Michael Albert
Mnoho
lidé byli během kosovského konfliktu znepokojeni tím, že zločiny proti albánským Kosovanům byly tak hrozné, že jakkoli bolestivé to může být
podniknout, zásah NATO byl oprávněný. Takoví lidé měli pocit, že genocida byla
bezprostředně hrozící a že bombardování USA/NATO by omezilo násilí a zachránilo životy. Na
rozumně reagovat na takové názory, což vyžadovalo odhalení skutečných skutečností a
kontext, včetně:
(1) Že
Intervence USA/NATO nebyla motivována humanitárními důvody, ale
potlačit rostoucí konflikt dříve, než ohrozí zájmy USA a Evropy
a dále upevňovat sílu USA a degradovat mezinárodní právo a OSN;
(2) Že
bombardování by: posílilo Miloševiče a podkopalo ty, kteří s ním bojují v
demokratická opozice; oslabit nenásilné hlasy Kosovanů;
vystupňovat etnickou nenávist na možná nezvladatelnou úroveň; přímo zabít a
vyhnat další Kosovany a uvolnit všechny zábrany vůči Srbům, kteří jednají podobně;
rozdrtit Jugoslávii a Kosovo zpět o desetiletí a možná století ve vývoji
s kdoví jakými dlouhodobými lidskými náklady; dramaticky oslabit OSN; zničit
zbývající mezinárodní právo; informovat svět, že USA jsou připraveny, ochotny,
a schopný bombardovat kdykoli a kdekoli; povýšit NATO na válečnou mašinérii; a poskytnout
zdůvodnění dalších výdajů na obranu v USA
(3) To
bombardování by situaci ještě zhoršilo, vedlo by k většímu počtu mrtvých a vyhnanství,
a proč to bylo proto strašně nežádoucí.
pochybuji že
mnoho čtenářů ZProtiválečné články jsou v tom zmatené
věci, ale ti, kteří mají přístup pouze k hromadným sdělovacím prostředkům, jsou v jiné pozici
a určitě by mělo docházet k pokračující výměně názorů o jejich obavách.
Ale existují
jiné druhy podpory bombardování, které nejsou tak dobře motivované,
včetně například oportunistického, intelektuálně nečestného, přesto údajného
progresivní podpora od lidí, kteří měli více než dostatek informací
znát důsledky bombardování, ale každopádně je podporoval, pravděpodobně ano
přijatelné, respektované, v mainstreamovém tisku brány vážně,
a jezdit na módních proudech, které povznášejí progresivisty, kteří očerňují
nesouhlasit.
Tvorba
soudy o motivech lidí jsou obecně kontraproduktivní. to je
obvykle je lepší argumentovat fakty. Ale jednou za čas se objeví
příklad „analýzy levice“, který je tak pochybný, že by měl být
označeny jako takové.
v
září/říjnové vydání Mother Jones Todd Gitlin má prominenta
článek s názvem "Konec absolutního ne." Mother Jones dodává jako
úvodní upoutávka: „Reflexivní opozice americké levice vůči USA
vojenská intervence se zhroutila nad Kosovem. Zkušený aktivista říká, že ano
bylo na čase." Jasně MJredaktoři přesně věděli, co jsou zač
publikování a jaká byla jeho skutečná přitažlivost.
říká nám
že cestováním po zemi během bombardování neustále narážel
„staří přátelé z hnutí proti válce ve Vietnamu v 1960. letech“ a jeho bytí
„příjemně překvapen“, když zjistil, že on i oni „ve strachu a
chvění“ podpořil válku NATO o Kosovo. Poté říká: „Do
v poslední době měla většina nové levice tendenci myslet na zahraniční Washington
politika jako celek, produkt prvotního imperialistického hříchu. Tyto byly
základy: Budoucnost byla předurčena historií dělových člunů
diplomacie, převraty, spojenectví s diktaturami – všechny známky arogance
Manifest Destiny v globálním měřítku. Vietnamská válka byla jen jednou z dlouhé řady
agresí zpět do španělsko-americké a mexické války, což zase
pokračovalo otroctvím a genocidou indiánů, celé (ano)
střelecký zápas. Bojovnost studené války, neopodstatněná žádnou sovětskou hrozbou,
hrozilo vyhozením planety do povětří. Hodí svou vojenskou a firemní váhu
po celém světě Amerika učinila z chudých ještě chudšími
zoufalý více zoufalý. Amerika toužila po moci, stejně důmyslná
klame, protože to bylo nedůvěryhodné. Demokracie, sebeurčení, člověk
práva – taková zdůvodnění hodiny byly lest, všechno. Tento komplex
zdálo se, že polopravdy dávaly smysl mnoha událostem, které se jinak jevily zcela
tajemný."
Což je
polopravdivá část tohoto "vyrobeného" pohledu, někteří čtenáři možná
divit se? Minulé špatné činy samy o sobě nezaručují špatné budoucí
výsledky, hloupá představa – nebo polopravda. Stejně tak zahraniční politika USA není
záležitost trvalých návyků, jak z této pasáže vyplývá, jak lidé tvrdili. Většina nových
leví antiimperialisté místo toho věří, že existuje soubor institucí, které
každoročně plodí určité typy mezinárodní politiky a souvisejícího chování
a rok ven, s velkou důsledností a jen malou odchylkou, a to jako
dokud budou tyto instituce přetrvávat, budou mít takové účinky i nadále
pokud neexistuje nějaký velmi silný polehčující faktor.
Vysmívat se tomu
pohledu na zahraniční politiku USA, Gitlin zjevně chce, aby tomu čtenáři věřili
už si nemyslí, že interakce USA s jinými národy jsou konzistentní
výplody kapitalismu USA, mezinárodní tržní síly, histor
rozdělení sever/jih a důvody stavu. Místo toho to Gitlin tvrdí
věří, že humanitární zájmy mohou přemoci tyto starší zdroje
politika. Podle mého čtení je to jako prohlásit, že bychom měli od nynějška
očekávat, že korporace budou v první řadě usilovat o blaho svých zaměstnanců
prioritou, bez ohledu na dopad na zisky – i když korporace všechny
kolem nás se nechovají jinak než v minulosti. No, navzdory tomu
zjevné problémy, podívejme se, kam Gitlin jde s tímto novým "pohledem"
o možnostech politiky.
Gitlin
prohlašuje, že levice byla donedávna plná „odmítačů“
který se podíval na válku NATO a viděl „zlo“ a „nový imperialismus“,
Miloševič jako „nejnovější démon“ Ameriky a Spojené státy jako
„policista světa“ a učinil tak z pomýlené připoutanosti k minulosti
analýzy, aniž by si uvědomovali, že se věci změnily. Samozřejmě, kromě
vytahování některých frází z osobních rozhovorů se „starými přáteli“, Gitlin
se ani nepokouší posoudit skutečné argumenty a důkazy, které nabízí
protiváleční aktivisté. Ve skutečnosti Gitlin necituje tolik jako singl
argument nebo tvrzení protiválečných kritiků, tím méně odhalí nedostatečnost resp
reflexivita.
Jak tedy může a
sociální analytici jako Gitlin ignorují snadno dostupné dokumentární důkazy
co se týče tématu jeho studie – názorů lidí – přesto je grandiózní
tvrzení o nich a očekávat, že budou brány vážně? Možná je to proto
Gitlin ví, že publikum, se kterým chce komunikovat, chce slyšet
tato slova natolik, že je neudrží ani ten nejskromnější
kontrola proti skutečnosti.
Gitlin říká,
„Četl jsem Odmítače a snažil se pochopit, co místo toho navrhovali
války." Kdo jsou odmítači, které Gitlin četl a co řekli?
Gitlin nevidí potřebu nám to říkat – kdyby to udělal, mohli bychom jeho tvrzení zkontrolovat.
Místo toho Gitlin postupuje vpřed a nadává odmítačům za to, že nenavrhují
alternativy k bombardování. Ale „odmítači“ zveřejnili potlačované
fakta o ultimátu USA/NATO a oficiální srbské pozici v
začátek bombardování. Poukázali v té době, že se zdálo, že existuje
neprozkoumané diplomatické otvory, později zpětně poukazující na to, že
závěr byl správný a že vypořádání (formální i skutečné
výsledky) byl kompromisem mezi původním ultimátem USA/NATO a
počáteční srbská pozice. USA/NATO opustily své nejextrémnější požadavky, které
zaručil jejich odmítnutí a Srbsko přijalo vojenskou přítomnost (což
Skončilo to americkým fiatem jako přítomnost NATO v rozporu s mírem
Accord). Tento výsledek a průběh diplomacie po celou dobu to dokázal
bylo celkem jasné, že existují diplomatické možnosti, a to
jejich pronásledování mohlo vést k téměř stejnému výsledku bez obrovského
zvěrstva, která byla nepopiratelně důsledkem trvání na bombardování.
Ale předpokládejme
na rozdíl od nejlepších důkazů neexistovala žádná možná diplomacie a žádná možná
mezinárodní sankce. Z toho by pak vyplývalo, že bychom měli bombardovat?
Pro Gitlin
odpověď je zřejmě ano. Za mě jednoznačně ne. Spíše v tomto
hypotetický scénář, pokud byste určili, že bombardování by bylo předvídatelné
horší než nic nedělat, neměli byste dělat nic, za předpokladu, že se vás to týká
o těžké situaci Kosovanů. Logický a morální imperativ konání
nic než dělat něco, co je horší než nic se opakovala reklama
infinitum během války a po ní také takzvanými odmítavci
jehož názory Gitlin očerňuje a které názory, musíme předpokládat, on
obeznámeni s. Teď pochybuji, že tomu Gitlin nerozumí. Prostě si vybírá
ignorovat to a ignorovat věcnou diskusi, kterou vyvolává – a
střízlivé hodnocení toho, co jsme mohli rozumně předvídat o dopadu bombardování
před skutečností, nebo co můžeme říci o bombardování zpětně, za to
hmota. Gitlin se tomu všemu, zdá se mi, vyhýbá, aby splnil svůj řidičský program
okamžiku, který má zaujmout postoj pro bombardování a proti
"reflexivní levice", stvoření z velké části jeho výtvoru.
Gitlin říká:
„Odmítači tvrdili nedůslednost a rétoricky se ptali: ‚Proč právě Kosovo, ale‘
ne Rwanda nebo Východní Timor?“ Jako kdyby se nepodařilo zastavit jeden gang zabijáků,
měli jsme se pokusit nikoho zastavit." Obviňovali skutečně informovaní kritici
důslednost, tedy tvrdili a stále tvrdí, že ve všech těchto případech
Motivy USA plynou z institucionálních a geopolitických náležitostí a mají
nic společného s humanitárními zájmy, místo toho mají obvykle opak
dopad a účel.
Jací kritici
srovnání, na které Gitlin odkazuje, mělo ukázat, že americké motivy
nemůže být humanitární. Koneckonců, pokud by humanitární zájem byl takový
silná součást politiky, která přiměla USA k masivnímu bombardování
Jugoslávie kvůli srbské politice, která předtím zabila několik tisíc lidí
bombardování – pak by k zásahům měl motivovat také humanitární zájem
omezit turecké etnické čistky na zhruba desetinásobek rozsahu Kosova, popř
Kolumbijské násilí téměř ve stejném rozsahu jako v Kosovu, neboli násilí
v Timoru, který nyní znovu hrozí propuknout do děsivých rozměrů, zvláště
protože ve všech těchto případech by USA nemusely bombardovat, aby omezily hrozné
nespravedlnost. Stačilo by ji přestat podporovat a požadovat její zastavení. Tak
bod srovnávacích odkazů aktivistů na Turecko, Kolumbii, Timor,
atd., demonstroval, že pokud humanitární zájem nefunguje, tak
na mnoha místech, kde by to mohlo vést k úspěšným změnám jednoduchými akcemi
prostě neexistuje. To samozřejmě zdůrazňovali i protiváleční aktivisté
Ponecháme-li stranou americké motivy, klíčovým bodem při odmítnutí bombardování bylo, že bombardování ano
být z lidského hlediska předvídatelně kontraproduktivní.
Je to, jako by
Mafie najednou říká, že chce použít své grázly k úklidu středních škol, aby oni
nemají vnitřní dynamiku vedoucí k rasovým bojům nebo násilí
střelby. Řekneme tedy, hej, nikdo jiný nenavrhl nic k řešení
tento naléhavý problém a mafie říká, že je motivována v tomto dělat dobro
případ a mají prostředky a nikdo jiný nemá žádné nápady, takže jistě,
nechme je jít dovnitř a uklidit. Nebo se místo toho podíváme na strukturu
a historii mafie a na její minulé a současné chování v příštím
dveře sousedství, kde se snaží tlačit drogy, a vydedukovat, že navzdory čemu
říká, že nejen že jeho motivy nejsou humanitární, ale spíše k potlačení
nepokojů, které zasahují do jeho drogového byznysu, ale také jeho zásahů
nadělalo by mnohem víc škody než užitku?
Dokážeme si představit
Gitlin se vysmívá těm, kteří by odmítli zásah mafie na základě toho, že ano
nadělalo by víc škody než užitku, kdyby se nestaral o neutěšenou situaci
studenti nebo jako reflexivní v předpokladu, že kdysi špatná mafie je
vždy špatná mafie? Myslím, že ne.
Další Gitlin
říká: „Horší je, když jsem neudělal to, co bylo potřeba udělat, aby se to hrozné zastavilo
zvěrstva ve Rwandě, byli jsme povinni stát stranou jako Kosovaři
zmasakrován, vyvlastněn a deportován? Protože byli Evropané, bylo to?
druh globální afirmativní akce, abychom se podívali jiným směrem?" To je prostě
nechutný. Na jedné straně to bylo skutečné tvrzení protiválečného aktivisty
USA v takových situacích obecně eskalují násilí a učinily tak v
Turecko, Indonésie, Kolumbie atd. Ale Gitlin tím spíše naznačuje, že tito
proti válce – a kupodivu jediní lidé, které jmenoval, byli Chomsky,
Ehrenreich a Zinn, samozřejmě žádného z nich necitovali – to bylo úplně jedno
o těžké situaci Kosovanů (možná i z obrácených rasistických důvodů). On
ignoruje, že protiváleční aktivisté argumentovali a věřili (správně, historie
prokázáno), že podnik nejenže nebyl humanitární, ale že by byl
výrazně zhoršují lidské utrpení v regionu.
Gitlin nám říká
že „odmítači“ vycházejí z předpokladu, že „Sjednoceni
Státy a jejich spojenci nemají cokoli zasahovat za jakýmkoli účelem,
že USA jsou historií odsouzeny k tomu, aby v zahraničí nedělaly nic dobrého – snad kromě
když tlačíte na Izrael." Existuje zde poněkud špinavá implikace: že
vlevo je protiizraelský (neboť Izrael je jediná země, na kterou chtějí tlačit) nebo,
horší, antisemita. Ale to je naprostý nesmysl. Levice se ozvala
Washington, aby „tlačil“ na bezpočet porušovatelů lidských práv — odřízl armádu
pomoc Indonésii, tlak na práva pracovníků ve Vietnamu, Guatemale a
Čína a tak dále – a zároveň je extrémně skeptický vůči USA
bombardování jako řešení takového porušení.
Kdy má
levice někdy naléhala na americké bombardování Izraele, aby zabránila zvěrstvům proti
Palestinci? Je to Gitlin, kdo musí vysvětlit nekonzistentnost, která jásá
Americká armáda útočí na Kosovo, aniž by k podobné vojenské akci nikdy naléhala
proti Ankaře, Bogotě nebo Tel Avivu.
Gitlin říká,
„Odmítající dodali, že jakmile začalo bombardování, útoky NATO přinesly a
katastrofa pro kosovské Albánce." No, vlastně ti proti válce
ke svým prohlášením „po bombardování“ nic takového nepřidali
začalo“, ale místo toho poukázal na to, že před zahájením bombardování by se dalo
předpovídat s velmi vysokou úrovní spolehlivosti, že jeho dopad by byl hrozný, a
že to byl důvod, proč by se tomu měl člověk bránit. A co víc, protiváleční aktivisté (odmítači,
abych použil Gitlinův termín) také poukázal na to, že devastace byla přesně to, co
předpovědělo vojenské velení NATO. Bylo to "zcela předvídatelné"
prohlásil velitel Wesley Clark, když bombardování začalo. Určitě se to očekávalo
politickým vedením, kterému to prostě nedalo, jak se ukázalo
tím, že nedokázali naplánovat katastrofu, kterou vyvolal.
Gitlin říká,
"No, špatný výpočet NATO byl jasný, Miloševič to brutálně znásilnil."
Jakmile začala letecká kampaň, Kosovani desetinásobně nebo stonásobně." Cože
špatný výpočet? Myslí si Gitlin upřímně, že NATO nemohlo předvídat co?
budou výsledky bombardování? Pokud ano, proč Clark je „úplně
předvídatelný“ komentář, když bombardování začalo?
Zajímavě,
Gitlin se ani nezmiňuje o úmyslném bombardování civilních cílů
Jugoslávie, teroristická válka proti občanům, nikoli armádě, groteskní zločin
ve všech verzích mezinárodního práva a etických zájmů, které mohu najít.
I kdyby orgány NATO nepřiznaly, že věděly o pravdě
výsledek jejich jednání před skutečností, myslet si, že ne, by byl
neuvěřitelné od někoho s takovým zázemím a tolika zdroji jako on
likvidaci jako má Gitlin.
Gitlin říká:
„Přesto jsem si myslel, že pokud se NATO přepočítalo, bylo by to hrozné, ale ne
zločin. Zločin byl Miloševičův." Pokud tedy náhodný kolemjdoucí viděl člověka dolů
ulice rozbil okno, ukradl televizi a zastřelil majitele obchodu, který to udělal
jako jeho jediné dvě možnosti nedělat nic nebo vytáhnout Uzi a postříkat
majitel, rodina majitele, pachatel a celá parta nevinných
přihlížející se rozhodne sáhnout po Uzi – pak v závěrečném hodnocení
následný masakr Gitlin by řekl, že tento přihlížející nesl ne
odpovědnost za všechna ta úmrtí, jen zloděj/vrah? Pochybuji. já
myslím, že Gitlinina racionalita mizí pouze selektivně.
Gitlin říká o
jeho proměna, „několik let jsem přemýšlel, zda to bylo
ubytování středního věku, jakési ideologické vraní nohy.“ Ale věk ano
nic společného s aktuálními problémy. Místo toho se možná stal Gitlin
přizpůsobena světu herců a vztahů, ve kterém je velmi
užitečné k podpoře politiky USA a zejména k jejich očerňování
kteří se tomu brání. Možná Gitlin ví, že jeho článek bude dobře odměněn
hojná pozornost mainstreamových médií, vyvolávající přání dobrého od lidí v
vysoká místa a povýšil ho na to, aby byl brán vážně lidmi, kteří
předtím ho propustil jako pouhého dalšího levičáka. Je to příliš drsné? Studna,
uvidíme.
říká Gitlin
o těch, které nazývá odmítači: „Lehkomyslný idealismus se nestará
Výsledek. Odmítat uvažovat o praktických výsledcích je dětinské
snadné — svůdné a sebezrádné." Má tu pravdu... ale samozřejmě,
je to Gitlin, kdo se provinil tím, že „odmítl uvažovat o praktických výsledcích“,
ne protiválečné aktivisty, protože je to Gitlin, kdo propouští bez jakýchkoliv
hodnocení tvrzení protiválečných aktivistů, že „praktické výsledky“
bombardování by zhoršilo bolest a utrpení lidí v této oblasti. Více,
když Gitlin namítá, že ostatní byli "nestarostliví", on si myslí, že on
byl „pečlivý“. Máme tomu také věřit, když obhajujeme bombardování
předvídatelně situaci Albánců výrazně zhoršil, byl
prokázat, že mu na nich záleží? Pokud ano, pak podle stejné logiky bylo
Lyndon Johnson demonstruje svůj morální zájem a sympatie k Vietnamcům
a přitom je bombardovat do doby kamenné, ničit města, aby je zachránil? Byl
Gitlin proto zmateně oponoval Johnsonovi, možná ještě ne
sofistikovaný a neodmítající, jak je teď?
říká Gitlin
že „ustoupíme od podpory bombardování poté, co se jeho hrůza stala
evidentní], měl jsem pocit, že by podlehl dalšímu fetišu čistoty."
Skutečné bombardování mělo přesně účinky na Kosovany, na Jugoslávii,
a na mezinárodní právo, které kritici předpovídali, ale Gitlin přesto
setrvává ve své věrnosti politice, říká, aby se vyhnul tomu, aby podlehl a
„fetiš čistoty“. Takže kdo je to, kdo ignoruje "praktické účinky"
sporných politik? Kdo je to, kdo posuzuje politiku, která není založena na?
jejich dopad na ty, kteří trpí, ale založený na něčem úplně jiném?
Nakonec proč
Mother Jones publikovat Gitlinův "esej?" No, myslím, že takhle
publikování v samozvaném levicovém periodiku je předvídatelný úvodník
výsledek posunu směrem k dlouhodobému začlenění korporací
struktura, firemní kultura a firemní hodnoty v našich podnicích, prostě
jak bychom to předpovídali, kdybychom prosazovali a oslavovali rasové a sexuální
hierarchie uvnitř našich institucí, časem budou naše redakční produkty
omlouvat rasismus a sexismus a očerňovat vážné antirasistické a
antisexističtí aktivisté.
Doufejme
Gitlin nezačíná hlásit pro "Demokracie nyní" stále více
společnost Pacifica.
Z