Je to alarmující signál klesajícího vlivu organizované práce, která s
počátek bombardování Jugoslávie a války v Kosovu, že ani média, ani
široká veřejnost požaduje znát postoj pracovníků ke konfliktu. Bohužel, práce ne
snažila se na sebe a svůj postoj k válce přitáhnout velkou pozornost – obávala se toho
jakýkoli postoj k tak kontroverzní otázce, který se přímo „netýká“ jejích členů
je povinen odcizit některé členy. Přesto bych tvrdil, že práce by měla zaujmout stanovisko
války, etnických čistek a nakonec o tom, jak krizi vyřešit. Tyto problémy jsou také
důležité pro pracující lidi a budoucnost naší globální komunity ignorovat.
Možná se ptáte, co má válka společného s prací? No, je tu bezprostřední skutečnost
že jsou to dělníci, kteří jsou posláni do války jako vojáci. Jsou to pracoviště a domovy
dělníci, kteří jsou bombardováni v Jugoslávii a Kosovu. Vládní úřady, televize a
Rozhlasové stanice, továrny a komunální stanice jsou organizovanými pracovišti v Jugoslávii.
Stejně tak většina etnických Albánců, kteří byli vykořeněni a vypovězeni z Kosova
jsou dělníci a jejich rodiny. Tedy jak pro Kosovany, tak pro Jugoslávce, ať už oni
jsou předmětem etnických čistek nebo trestných bombových útoků, jsou to dělníci a jejich
rodiny, které jsou oběťmi tohoto konfliktu.
Práce byla vždy ve svém jádru hnutím za lidská práva – koneckonců, pracovní práva proudí
od všeobecných lidských práv, jako je svoboda sdružování. Organizovaná práce byla vždy
byl o více než pouhém prostředku pro vyjednávání mezd, benefitů a
pracovní podmínky. Kromě bezprostředních obav o mezinárodní solidaritu s
pracujících lidí v jiných zemích, pro organizovanou práci jsou otázky války a míru
základní. Musí být připraveno hnutí usilující o ekonomickou a sociální spravedlnost a rovnost
činit prohlášení a jednat veřejně v otázkách tak naléhavých pro svět, jako je válka a lidská
práv. Jako jedna z mála demokratických, masových organizací pracujících lidí má dělnictvo
povinnost ozvat se v době velké domácí a mezinárodní krize. A jaká práce
říká, že na tyto otázky by se mělo pohlížet jako na důležitý ukazatel kvality práce
vedení lidí.
"Nové hlasy, nová vize" vedení AFL-CIO nebylo příliš
inspirativní nebo nápadité ve svém prohlášení o Kosovu. V jejich krátkém prohlášení z dubna
1. náležitě upozornili a odsoudili vraždu vůdce Agima Hajriziho
nezávislého kosovského odborového svazu BSPK (Bashkimi Sindikate Pavarura Kosova) a
zmizení dalšího vůdce BSPK, Dr. Hajrullaha Goraniho pohřešovaného od srbské policie
přepadl jeho dům. Když se ale obrátí k širší problematice „etnické čistky“ v
Kosovo a NATO bombardující prohlášení se chabě pokouší změnit pozici NATO
vyzvat NATO, aby učinilo „lidská práva prioritou“.
„AFL-CIO vyzývá mezinárodní společenství, aby zajistilo ochranu
civilistů a lidských práv prioritou operací NATO a prohlásit, že
pokračující zvěrstva v Kosovu představují válečné zločiny ze strany srbské politické a
vojenští vůdci, stejně jako ti, kteří v tomto nesmyslném smyslu berou nevinné životy
porážka."
Jakkoli je tento postoj zklamáním, závěrečné prohlášení se zdá být vhodnější
společenství víry spíše než dělnické hnutí. „Vyzýváme pracující Američany
náboženství a vyznání předkládat modlitby za uprchlíky z Kosova a vysílat
příspěvky do: American Red Cross International Response Fund…“ Modlitby? Jedna
musí být velmi opatrný při kritizaci výzvy k modlitbě v USA, ale dokonce i mnoho z nich
společenství víry cítila, že by se ve svých návrzích mohla posunout za hranice modlitby
řešení konfliktu. Musím přiznat, že po prvním přečtení tiskové zprávy I
kontaktovali přátele z AFL-CIO, kteří si mysleli, že to musí být podvod – koneckonců tisková zpráva
datum 1. dubna mělo jistě signalizovat „aprílový vtip“. Ale ne,
oficiální pozice je odsoudit etnické čistky, vyzvat NATO, aby upřednostňovalo člověka
práva při jeho bombardování a modlit se.
V Kanadě měl Kanadský kongres práce výrazně rozvinutější pozici,
ačkoli CLC pečlivě formulovala své prohlášení, aby se vyhnula přímému volání po ukončení
bombardování. Ústředním cílem kanadské pracovní pozice je usilovat o vyjednávání a
mírové osídlení. CLC, která sklouzla do jistého kanadského nacionalismu, požaduje, aby Kanada
návrat ke své „tradiční roli podporovat dialog pod záštitou
Organizace spojených národů." Prezident CLC Robert White byl citován 8. dubna
„Kanadský labouristický kongres je hluboce znepokojen narůstajícími známkami
eskalace nepřátelství v jugoslávsko-kosovské krizi, jakož i náznaky
Měnící se role Kanady a eskalující zapojení do operací NATO. Jakákoli eskalace
Role Kanady v tomto hrozném konfliktu se musí zaměřit na dva body: zvýšit
humanitární pomoc desetitisícům uprchlíků z Kosova; a obnovit
úsilí, pod záštitou Organizace spojených národů, vrátit se k jednacímu stolu, aby
dosáhnout trvalého míru v regionu."
V Kanadě i ve Spojených státech však některé jednotlivé odbory přijaly rozsáhlé
prohlášení a návrhy. Kanadská velká a progresivní unie soukromého sektoru,
Společnost Canadian Auto Workers (CAW) byla jednou z prvních, která rozesílala prohlášení
přijala její národní výkonná rada dne 31. března. Prohlášení CAW bere na vědomí
„znepokojivá kapitola v historii NATO jako obranné aliance studené války“
která se nyní „transformuje v útočnou vojenskou alianci“. v
V reakci na krizi nacionalistická CAW vyzývá kanadskou vládu, aby se vrátila
svou tradiční roli „národa udržujícího mír“. Při poukazu na to
„Potřeba humanitární akce na ochranu nevinných uprchlíků prchajících z Kosova není
v otázce“ prohlášení tvrdí, že „nalezení skutečného a trvalého řešení
nebude dosaženo pomocí leteckých úderů a bomb." CAW spíše navrhuje,
„Je čas, aby Kanada znovu potvrdila svou tradiční roli mírotvorce a tvrdě zatlačila
v OSN pro mírové jednotky a smysluplnou diskusi mezi oblastmi
vůdců, kteří nakonec jednou vnesou do této části střední Evropy trvalý mír
znovu."
To končí následujícími čtyřmi požadavky:
1) okamžitě odvolat všechny kanadské stíhačky;
2) požadovat schůzku Organizace spojených národů k vypracování plánu vyslat pozemní jednotky
region jako mírové síly k ukončení ozbrojeného konfliktu a zahájení procesu a
trvalý mír v Jugoslávii;
3) zvýšit náš závazek k humanitární pomoci uprchlíkům;
4) pověřit kanadské jednotky jako mírové jednotky, aby pomáhaly s urovnáním konfliktů.
V USA vydala pokroková nezávislá odborová organizace United Electrical Workers a
prohlášení přijaté dne 30. dubna generálním výkonným výborem, které je sice podobné
pozice CAW, byla mnohem rozsáhlejší. EU odsoudila zvěrstva spáchaná
„armády a policie jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče proti civilistům
obyvatel provincie Kosovo." Na rozdíl od kanadské unie však
EU považovala za důležité na začátku svého prohlášení prosadit svou „podporu
vojenský personál Spojených států ve službě na Balkáně.“ Stejně jako v případě CAW i UE
vyjádřil „vážné výhrady k operaci NATO“ a vyzval k jejímu ukončení
bombardování a pro jednání vedená Organizací spojených národů.
Prohlášení EU tvrdí, že bombardování nedosahuje svého stanoveného cíle zastavit
etnické čistky, ale spíše urychluje tuto parodie. Předpovídá, že „pokud NATO
zintenzivňuje svou bombardovací kampaň s rozšiřujícím se spektrem cílů, mezi nimi i obětí
počet nevinných srbských občanů dramaticky poroste, stejně jako potenciál ztrát na životech
mezi USA a dalšími jednotkami NATO." EU přijala své prohlášení o měsíc později
než CAW, poznamenává, že NATO nyní bombarduje civilní cíle, včetně „průmyslových
místa, jako jsou dvě továrny Yugo, farmaceutický závod, se ztrátami na životech a desítkách
tisíců pracovních míst." Stejně jako CAW je UE znepokojena transformací
NATO s argumentem, že „obnovení role NATO nestojí za jediný život,
Američan, Srb nebo Albánec.“
Rozlišení UE na rozdíl od rozlišení CAW odmítá jednoduše začít na zemi
nula – válka v Kosovu – ale připomíná čtenářům roli západních mocností při přispívání
k rozpadu Jugoslávie a k rozpoutání militantního nacionalismu. EU ne
pouze se staví proti použití pozemních sil USA, ale varuje před „použitím Kosova
osvobozenecká armáda jako zástupce v totální válce na zemi."
Varování, že „používání násilí ve jménu diplomacie a stability má úspěch
ani jedno“ uzavírá UE s podobnými požadavky jako CAW – i když v kontextu USA,
volání po:
1) okamžitě vyhlásit příměří a zastavit americké bombardovací mise;
2) Vyzvěte Organizaci spojených národů, aby zahájila velké diplomatické úsilí o ukončení
útoky na albánské obyvatelstvo Kosova a usilovat o mnohostranné regionální
jednání;
3) Zavázat americké jednotky k účasti s jednotkami OSN – členských zemí v a
mírové síly vedené Organizací spojených národů;
4) Zvýšit závazek USA k humanitární pomoci kosovským uprchlíkům.
Současný konflikt byl zvláštní – kdo by si kdy pomyslel, že budeme mít
někdejší mírotvorci bránící bombardování jako humanitární čin. Přesto, když se podíváme na EU a
V prohlášeních CAW můžeme vidět známky organizované práce, která v tom dává silné morální vedení
krize. Ve srovnání s agresivními proválečnými prohlášeními George Meanyho během
Válka ve Vietnamu, možná by výzva současného vedení AFL-CIO k modlitbě měla být vnímána jako malá
krok vpřed. A je třeba mít na paměti, že Federace je přesně to – a
federace autonomních poboček. Takže pro ty, kteří chtějí podporovat humanitární
řešení, můžete zvážit vypracování vlastního usnesení, případně upraveného z CAW
nebo prohlášení UE a navrhněte jej místnímu odborovému svazu. Pracující lidé mají důležité
podíl na spravedlivém a mírovém výsledku tohoto konfliktu a naše odbory by měly být tím
nástroj pro diskusi, vzdělávání a podporu mírového a humanitárního
roztok.
Lidé mohou získat prohlášení EU ze stránky ZNet Kosovo,
ten CAW je na http://www.newswire.ca/releases/March1999/31/c9137.html a AFL-CIO
jeden je na http://www.aflcio.org/publ/press99/pr0401.htm.