[Příspěvek k Projekt Reimagining Society hostitelem ZCommunications]
Ideologie a scénáře ekologické otázky ve Velké recesi
Tento článek se chce podívat na scénáře, které vycházejí ze současné ekonomické a ekologické krize pro kapitalistické i antikapitalistické síly. Prvním předpokladem je, že 21st Ekologická otázka století překonává 20th století jako hlavní zdroj konfliktů. Zelená je nová červená a třídní boj se podle toho přizpůsobuje. Druhým předpokladem je, že Obamovo ekokeynesiánství je třeba brát vážně jako novou šablonu pro liberální kapitalismus po selhání neoliberální deregulace.
Diskurzy o ekologické otázce
Podle Dryzka lze environmentální diskurz klasifikovat podle osy prozaická/imaginativní a reformistická/radikální. Výsledná matice 2X2 umožňuje klasifikaci myšlenek a ideologií, které oživují různé sociální aktéry v otázce klimatu dnes ve světě. Vznik globálního oteplování jako jediného zastřešujícího problému, kterému lidstvo čelí, a převládající role těžby a spotřeby energie, kapitalistické výroby a masového konzumerismu v tom všem potvrdily nevyslyšená varování zeleného hnutí za posledních 30 let. Dnes je ekologická otázka ekvivalentem sociálních a koloniálních otázek v minulém století. Pokud se všichni příliš rychle zelenají, od Schwarzeneggera po trockisty, od Wal-Martu po BP, bude o to důležitější pochopit pole aktérů a sil, které jsou ve hře, abychom mohli načrtnout pravděpodobné makropolitické scénáře vyplývající z dnešního dvojí hospodářské a ekologické krize. Kapitalismus je ve svých historických korporátních a finančních inkarnacích příčinou ekologické krize a krize pracovních míst. Věřím, že sociálně regulovaná (na rozdíl od vládou regulované) nepodnikové tržní ekonomiky vedle kvetoucí p2p horizontální ekonomiky sociální výroby může přinést to, co potřebujeme (vykořenění fosilní ekonomiky) a co chceme (rozšířená svoboda a nadnárodní solidarita), více než buď násilné svržení státu a trhu nebo mnohem pravděpodobnější „společné zničení soupeřících tříd“ (Marxův Manifest), tedy ekologická katastrofa.
Současné typy environmentálních diskurzů
Reformista |
Radikální |
|
Prozaický |
Technokratický pragmatismus |
Malthusian Survivalism |
Nápaditý |
Udržitelnost životního prostředí |
Zelený radikalismus |
Zdroj: Dryzek (2005).
Zelený radikalismus je ideologický diskurs, který mobilizuje klimatické anarchisty k akcím občanské neposlušnosti, nepokojů a ekóta za environmentální spravedlnost. Je to samo o sobě poměrně široké spektrum od profesionality nevládních organizací Greenpeace po bojovnost ELF a ALF, od Monbiota po Zerzan. Uprostřed jsou rostoucí hnutí za opatření v oblasti klimatu, která poskytnou hlavní impuls pro protesty na nadcházejícím summitu o klimatu v Kodani. Všechna tato hnutí sdílejí v různé míře přesvědčení, že existující formy politiky a podnikání jsou hlavními příčinami klimatické krize. Změna individuálního chování, jak zastánci malthusiánů a OSN zastánci udržitelnosti, nestačí, musí existovat politický impuls ke změně sociální infrastruktury. Dokud se téma globálního oteplování nakonec v letech 2006-2007 nedostalo na vrchol mediální agendy (dominovalo také zprávám v období 1987-1992, aby během řvoucích devadesátých let opět upadlo v zapomnění), environmentální diskurs byla monopolizována buď udržitelností životního prostředí (také nazývanou „přírodní kapitalismus“), nebo pragmatičtějšími imperativy zvýšené environmentální účinnosti a odpovědnosti, kterým firmy musely čelit od vzestupu zeleného hnutí. Kluci, kteří patří k přístupu udržitelnosti, chtějí udělat kapitalismus zelenějším změnou jeho sektorového složení, technokraté chtějí jen udělat stávající energii
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat