com/wps/wcm/connect/dawn-content-library/dawn/news/business/18-india-faces-food-price-discontent-violent-protests-am-06
[17] http://www.democracynow.org/2010/4/1/clinton_rice
[18] http://www.fao.org/news/story/0/item/8106/icode/en/
[19] http://www.wdm.org.uk/sites/default/files/hunger%20lottery%20report_6.10.pdf
[20]http://typo3.fao.org/fileadmin/templates/ess/documents/Media_and_Communication/MZB_20100823_OPais_scan.pdf
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat