Nepravděpodobné spojenectví čtyř států se spojuje, aby se postavilo proti postupu ISIS v Iráku. Ale skupina nemusí čekat na výzvu.
Dobitá válka v Iráku, která začala v červnu 2014, se blíží ke svému druhému měsíci. Pozoruhodným rysem této fáze je vytvoření do značné míry nepřiznané koalice čtyř států stojících proti postup extrému Sunni polovojenské jednotky ve velké části severozápadního Iráku.
Zapojení Íránu je dostatečně jasné: v Bagdádu působí vysocí důstojníci íránských revolučních gard (IRGC) a íránské průzkumné drony (a údajně stíhací letouny) jsou používány na pomoc iráckým ozbrojeným silám v potížích. Sýrie je také aktivní, přičemž letectvo Bašára Asada provádí občasné (a možná do značné míry symbolické) útoky proti cílům ISIL v Iráku.
To odráží posun v pozici Asadova režimu. Tak dlouho jak HEAT skupina mohla být v Sýrii považována za něco více než dráždivého (i když zaujímá značnou půdu), měla pro Damašek hodnotu propagandy, která mohla vytvářet obraz neochvějnosti tváří v tvář radikálnímu islámu a dokonce zajistit tiché přijetí ze strany západních vlád v průběhu.
Nyní, když ISIL získává silnější a sebevědomější – symbolizované v němprohlášení „Islámského státu“ na území, které kontroluje – potenciální problém pro bezpečnost Damašku i Bagdádu je evidentní. Asad proto může nadále podporovat pravidelné přeshraniční nálety, ale bude také usilovněji pracovat na poškození ISIL v Sýrii.
Pozdní směna
Dva další státy v tomto mimořádném soutoku proti ISIL jsou Spojené státy a Rusko.
Síly Spojených států v regionu se neustále rozšiřují, i když je stále těžké rozeznat celé rozsah nasazení personálu v Iráku. Částečně je to proto, že několik tisíc Američanů v Iráku bylo v Iráku již před vypuknutím nové války – včetně diplomatů, zbrojních techniků a soukromých vojenských dodavatelů. Je však jisté, že do Iráku nyní vstupují další tři skupiny vojenského personálu.
První se skládá z lidí z ochranky (pravděpodobně asi 300 celkem)přiděleno střežit diplomaty a civilisty; druhý (nejméně 100) na ochranu letiště v Bagdádu, mezi nimi pravděpodobně speciální posádky vrtulníků, které jsou k dispozici pro vyproštění posádky letadel (potenciální potřebu zdůrazňuje americké námořnictvo pravidelný Průzkumné lety F-18 mimo USS George HW Bushnosič v Perském zálivu).
Třetí skupinou jsou vojáci, většinou pracovníci speciálních sil, vyslaní do Bagdádu a jinam, aby posílili irácké vládní síly v jejich operacích. Klíčovým bodem zde je, že celková autorita, ústřední velení USA, počítá že jeho provoz pravděpodobně nepřinese výsledky po dobu několika týdnů (viz Daniel Wasserbly, “USA hodnotí misi v Iráku, zvažují vojenské možnosti", Jane's Defense Weekly, 2 červenec 2014).
Američtí pracovníci již možná radí iráckým armádním jednotkám v jejich pozastaveném pokusu dobýt město Tikrít, což je politická nutnost pro vládu Núrího al-Málikího, aby prokázala, že něco dělá.adresa vojenská katastrofa. Americká armáda se ale na svou práci v Iráku dívá z dlouhodobějšího hlediska.
Rusko dokončuje tuto nepravděpodobnou koalici proti ISIS. Jeho hlavním zapojením je zatím ustanovení z počtu Su-25 Žába letoun pro pozemní útoky. TheSu-25 je robustní, i když relativně pomalu letící letadlo ze 1970. let, zhruba analogické s americkým -10 Warthog (i když méně těžce ozbrojení). To bylo široce nasazeno iráckým letectvem v válka s Íránem (1980-88) a používané sovětským letectvem ve dvou čečenských válkách (1994-96 a 1999-2002).
Ve službě iráckého letectva po ní přežilo jen málo, pokud vůbec někdo 1991 válka; takže je to skoro čtvrt století, co s tímto letadlem létali iráčtí piloti – což jako všechna letadla pro pozemní útoky vyžaduje zvláštní dovednosti a hodně praxe. Z toho vyplývá, že pokud jsou Su-25 použitý proti ISIL a dalším milicím v nadcházejících týdnech je téměř jisté, že s nimi budou létat ruští piloti.
Americké i ruské síly se tedy připravují na pomoc vládě Málikího na poměrně významné úrovni a mohou dokonce spolupracovat těsněji, než si Washington nebo Moskva budou chtít přiznat. Ve skutečnosti se to už možná děje: stovka amerických vojáků vložených k ochraně bagdádského letiště bude hlídat stejnou základnu, ze které už létají Su-25, bezpochyby s ruskými piloty.
Týdny dopředu
Pokud je válka vytváření podivné aliance, může se s vývojem událostí stát aktuální i otázka časových měřítek. Ani americká a ruská podpora Iráku, ani žádná z Íránu nebude mít do poloviny července na situaci velký vliv. To znamená, že ISIL plánovači mají krátkou příležitost konsolidovat své nedávné zisky. Několik zdrojů uvádí, že ISIL již má v západním Bagdádu rozmístěny skupiny na pomoc při jakémkoli útoku na město (viz „Irácká krize [část 111]: Je Bagdád ohrožen?“, 30. června 2014).
Následující dva týdny jsou tedy akutně nebezpečným obdobím (viz Borzou Daragahi, „Irácké hlavní město nervózně očekává útok Islámského státu" Financial Times, 1. července 2014). Cílem jakéhokoli útoku ISIS nebude převzít kontrolu nad celým městem Shi'a milice ve východních bagdádských distriktech jsou dostatečně silné, aby se tomu bránily; místo toho to bude poškodit a demoralizovat režim do té míry, že Bagdád nemůže zabránit tomu, aby se Islámský stát konsolidoval.
Tento výsledek by dal ISIS další nádech života. Uvítali by to také mnozí v regionu, v neposlední řadě Saúdská Arábie. Ale také by to nebylo nic víc než dočasný zisk ve válce, která může mít ještě mnohem děsivější lidské následky.
Paul Rogers je profesorem v oddělení mírových studií na Bradfordské univerzitě v severní Anglii. On je otevřená demokracie editor pro mezinárodní bezpečnost a od 28. září 2001 píše týdenní sloupek o globální bezpečnosti; on také píše měsíční briefing pro Oxford Research Group. Mezi jeho knihy patří Proč prohráváme válku s terorismem (Polity, 2007), a Ztráta kontroly: Globální bezpečnost v 21. století (Pluto Press, 3. vydání, 2010). Je na twitteru na adrese: @ProfPRgers
Související video přidal Juan Cole
BBC News Irák „dostává ruské stíhačky“ k boji proti rebelům
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat