Minulý týden, když se stovky komunitních aktivistů shromáždily v centru Caracasu, aby demonstrovaly svou neochvějnou podporu socialistické politice venezuelského prezidenta Nicolase Madura, znovu zopakoval, že „venezuelské komuny musí být konsolidovány, máme-li skutečně uskutečnit program vypracovaný náš vůdce, Hugo Chavez“.
Duilliam Virigay souhlasí. Národní mluvčí Národní komunální fronty Simona Bolivara (FNCSB), minulý týden byl v Caracasu, aby se zúčastnil národního shromáždění Bolívarského a Zamorského revolučního proudu (CRBZ), sociálního hnutí oddaného potlačování bolivarijské revoluce vpřed. V tomto rozhovoru popisuje zajímavé, ale obtížné výzvy, kterým čelí venezuelský radikální experiment s participativní demokracií.
Jak se poprvé dalo dohromady FNCSB?
Před vznikem FNCSB se naši lidé aktivně podíleli na budování národní fronty Ezequiela Zamory National Campesino Front (FNCEZ). V letech 1998 a 1999 FNCEZ pracovala s venkovským lidem v boji za agrární reformu. Tento boj o půdu byl extrémně násilný, venezuelská oligarchie, suchozemská elita, zavraždila přes 300 venkovských vůdců. Jak se FNCEZ konsolidovalo a stávalo se silným, identifikovali jsme potřebu vybudovat další organizace, které by se mohly věnovat potřebám jiných sektorů společnosti.
V roce 2005 jsme na prvním ustavujícím shromáždění Národní komunální fronty Simona Bolivara (FNCSB) shromáždili asi 350 komunálních rad. Díky místnímu organizování, které jsme dělali léta, se nám podařilo zmobilizovat aktivní vůdce těchto komunálních rad a vytvořit to, co je dnes FNSCB.
Proč jste se jako sociální hnutí rozhodli upřednostnit vznik komun?
Vše, co jsme udělali, bylo dodržet vizi nastíněnou prezidentem Chávezem, vizi, která navrhovala, abychom znovu založili Republiku, znovu ji našli zdola ze čtvrtí, z venkova. Chávez pochopil potřebu vybudovat nový a revoluční institucionalismus hluboko v kořenech venezuelské společnosti. Chávez za tím účelem navrhl konsolidaci městských rad založených na sousedství, sloučení těchto rad do komun, jejich spojení do komunálních měst a tak dále. To je Chávezův návrh na demontáž buržoazního a oligarchického státu, který dnes ve Venezuele existuje, a proto jsme upřednostnili komuny.
Svou komunální práci jsme začali ve státě Apure, což je oblast, kde je velmi obtížné organizovat lidovou základnu kvůli krádežím, pašování, nepravidelným silám, které existují podél hranice (s Kolumbií), polovojenským jednotkám a atentátům prováděným místními elitami. Tam v Apure jsme začali. První věc, kterou jsme udělali, bylo dát dohromady 39 komunálních rad a vytvořit osm obcí. Jakmile to bylo dosaženo, vytvořili jsme první komunální město v zemi, nyní známé jako Simon Bolivar Socialist Campesino Communal City (CCCS-SB).
Nebylo to jednoduché, ale od té doby jsme udělali skutečný pokrok. Vybudovali jsme obce a komunální města s použitím ničeho jiného než tvrdé práce, obětavosti a naší filozofie organizovat, vzdělávat a mobilizovat. Pomohli jsme vybudovat vědomí nezbytné ke sblížení lidí. Dnes, a říkám to se vší pokorou, je CCCS-SB nejlepším příkladem společenské organizace, která ve Venezuele existuje. Ze 420 obcí, které jsou formálně registrovány na ministerstvu obcí a sociálních hnutí, je 269 obcí, které FNCSB organizovala. To je 60 %.
Budování komun není jen o obraně revoluce, je to také o postupu vpřed, v útoku. To, co jako CRBZ navrhujeme, je celostátní strategická protiofenzíva proti pravici. Chceme, aby vládní politika byla implementována po celé zemi. Zásady, které se neuvádějí do praxe všude, jsou zásady, které zůstávají neúplné. To je také důvod, proč Chavez navrhl komuny – aby se politiky proměnily v konkrétní činy v každém koutě země.
Soukromá média ve Venezuele i v zahraničí mají tendenci komuny démonizovat. Proč myslíš, že je to tak?
Komuny představují skutečnou hrozbu pro venezuelskou opozici. Nejen vůči venezuelské opozici, ale také vůči pravici v celé Latinské Americe a vůči americkému imperialismu, vůči kapitalismu jako celku. Obávají se, že my Venezuelané, my v Bolívarské revoluci, jsme až dosud hráli hru na buržoazní demokracii. Vybudovat komuny znamená vnutit venezuelskou pravici, kontinentální pravici a imperialismus do terénu, který nemají pod kontrolou. To je skutečné nebezpečí, které komuny představují, a odtud pramení jejich strach – pokud naše revoluce pokročí ve výstavbě komun, v budování našeho nového institucionalismu, prolomíme omezení, která nám ukládá buržoazní společnost.
Máte nějaký nápad pro čtenáře žijící mimo Venezuelu?
Všem těm, kteří se na Venezuelu dívají z dálky, přes počítač nebo televizní obrazovku nebo třeba přes názor novináře ve své zemi, mohu říci jen to, že tuto revoluci dělají lidé, pro lidi a lidé. . Prezident Chavez zasel v lidech hlubokého vlasteneckého ducha, který zde dříve neexistoval. Naučil nás vážit si sebe, pečovat jeden o druhého. Naučil nás chápat, že problém druhého je náš problém, že problémy druhých jsou problémem republiky.
Ve Venezuele jsme měli extrémní chudobu. Byli jsme národem bohatým na nerostné zdroje, ropu, vodu a biologickou rozmanitost, ale byli jsme také národem, ve kterém se toto bohatství vyváželo do takzvaného „vyspělého“ světa. Nyní chápeme, že toto bohatství patří celému národu, že máme odpovědnost je dobře spravovat, aby se dostalo k co největšímu počtu lidí, nejprve k nejchudším lidem, k těm nejskromnějším ve Venezuele, stejně jako v jiných národech, kde lidé mít skutečné potřeby.
Většina Venezuelanů, ti, kteří volí Chavezovu platformu, socialismus, ti, kteří udržují revoluci v chodu, v tento boj pevně věří. Jistě, máme potíže. Máme delikvenci, máme korupci a máme mnoho dalších problémů, které jsme zdědili z kapitalismu, který tu byl před námi. Kdo se chce přijet podívat do Venezuely, měl by tak učinit. Měli by přijet do Venezuely, navštívit čtvrť, navštívit venkov, navštívit komunu. Uvidí, jak řešíme naše sociální problémy. Zveme všechny lidi, aby se přišli podívat na naši zemi, ale také zveme lidi, aby se ve svých domovských zemích snažili vybudovat konkrétní alternativy kapitalismu. Jejich alternativy nemusí být venezuelská alternativa. Místo toho by měly být alternativami, které umožňují podmínky v každé zemi.
Zdroj: Correo del Orinoco International
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat