„To, zda jsou jaderné zbraně skutečně nezákonné podle mezinárodního nebo vnitrostátního práva (pochybný návrh), není v tomto případě relevantní nebo vhodná otázka k soudnímu sporu,“ tak rozhodla soudkyně Lisa Godbey Woodová z amerického okresního soudu pro jižní okres Georgia. v pátek 18. října. Tento příkaz na poslední chvíli omezující obhajobu sedmi protijaderných aktivistů u soudu, který začal v pondělí ráno 21.st, udělal z krátkého soudního procesu jasnou věc. To také, více než jakýkoli důkaz, který by porota, která dosud nebyla napíchnuta, nakonec slyšela, učinilo jejich přesvědčení téměř jisté.
Před soudem bylo sedm katolíků, kteří 4. dubna 2018 – v den 50. výročí zavraždění Martina Luthera Kinga – prořízli plot a vstoupili na námořní ponorkovou základnu Kings Bay v Georgii, domovský přístav šesti jaderných ponorek Trident, kde se symbolicky odzbrojení, nalévali lahve vlastní krve na vojenské plakety a zatloukali sochy jaderných střel. V předchozím rozsudku z 26. srpna o tom, že aktivisté tvrdí, že jejich činy byly chráněny zákonem o obnovení náboženské svobody (RFRA), soudce Wood souhlasil s tím, že „akce obžalovaných v Kings Bay byly cvičením jejich upřímně drženého náboženského přesvědčení, že by měli jednat. v opozici proti přítomnosti jaderných zbraní v Kings Bay“ a že jejich akce byly „náboženskými cvičeními“ ve smyslu RFRA.
„Sporné zákony vyvíjejí ‚významný tlak‘ na obžalované, aby neuplatňovali své náboženství jako v Kings Bay,“ pokračoval soudce Wood. Poznamenala také, že „byli podstatně zatíženi spornými zákony“. Soudce Wood přesto rozhodl, že vláda má „přesvědčivý zájem“ mít jaderné zbraně, což zastiňuje jakékoli jiné úvahy.
U soudu bylo aktivistům dovoleno vysvětlit porotě „své subjektivní přesvědčení o náboženství a nemorálnosti a nezákonnosti jaderných zbraní“, ale varovala, že příliš mnoho „svědectví a argumentů na tato témata vytváří nebezpečí nespravedlivých předsudků a matou problémy, klamání poroty, zbytečné zdržování, plýtvání časem nebo zbytečné předkládání kumulativních důkazů.“ Ve skutečnosti bylo obžalovaným dovoleno podat důkaz o svém vlastním subjektivním přesvědčení, že jaderné zbraně jsou nezákonné, ale nebylo jim dovoleno vysvětlovat skutečnosti, které toto přesvědčení utvářejí.
Jedním z odborných svědků, o nichž soudce Wood rozhodl, že by porotu zmátli a uvedli v omyl, byl profesor Francis Boyle z University of Illinois, který předložil rozsáhlé právní prohlášení na obranu aktivistů a poznamenal, že americké smlouvy, včetně Ženevských konvencí zakazujících hromadné zbraně zničení a odsouzení jaderných zbraní Mezinárodním soudním dvorem, mezi mnoha dalšími, jsou součástí mezinárodního práva, které je vláda USA a její občané povinni dodržovat.
Jako svědek byla také diskvalifikována profesorka Jeannine Hill Fletcherová, teoložka z Fordhamské univerzity. Nesměla dosvědčit, že činy aktivistů byly založeny na upřímném náboženském přesvědčení v kontextu jejich katolické víry. Porotě bylo dovoleno vyslechnout pouze subjektivní přesvědčení obžalovaných o učení jejich Církve o válce a jaderných zbraních, ale to, co toto učení ve skutečnosti je nebo zda je subjektivní přesvědčení obžalovaných dobře informované, bylo považováno za irelevantní.
U soudu porotci nevěděli o příkazu soudce Wooda, ale byli zjevně zmateni jeho vlivem na svědectví, které slyšeli, jak ukazují poznámky, které předali soudci k objasnění. "Je pravda, že v Kings Bay jsou drženy jaderné střely?" chtěl vědět jeden porotce, otázka, která zůstala nezodpovězena jako irelevantní.
Skutečnost, že obžalovaní nechali tuto a další rozhodující otázky ve vzduchu a nezodpovězeni, mohla u poroty snadno vzbudit dojem, že prostě nevěděli, o čem mluví, že nejednali na základě známých faktů o Kings Bay a nebezpečí jaderných zbraní, ale na fámách, dohadech nebo propagandě nepřátel naší země, ne-li paranoidním bludem. Obžalovaná Carmen Trotta mohla porotě říci: „Čtvrtina amerického jaderného arzenálu je rozmístěna z Kings Bay, jediné nejsofistikovanější zbraně na naší planetě. Pokud se použijí, zničí veškerý život na planetě. Nemohou být legální,“ ale nesměl říct, proč věřil, že je to pravda.
„Jedna čtvrtina amerického jaderného arzenálu je rozmístěna z Kings Bay, jediné nejsofistikovanější zbraně na naší planetě. Pokud se použijí, zničí veškerý život na planetě. Nemohou být legální,“ ale nesměl říct, proč věřil, že je to pravda
Martha Hennessyová mohla mluvit o katolickém sociálním učení, které se naučila od své babičky Dorothy Dayové, ao své víře, že „My, naše země, mnoho zemí, nahrazujeme Boha těmito zbraněmi. Nevkládáme svou důvěru v Boha. Musíme studovat křesťanské učení; důvěřovat těmto zbraním je modloslužba,“ ale porotě nebylo umožněno v kontextu rozeznat, zda její víra, jakkoli „upřímně držená“, vycházela ze zavedeného a systematického učení její církve, nebo z jejího vlastního osobního a možná zavádějícího přesvědčení.
Vládní žalobci využili nařízení o roubíku, které omezovalo svědectví obžalovaných. Občas se zdálo, že je podněcují k tomu, co je dovoleno, jen aby měli proti čemu namítat. Jeden žalobce nadával Clare Gradyové ve snaze přimět ji, aby vypadala arogantně, navrhoval jí, aby se postavila nad zákon, nárokovala si právo na červenou, pokud se jí to líbilo, a přivlastňovala si „moc zvrátit 320,000,000 XNUMX XNUMX lidí, kteří zvolili Kongres, aby zákony.” "Myslíš si, že tvůj osobní názor je nejvyšším zákonem země!" vyzval ji. Zatímco žalobce volně hovořil o nejvyšším zákonu země, Clare a další svědci obhajoby nemohli. Kdyby mu bylo dovoleno svědčit, mohl by profesor Boyle porotě vysvětlit, že termín „nejvyšší zákon země“ není abstraktní nebo tvárný pojem a že nejvyšší zákon země, který Clare poslouchala, nebyl její. z vlastního osobního rozmaru okamžiku, ale je to něco jasně definovaného v článku VI Ústavy USA, „všechny smlouvy uzavřené nebo které budou uzavřeny pod autoritou Spojených států, budou nejvyšším zákonem země; a soudci v každém státě jsou tím vázáni, bez ohledu na to, co je v ústavě nebo zákonech kteréhokoli státu naopak.“
Za méně než 90 minut porota usvědčila všech sedm ze čtyř trestných činů. Hrozí jim až 25 let vězení.
Rozhodnutí soudkyně Woodové ohledně irelevantních svědectví je dost znepokojivé, ale její úsudek v závorkách, že nezákonnost jaderných zbraní je „pochybným návrhem“, ukazuje iracionální a nebezpečnou zaujatost, která by ji sama o sobě měla diskvalifikovat z projednávání tohoto případu.
Rozhodnutí soudkyně Woodové ohledně irelevantního svědectví je dost znepokojivé, ale její úsudek v závorkách, že nezákonnost jaderných zbraní je „pochybným návrhem“, ukazuje iracionální a nebezpečnou zaujatost, která by ji sama o sobě měla diskvalifikovat přinejmenším od projednávání tohoto případu. Nezákonnost výroby, udržování a vyhrožování použitím jaderných zbraní je pevně a jednoznačně stanovena jako „nejvyšší zákon země; a soudci v každém státě jsou tím vázáni, bez ohledu na to, co je v ústavě nebo zákonech kteréhokoli státu naopak.“
Tři měsíce předtím, než jsem byl v soudní síni v Brunswicku ve státě Georgia, kde došlo k tomuto justičnímu omylu, jsem byl v Evropě, kempoval jsem před německou leteckou základnou v Buechelu (a občas jsem tam neoprávněně navštívil). Letka amerického letectva zde udržuje 20 jaderných bomb B61, které jsou připraveny k naložení na německé stíhací bombardéry na příkaz vlády USA i Německa.
USA i Německo jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), kde je USA zakázáno sdílet jaderné zbraně s jakoukoli zemí a Německo se zavázalo: „...nepřijmout převod jaderných zbraní od jakéhokoli převodce nebo jiná jaderná výbušná zařízení nebo kontrolu nad takovými zbraněmi nebo výbušnými zařízeními přímo nebo nepřímo … nebo jinak získávat jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení …“.
USA tvrdí, že zákazy NPT a dalších smluv a dohod o odzbrojení se počítají pouze v době míru. Logika je taková, že pokud dojde k jaderné válce, NPT do té doby nedokáže udržet mír, a proto je neplatná. Mezitím jsou jaderné zbraně uložené v Buechelu a na základnách v pěti dalších zemích NATO v držení USA.
Na první pohled to působí absurdně – dohody o odzbrojení platné pouze v době míru je jako být vegetariánem mezi jídly. Na druhou stranu je pravda, že pokud (kdy?) bude dán rozkaz naložit tyto americké jaderné bomby na německá letadla, aby byly shozeny na předem určené cíle, do té doby bude jakákoli právní představa, dohody a spolupráce mezi národy, lidská laskavost a prostá slušnost, je hotovo a konec. Nikdo nebude chráněn a nikdo nebude odpovědný za chaos a zkázu, která bude následovat. Po třetí světové válce žádné norimburské procesy nebudou.
Po třetí světové válce žádné norimburské procesy nebudou
Clare Gradyová u soudu v Georgii vypověděla, že „použili jsme slovo 'omnicide',“ popisující transparent, který pomáhala vyvěsit v Kings Bay. Omnicide, vysvětlila, je „slovo, které neexistovalo před jaderným věkem – smrtí všech živých věcí. Nalepili jsme pásku z místa činu, protože Trident je největší zločin, jaký známe.“ Pochybnosti soudkyně Woodové o nezákonnosti jaderných zbraní, její návrh, že prostředky k ničení všeho živého jsou legální a je třeba je chránit, ukazuje v nejlepším případě zaviněnou neznalost zákona, ne-li přímo pohrdání zákonem. Pokud má na druhou stranu pravdu a zabíjení všeho je legální a jednání k odvrácení vševraždy trestné, je vůbec institut práva dobrý? Pokud má soudce Wood pravdu a námitka proti zničení celého stvoření a zabití všech je irelevantní a subjektivní vírou některých křesťanů a ne konstitutivní a podstatnou povinností naší víry, pak k čemu je křesťanství?
To patří mezi zásadní, ale doufejme, že ne poslední, otázky, které nám Lisa Godbey Woodová v soudní síni v Brunswicku položila. Modlím se, aby se jim ona i my všichni věnovali s pílí a odvahou, kterou prokázaly Kings Bay Plowshares 7 dne 4. dubna 2018.
Brian Terrell, [chráněno e-mailem], je spolukoordinátorkou Voices for Creative Nonviolence.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat