Při pohledu po ruském městě Iževsk účastník minulého týdne na Uralském sociálním fóru řekl: „Teď jsem si uvědomil, proč byla vynalezena útočná puška Kalašnikov tady“.
V Iževsku bylo na polovinu dubna příliš chladno, ale také tam bylo mnoho policistů, příslušníků pořádkových jednotek, kteří byli připraveni k akci, a četná vojenská technika včetně nového policejního obrněného vozu připomínajícího ty z hollywoodského filmu o válce v roce Irák. Najednou hotely v Iževsku odmítly ubytovat organizátory fóra, ačkoli peníze byly převedeny do těchto hotelů. Vedení hotelů navíc neubytovalo žádné návštěvníky města, aby delegátům fóra bránilo v individuálním ubytování v hotelech.
Larisa Nikulina, zaměstnankyně Institutu globalizace a sociálních hnutí, byla zadržena na nádraží dva dny před fórem. Policisté prosili o anonymní telefonát: paní prý přinesla do Iževska zbraně a drogy. Ale proč by proboha měl někdo vozit útočnou pušku Kalašnikov do Iževska, města, kde byla vynalezena?!
Město kvůli fóru utrpělo ztráty. Mezitím dvě stě lidí, kteří se na fórum sjeli z Moskvy, Petrohradu i z měst a obcí na Uralu a Povolží, neplánovalo organizovat žádné demonstrace ani protestní pochody. Budou diskutovat o vývoji sociálních hnutí, jejich strategii a taktice v kontextu globální finanční krize. Organizátoři fóra potřebovali klidnou a obchodní atmosféru, zatímco jejich neustálá konfrontace s úřady práci brzdila.
Koneckonců, fórum se konalo v nedokončeném domě na okraji Iževska. Tohoto pozastaveného stavebního projektu se zmocnili podvedení akcionáři, kteří měli v úmyslu stavbu dokončit svépomocí – je symbolické, že se zde musela sejít společenská hnutí. Delegáti seděli na podlaze prázdné místnosti a zahájili své aktivity, které byly úžasně konstruktivní.
Rozvíjejí se sociální hnutí. Všeobecných a nic neříkajících výroků se uvádí stále méně. Mnohem důležitější je pochopit, proč vládní opatření na ochranu zaměstnanosti nefungují a jaké nové alternativní kroky by měly být požadovány. Delegáti pečlivě naplánovali kampaň proti Jednotné státní zkoušce, kterou učitelé i školáci nenávidí. Hodnotili efektivitu již uskutečněných protestních akcí. Účastníci fóra si vyslechli přednášku právníka o právních problémech pořádání protestních akcí a analyzovali použitelnost mediálních technologií západní levice v Rusku a poučení z propagandistické kampaně Baracka Obamy.
Krize zefektivňuje sociální hnutí, ale totéž neplatí pro místní orgány. Reakce Iževské vlády na fórum naznačovala jejich zděšení, ne-li paniku. Otázkou je, čeho a koho se bojí? Pochybuji, že dvě stě delegátů fóra (mnozí z nich zdaleka nebyli mladí) představovalo skutečnou hrozbu pro ústavní pořádek Udmurtie. Zdá se, že byrokraté se báli jiných lidí a jejich strach jen nepřímo souvisel se sociálním fórem. Mám na mysli spíše tlak vládců než ovládaných.
Úředníci vědí, že je obyčejní lidé nemohou svrhnout, ale propadají panice nad svými nadřízenými, kteří mohou úředníky propustit. Proto přijímají preventivní opatření projevující pečlivost a ostražitost. Čím absurdnější, komičtější a neodpovídající hrozbě rozhodnutí byrokratů, tím hmatatelnější se jejich úsilí zdá být.
Strach funkcionářů ze ztráty zaměstnání nebo z napomenutí dosahuje během krize až hysterie. Proto dělají neadekvátní pohyby.
Iracionální chování úředníků je však vysvětlováno jistou byrokratickou logikou, podle níž by idiotské jednání byrokratů mohlo být lepší než jejich tichá nečinnost. Funkcionář musí hlásit vysoce postaveným úředníkům, co udělal, spíše než jaké má výsledky. Vedlejší efekty, jako je ostuda rodného města úředníků, vtipy, které účastníci akce tropí o byrokratech, nebo dokonce negativní články v tisku o tom, co se ve městě děje, nemají pro funkcionáře žádný význam, dokud se jejich šéfové nedozvědí. o vedlejších účincích.
To vše mi připomíná starý sovětský vtip o příchodu americké delegace do JZD. "Proč jsme jim ukázali kravín se zřícenou střechou?" - zeptal se organizátor večírku. -"Proč jsme je přivedli do kurníku, kde jsou vyhublá kuřata? Proč se nám nepodařilo odstranit opilého Vasju ze silnice?" "Ať nás pomlouvají"- melancholicky odpověděl předseda JZD.
Oficiální tisk ve skutečnosti nebude psát o neadekvátním chování místních úřadů. Pokud jde o opoziční tisk, vláda jej nečte.
Euroasijský domov, 23. dubna 2009
www.eurasianhome.org
________________________________________
Boris Kagarlitsky, člen Mezinárodního institutu, je ředitelem Institutu globalizace a sociálních hnutí v Moskvě. Jeho poslední knihou je Empire of the Periphery: Russia and the World System (2008)