V PONDĚLÍ vydá irácké Národní shromáždění návrh ústavy, o kterém budou lidé hlasovat za dva měsíce. Od února se v redakčním výboru diskutovalo a projednávalo zásadní témata: role islámského práva, práva žen, autonomie Kurdů a účast menšinových sunnitů.
Ale to, co nebylo na stole, je pro formování nového Iráku přinejmenším stejně důležité: ekonomická struktura země. Bushově administrativě se podařilo udržet sevření v otázkách, jako je veřejné versus soukromé vlastnictví zdrojů, cizí přístup k irácké ropě a americká kontrola úsilí o obnovu – to vše se stále řídí administrativními politikami zavedenými bezprostředně po invazi. Bushova ekonomická agenda upřednostňuje zahraniční zájmy – americké zájmy
— nad iráckým sebeurčením.
Před více než rokem zadal L. Paul Bremer III, tehdejší americký správce Iráku, příkazy, které byly navrženy tak, aby „přechod [Irák] z … centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství“
prakticky přes noc a americkým fiatem. Tyto příkazy byly také začleněny do přechodného správního zákona – prozatímní irácké ústavy – a ekonomická restrukturalizace, kterou nařizují, dobře probíhá.
Zákony upravující bankovnictví, investice, patenty, autorská práva, vlastnictví podniků, daně, média a obchod, to vše se změnilo podle cílů USA, s malou skutečnou účastí iráckého lidu. (TAL lze změnit, ale pouze dvoutřetinovou většinou hlasů v Národním shromáždění a se souhlasem předsedy vlády, prezidenta a obou místopředsedů.) Ústavní návrhový výbor zase opustil každý z tyto zákony platí.
Ústřední složkou Bushovy ekonomické agendy je přístup zahraničních společností do kdysi státem řízené ekonomiky Iráku a její privatizace. Brzy Bremerova objednávka tedy umožnila zahraniční investice a privatizaci všech 192 vládních průmyslových odvětví (kromě těžby ropy).
Po zvolení přechodné vlády se ministerstvo průmyslu a nerostů zařadilo do řady a oznámilo plány na částečnou privatizaci většiny ze svých 46 státních podniků a jejich otevření zahraničním investicím v rámci plánu na vytvoření „liberálního, svobodného -tržní hospodářství."
Ropa je samozřejmě jádrem programu. V roce 2004 dočasný premiér Iyad Allawi jmenovaný Spojenými státy předložil irácké Nejvyšší radě pro ropnou politiku pokyny, které navrhují, aby „irácká vláda přestala řídit ropný sektor… a aby [Irácká národní ropná společnost] byla v budoucnu částečně privatizována“ a otevřena mezinárodním zahraničním investicím, podle International Oil Daily. (Dovoz ropy do USA z Iráku se jen mezi lety 86 a 2003 zvýšil o více než 2004 %.)
Plány na nový irácký zákon o ropě byly zveřejněny loni v prosinci na tiskové konferenci ve Washingtonu pořádané americkou vládou. Dočasný ministr financí Adel Abdul Mehdi, jmenovaný USA, vysvětlil, že nový zákon by byl „velmi slibný pro americké investory a americké podniky, určitě pro ropné společnosti“.
O několik týdnů později se Mehdi stal jedním ze dvou iráckých viceprezidentů a Allawi byl zvolen do Národního shromáždění. Nový irácký zákon o ropě je na dobré cestě k implementaci v roce 2006.
Nakonec zvažte rekonstrukci Iráku, která také zůstává pevně pod kontrolou USA. Jeden z Bremerových rozkazů odepřel irácké vládě možnost upřednostňovat Iráčany v úsilí o obnovu.
Místo toho získalo více než 150 amerických společností zakázky v celkové výši více než 50 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek HDP Iráku. Halliburton má největší, v hodnotě více než 11 miliard dolarů, zatímco 13 dalších amerických společností vydělává každá více než 1.5 miliardy dolarů.
Tito dodavatelé odpovídají vládě USA, nikoli iráckému lidu, z nichž několik tisíc v posledních dnech protestovalo proti tomu, že americké společnosti neposkytovaly dostupnou vodu, kanalizaci a elektřinu na předválečné úrovni. Iráčané tvrdí, že mají znalosti, dovednosti a zkušenosti k tomu, aby rekonstrukci provedli sami; to, co potřebují, jsou peníze a kontrola rozhodování, která jsou jim odepírána.
Podle všeho návrh ústavy nedokázal poskytnout Iráčanům prostředky ke kontrole jejich ekonomické budoucnosti. Zatímco se Irák připravuje na referendum o ústavě, které se bude konat 15. října, musí být tyto zásadní otázky přidány do debaty a musí být bráněno vlivu Bushovy administrativy, aby Iráčané mohli skutečně určovat svůj vlastní ekonomický a politický osud.
Stejně jako se konečně objevují diskuse o ukončení americké vojenské okupace Iráku, je třeba ukončit i ekonomickou invazi.
----------------
ANTONIA JUHASZ je vědeckou pracovnicí think-tanku Foreign Policy In Focus.
Její kniha „Bush Agenda: Invading the World, One Economy, One Economy“ vyjde v nakladatelství Regan Books v roce 2006.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat