Ministr zahraničí Colin Powell se 5. února 2003 v Radě bezpečnosti OSN oháněl lahvičkou, o které tvrdil, že obsahuje antrax, a ukázal satelitní fotografie tajných míst, kde se měly vyrábět chemické zbraně. Později připustil, že příběh byl vymyšlený, ale ne dříve, než posloužil jako odpalovací rampa PR pro válku v Iráku.
prosince 11 se americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová objevila s obrovskými úlomky toho, co tvrdila, že je íránská raketa, která minula svůj cíl. Tvrdila, že byla odpálena z Jemenu na civilním letišti Saúdské Arábie, ‚země G2017‘ a měla ‚potenciál zabít stovky nevinných civilistů v Saúdské Arábii… Jen si představte, že by tato střela byla odpálena na letišti Dulles nebo JFK. Nebo letiště v Paříži, Londýně nebo Berlíně.“
Nevadí, tak daleko to cestovat nemohlo. Opět se vyrábí strach, aby ospravedlnil válku: 14 let po zničení Iráku má americká vláda na mušce Írán.
Haleyin nedostatek představivosti by mohl být zábavný, kdyby téma nebylo tak vážné. V roce 2003 Powell kritizoval existenci „zlověstných“ vazeb mezi Saddámem Husajnem a Al-Káidou. Toto bylo přehráno 1. listopadu 2017: CIA zveřejnila schránku dokumentů zabavených v Pákistánu při atentátu na Usámu bin Ládina, která měla dokazovat existenci nepravděpodobných vazeb mezi některými bin Ládinovými nástupci a íránským (šíitským) vedením.
Jako by Washington již zapomněl na podporu – skutečnou, nikoli údajnou – kterou poskytl Bin Ládinovi, když bojoval proti Sovětům v Afghánistánu, nebo na nelegální prodej zbraní Ronalda Reagana do Íránu, když hledal finance pro své krajně pravicové přátele v Nikaragui.
Tehdy to nikdo nepoužíval jako záminku k vyhlášení války USA. Dnes Saúdská Arábie, Izrael a mnozí vůdci USA kazí boj s Íránem, který čelí vnitřním nepokojům. Vlivný republikánský senátor Tom Cotton, možná příští šéf CIA, už nemůže čekat. Myslí si, že všechny diplomatické výzvy USA (Írán, Severní Korea, Čína, Rusko, Ukrajina) mají „vojenskou možnost“. A nebezpečí, které představuje Írán, o kterém se domnívá, že je větší než nebezpečí ze Severní Koreje, by ospravedlnilo „především námořní a letecký útok proti jeho jaderné infrastruktuře“ (1).
Prezident Obama před dvěma lety poznamenal, že íránský vojenský rozpočet je pouze osminou rozpočtu amerických spojenců v regionu a jednou čtyřicetinou Pentagonu. Nicméně zvuk válečných bubnů proti „íránské hrozbě“ je téměř ohlušující. Jak chytré bylo v takovém klimatu psychologické války od francouzského ministra zahraničí kritizovat touhu Íránu po „hegemonii“ loni v prosinci ve Washingtonu?
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat