Zdroj: Zprávy z ekonomické fronty
Neměli bychom se spokojit s návratem k normálu. Potřebujeme „nový normál“.
Nyní se nacházíme v recesi, která byla vyvolána vládou nařízeným uzavřením podniků vyrábějících nepodstatné zboží a služby, což je opatření přijaté k omezení šíření koronaviru. V reakci na to Kongres schválil tři stimulační opatření, o kterých zákonodárci doufají, že udrží ekonomiku nad vodou, dokud nebude virus pod kontrolou a společnosti nebudou moci obnovit činnost jako obvykle.
Mnoho lidí, oprávněně kritizujících velikost, rychlost a cíle těchto opatření, požadovalo nový, vylepšený stimulační balíček. Čemu se však dostává mnohem méně pozornosti a může být to nejdůležitější, co je třeba kritizovat, je představa, že bychom měli návrat k normálu považovat za náš vytoužený cíl. Faktem je, že také potřebujeme novou ekonomiku.
Starý normál prospěl jen málokomu
Média, dokonce i ta kritizující Trumpovu administrativu, až příliš často předvádějí ekonomické experty, kteří i když uznávají závažnost současné krize, ujišťují nás, že ekonomická aktivita se zanedlouho vrátí k normálu. Ale protože naše ekonomika stále více pracovala ve prospěch malé menšiny, není to důvod k oslavám.
Málo zmiňovaný je fakt, že naše ekonomika směřovala do recese ještě před tím, než udeřil koronavirus. Nebo že životní a pracovní podmínky pro většinu Američanů klesaly i během posledních let expanze. Nebo že za posledních patnáct let rostl podíl pracovníků na nízkopříjmových zaměstnáních. Nebo že Američané čelí důchodové krizi. Nebo že očekávaná délka života klesla od roku 2014 do roku 2017 kvůli nárůstu úmrtnosti mezi dospělými v mladém a středním věku všech rasových skupin kvůli předávkování drogami, sebevraždám a alkoholismu. Pokud stávající vzorce vlastnictví a výroby zůstanou do značné míry nezměněny, čeká nás budoucnost stále větší nestability, nerovnosti a chudoby.
Hospodářská krize
Nedostatky našeho současného systému jsou krizí jen zvýrazněny. Mnoho analytiků předpovídá bezprecedentní čtvrtletní pokles HDP o 8 až 10 procent ve druhém čtvrtletí letošního roku. Celkový roční pokles může být v rozmezí 5-7 procent, což je nejstrmější roční pokles růstu od roku 1946.
Míra nezaměstnanosti prudce stoupá a do konce roku může dosáhnout 20 procent. Nedávný celostátní průzkum zjistil, že 52 procent pracovníků mladších 45 let již ztratilo práci, dostali dovolenou nebo jim byla zkrácena pracovní doba kvůli poklesu způsobenému pandemií.
V důsledku toho je pro mnoho lidí obtížné platit nájem. Výsledky průzkumu ukazují, že pouze 69 procent nájemníků zaplatilo nájemné během prvního dubnového týdne ve srovnání s více než 80 procenty během prvního týdne v březnu. A to včetně nájemníků, kteří provedli částečné platby. Majitelé domů na tom nejsou o moc lépe.
Náš systém pojištění pro případ nezaměstnanosti je již dlouho nedostatečný: dávky jsou nedostatečné, trvají jen krátkou dobu a omezení způsobilosti nechá mnoho pracovníků nepokrytých. Ke konci roku 2019 činila průměrná kontrola pojištění v nezaměstnanosti pouze 378 USD týdně, průměrná doba trvání dávek byla méně než 15 týdnů a méně než jedna třetina nezaměstnaných pobírala dávky.
Nyní je systém zahlcen lidmi, kteří chtějí podat nové nároky, takže miliony lidí nemohou ani zahájit proces podávání žádostí. Přestože nedávná federální legislativa umožňuje státům rozšířit jejich nárok na pojištění v nezaměstnanosti a dávky, velmi velká část těch, kteří přijdou o práci, zjistí, že tato část naší záchranné sítě nevyhovuje jí přidělené práci.
Je potřeba lépe propracovaný podnět
V reakci na krizi se tvůrci politik snažili schválit tři takzvaná stimulační opatření, z nichž největší a nejnovější je zákon o pomoci, úlevách a ekonomické bezpečnosti (CARES) z března 2020. Bohužel tyto snahy byly zklamáním. Například většina ustanovení zákona CARES obsahuje stanovené termíny ukončení, které nejsou vázány na ekonomické nebo zdravotní podmínky. Schválené částky výdajů pro jednotlivce jsou také nedostatečné, a to navzdory skutečnosti, že ministr financí Mnuchin věří, že 1200 dolarů poskytnutých většině Američanů v rámci zákona CARES bude stačit k tomu, aby je na 10 týdnů uklidnili.
Problematické také je, že ne všechny prostředky CARE směřují tam, kde jsou nejvíce potřeba. Například nebyly přiděleny žádné peníze na pomoc státům zachovat jejich stávající způsobilost a standardy dávek programu Medicaid nebo rozšířit pokrytí zdravotní péče na nepojištěné imigranty a ty, kteří přijdou o pojištění založené na zaměstnání. A státním orgánům a samosprávám nebyly přiděleny žádné peníze, které by jim pomohly udržet stávající služby při poklesu daňových příjmů. Asi není překvapením, že největší podíl schválených výdajů CARES je určen na záchranu podniků bez požadavku, aby byly prostředky použity na záchranu pracovních míst nebo mezd. Stručně řečeno, potřebujeme další, lepší stimulační opatření, chceme-li minimalizovat sociální náklady naší současné krize.
Vytvoření nového normálu
I lepší stimulační opatření ponechává naši ekonomiku téměř beze změny. Přesto, ironicky, naše nebezpečná situace povzbudila bezpočet projevů sociální důvěry a solidarity, které odhalují způsoby, jak se posunout vpřed k humánnější, rovnostářské a udržitelné ekonomice. Začíná to rostoucím uznáním mnoha Američanů, že naši politiku by měla utvářet sociální solidarita, nikoli konkurenční individualismus. Lidé během této krize prokázali silnou podporu bezplatnému a univerzálnímu přístupu ke zdravotní péči a na tom můžeme stavět a prosazovat expanzivní systém zdravotní péče Medicare for All. Lidé také projevili velkou solidaritu s čím dál organizovanějším bojem poštovních doručovatelů, zdravotnických pracovníků, řidičů autobusů, nakupujících v potravinách, pokladních a skladníků, aby byli v bezpečí, zatímco vzdorují viru v náš prospěch. Na této solidaritě můžeme stavět a prosazovat nové pracovní zákony, které posílí schopnost všech pracujících vytvářet silné, demokratické odbory.
Roste také podpora upřednostňování sociálního blahobytu před honbou za ziskem. Mnoho lidí uvítalo vládní opatření nařizující, aby soukromé korporace přeměnily svou výrobu tak, aby vyhovovala společenským potřebám, jako je výroba ventilátorů a masek. Na tomto vývoji můžeme stavět, abychom podpořili vznik veřejně vlastněných a provozovaných průmyslových odvětví, abychom zajistili včasnou a dostupnou výrobu kritického zboží, jako jsou léčiva a zdravotnické vybavení. A mnoho lidí si začíná uvědomovat důležitost plánování budoucích krizí. Toto ocenění lze prohloubit, abychom podpořili potřebnou transformaci naší ekonomiky s cílem minimalizovat negativní důsledky rostoucí klimatické krize.
Neměli bychom podceňovat naši schopnost utvářet budoucnost, kterou chceme.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat